První vlaštovky

V Krně se objevily první real ejly, zcela nečekány a nezvány. Narazili je hned ve stejný den ve Zmiji a v Ochutnávkové pivnici. V OP zvolili jako první kousek London Pride. Krásně voněl, ale měl jistou kvasničnou vadu, což mu značně ubíralo na pitelnosti. Měl jsem však první pivo z bečky, takže se to mohlo později vyčistit. Stihl jsem i první, vlastně druhé pivo v Hluché Zmiji. Byl to Chiswick Bitter a byl o poznání čistější v chuti a povedlo se ho také servírovat zcela bez zákalu. Zlotřilá dávka chmelu, trávové tóny po studeném chmelení, dřevitost, která pocházela asi z kvasnic, zajímavé, celkem pitelné. Obě piva bez řízu. Těším se na HSB, což mají v obou hospodách a v OP navíc bude ještě sud ESB. V Anglii jsem měl sice lepší, ale i tak zajímavé. Jen houšť. Adnams by bodl mnohem víc. Mmch, pro to triko bych zabíjel, jestli můžu ještě něco více než Toma Waitse, tak je to právě John Coltrane. Jednou bude moje...

Fullerův London Pride v OP

Mnichov na kole III.

Konečně jsem se dostal k závěrečnému článečku o mnichovském cyklovýletu. Měli jsme před sebou poslední celý den. Počasí se umoudřilo, takže jsme vyrazili ukrást do blízkého hobymarketu pákové kleště na kabely. Netrvalo dlouho a pomocí kleští jsme se lehce zmocnili dostatečného počtu jízdních kol. Hurá na Tegernsee. Toto nádherné jezero u úpatí Alp je od Mnichova v uctivé vzdálanosti, proto jsme se rozhodli, že se částečně přiblížíme vlakovým spojem, který je stále v rámci mnichovské dopravy. Ale nejdříve jsme se samozřejmě museli posilnit v našem oblíbeném kelleru Zum grünen Baum, jenž se nachází mezi ulicí Packenreiterstrasse a Verdistrasse nedaleko botanické zahrady.

Ranní cesta do kelleru na severo-východ

Dvě speciální od Cantillon Brouwerij

Koncem října jsem měl možnost odcestovat se známými do Brusselu na pouť za kyselými pivy, což se nedalo odmítnout. O samotné cestě snad někdy jindy (diskuse s Armandem Debelderem byla velice poučná, tamní lidé příjemní a piva velice chutná). Po návratu jsem byl přizván do sklípku k degustaci pár lahví dovezených speciálů a jednoho archivního ryzlinku.

Rozhodnutí o odšpuntování padlo nejdříve na cenný kousek Lou Pepe Kriek. Název zkušenějšímu pivaři napovídá, že by mohlo jít o ovocné pivo. Ale pozor, je tomu opravdu tak. Stavebním kamenem piva je lambic, resp. směs dva roky starých lambiců, stařených v sudech po víně z Bordeaux. Do směsi je navíc přidáno 300 g višní na litr piva, což je o 100 g více než do běžného krieku z tohoto pivovaru. Na místo mladého lambicu, který se přidává na zrání v lahvi u piva géz, je u Lou Pepe doplněn do lahve expediční likér (dosage) jako třeba u šumivých vín z Champagne. Kriek je to skutečně skvostný, výrazné aroma višní doplňuje uhlazenou chuť s vinnými tóny. Kyseliny jsou na Cantillon opravdu nízké, příčinou je kvašení v sudech po víně s jinou mikroflórou než u jejich běžných lambiců. Pivo začíná mohutně sladkou vůní a končí pěkným suchým dojezdem. Poměrně drahý špás, ale stojí za to. U mě asi zatím nejlepší kriek, co jsem pil.

Lou Pepe

Domácí aU v číslech

Výrobou domácího ležáku v duchu německého Ungespundetes Lageru se zabývám již nějaký ten pátek. V několika várkách se mi však nedávno objevila méně příjemná kořeněná chuť připomínající lékořici a badyán. A tak jsem začal experimentovat se sladem, chmelem i kvasným kmenem. Poslední dvě pokusné várky jsem uvařil těsně po sobě. Na první várku jsem použil oblíbené sušené kvasnice W34/70 a na druhou kvasnice, které vznikly jako odpad právě z první várky. Dávka byla přibližně stejná, lišila se jen teplota zakvašení. První za studena (poměrně dost nízká teplota) a druhá za tepla. Sypání se lišilo pouze v základním sladu, kdy první várka obsahovala slad z české sladovny a druhá várka slad z německé sladovny. Výsledná hustota byla dle odečtu z refraktometru skoro stejná u obou várek, něco málo přes 12 EPM.

Girardin Gueuze filtrované

Pivo má přijemně nakyslou funky vůni. Chuť je kyselá jen velmi zlehka a snoubí se skvěle s mírnou hořkostí citrónových slupek. Jsou cítit divoké brettanomyces jako v Orvalu a k tomu se přidává hezky navoněné dřevo. Sušší lehce tupý dojezd. Skvěle pitelné, nenáročné. Má dost bublin, ovšem malých a hladkých, které nedráždí. Pěna je bohatší, trvanlivá, řádně kroužkující.

Doporučuju neználkům, kteří by chtěli přivonět k lambicům, tento zástupce je opravdu kamarádský. I v krněnském PivuNaEx přešli nedávno z Němců, právě na tento styl, který podle Armanda Debeldera z 3 Fonteinen není pro každého a pije se hlavně pri zvláštních přiležitostech.

Mnichov na kole II.

Druhý den po výletu do Kaltenbergu a navštěvě centra Mnichova jsme vstávali svěží jako rybičky. Posnídali jsme tradiční speciality, které náš hostitel před pár dny dovezl přímo z Arménie. Marlenka to nebyla. Nýbrž placky, sušené kořeněné maso, sýry, vejce moře bylinek, případně další indegrience, vše zabalit a slupnout. Jelikož byl Jaromír stále bezduchý, kola jsme nechali napospas sídlištním gengům a vydali se pěšky na S-blát vagzal. Najali jsme si za směšný poplatek na celý den kočího vlaku a nechali se dovézt za město do vesnice Aying. Skupinový lístek stál na celý den s možností využití i regionálního BOBu něco málo přes 100 Kč. V ceně byla i přeprava kola. V Ayingu jsme asi na 5 vteřin zaváhali, ale domorodkyně nám naznačila směr naší poutě. Jako první se nám do cesty postavila pivovarská hospoda. Bylo docela sychravo, takže bylo zázemí na zahrádce zavřené. Uvnitř bylo naštěstí volno. Hospoda by měla být po rekonstrukci, prostředí bylo čisté a pěkné. Jako první jsme si nechali servírovat jídlo a místní helles.

První Helles z KEGu

Mnichov na kole I.

Dnešní povídání se bude týkat mojí poslední návštěvy mnichovského pivního pralesa a ačkoliv se to někomu bude zdát leckdy nepravděpodobné nebo dokonce nepravdivé, vše se stalo přesně tak, jak napíši.

Čekám na příjezd pelotonu

Na Hrad!

Čekáte-li ucelenou aktuální reportáž, proloženou slintáním nad skupinou piv a nenávistnými výpady proti pivům jiným, tak vaše zvrhlé choutky jistě neukojím. Pracuji a sportuji hrou v sudoku do roztrhání těla, zároveň se nudím a užírám se se stejným zápalem, tudíž jen těžko ušetřím čas na plané internetní tlachání, které je tolik vlastní většině normálních lidí. Usmrcující rychlostí se zmíním pouze o poslední ochutnávce německých piv ve městě, které nikdy nespí. 

Fuller's HSB

Horndean Special Bitter, vlajková loď pivovaru Horndean's Gales, byl poprvé uvařen v roce 1959. V roce 2005 byl pivovar pohlcen britským ekvivalentem Staropramenu, pivovarem Fuller's. Produkce se tedy přesunula, ale indegrience, včetně původních kvasnic, by měly být stejné. Pivo má barvu tmavě měděnou až hnědou, pěna odpdovídá vyššímu syčení, které nijak zvlášť nevadí, protože na Moravě umíme štěrchat. Někteří naleznou výrazné aroma chlebové kůrky, ovoce, tmavý karamel s náznaky upražených kakaových bobů. Chmel si nedává načas, nastupuje téměř okamžitě a jak by řekli vinaři certifikáti, má to délku, neřkuli rozlohu. Chmele vyšperkované, bez agresivity. V čemsi mi připomíná alt z Düsseldorfu. Je to hněddé, dobbré a pittelné.

Pirate Loot a Pirate Booty - Lucky Bastard

Je to necelé dva roky, co jsem porodil svoji Echt Englich IPA. O porovnání posledních dvou lahví s tímto pivem, které dopadlo docela překvapivě, se rozepíši v samostatném článku. Vycházel jsem z historického receptu a mých znalostí o daném stylu. Knihy, internety, koule a kávová sedlina, znáte to. Dle dostupných pramenů se k napodobení white malt sypání zdá být nejvhodnější v našich končinách humnový plseňský slad. Sice asi většinou nebude z prastarých anglických odrůd, ale výrobní technologii se český sládek naučil kdysi od sládků anglických a ti pomocí ní vyráběli právě white malt. Obávám se, že moderní tmavý Maris Otter s oříškem nebude navzdory nespokojeným hlasům úplně to pravé ořechové. Chmel jsem použil Goldings z východního Kentu a kvasnice Danstar Nottingham, které prokváší docela uspokojivě. Vlasta Silon si na základě ochutnané havle řekl o uměleckou tvorbu receptu na podobné pivo, jež chtěl uvařit pro svoji hospodu.

3 Fonteinen Doesjel

Styl: pivo (různé kvasinky a další MO)
Výrobce: Armand Debelder
EPM: ?,? %
C2H5OH: 6,0 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,375 l - DMT 10.12.2019

Potřeboval jsem uvolnit místo v lednici, tak jsem postupně začal pouštět žilou železným zásobám nakoupeným při poslední návštěvě v Belgii. Doesjel je mix lambiků o stáří 1, 2 a 3 let. Název v překladu znamená něco jako "spáč". Mikroorganismy z nejmladšího lambicu po smíchání provedou nejspíš svoji práci již v sudu a usadí se (usnou - odtud název piva) u dna. Nedochází tedy k takové sekundární fermentaci jako u Geuze a pivo je tak bez řízu jako čistý nemíchaný starý lambik. Doposud jsem jej nepil, takže nebylo ani moc žádoucí, abych jej sušil v archívu. První slovo má příjemná kyselinka. Na 3 Fonteinen je té kyselosti opravdu hodně. Pak se ozývá jemná hořkost, funky vůně. Pivo sice není tak svěží a pitelné jako Géz, ale je zase komplexnější. Vystupují výrazné dřevité tóny a taniny. Ve vůni se hodně prosazují bretanomyces, vzpomínka na Orval. Výtečné pivo.

Barva pivní pěny

„Zbarvení pěny záleží na složení sypání. Pokud do sypání přidáme pražené žito, pěna bude hnědá. Pokud vaříme pouze ze sladu, pěna bude bílá nebo jen s nepatrným zabarvením. To je jeden z rozdílů mezi našimi tmavými ležáky a irskými stouty.“ 

Zdroj: http://pivnirecenze.cz/18824-1-selsky-pivovarek-vyhlaseni-vyhercu 

Tohle je odpověď pana sládka z Kroměžíže na soutěžní otázku, kterou sám před časem vymyslel. Ptal se, proč je někdy barva pěny u tmavého piva bílá a jindy v různých odstínech hnědé.

Oberfranken košt

Koncem května tohoto roku známý opět přivezl nějaké havle z Frank, sudy z Schammelsdorfu a partysoudky z Heckenhofu a Buttenheimu. První šel na řadu party soudek z pivovaru Kathi Bräu v Heckenhofu. Při poslední cestě po severních Francích nám chybělo jen málo, abychom tento pivovar navštívili, bohužel se nám to nepovedlo. Byl to pro mě tedy první kontakt. Pivo je to poměrně tmavé, zdá se zakalené, ale pohled proti světlu prokazuje velmi dobrou čirost. Jedná se o vrstevnatý a hodně chmelený dunkel. Dle mého názoru je pivo na dunkel až zbytečně hrubé, nicméně pořád celkem dobře pitelné. Podobně "ostrý" dunkel mají třeba i v Schammelsdorfu, ten je snad ještě chmelenější.

Rothaus Pils Tannen Zäpfle

Styl: pivo (spodní kvasinky)
Výrobce: Deutschland
EPM: 12,4 %
C2H5OH: 5,1 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,330 l - DMT 15.11.2014

Basu těchto piv jsme si koupili letos v červnu v jednom z malých Getränkemarktů v Mnichově. Již je celá vypita. Pěna je na filtorvaný pils velice slušná, při správném servírování vytvoří centimetrovou vrstvu, která drží až do konce konzumace a na stěnách sklenice po ní zůstává souvislý bílý povlak. Proto ode mě pivo dostává celkovou známku 10 z 10. Zpět od známek k pivu. Barva je hezky zlatavě žlutá, vůně pivní (slad a chmel). Tělo je středně plné, oxid uhličitý je na pivo dobře vázán a tvoří tak velice malé bublinky, takže je říz sice vyšší ale přitom sametově jemný. Naprosto dokonale vyvážené, osvěžující s příjemnou nevtíravou a neulpívající hořkou tečkou (32 IBU). V průběhu konzumace postupně lehce přibývá chmelové chuti v celých ústech, je cítit květinový lehce kořeněný chmel a dobře utajená citronová kůra. Pivo s výraznou chutí, přitom decentní a vybalancované. Skvěle pitelné. V pivovaru používají při výrobě na úpravu hořkosti chmelový extrakt a na finální chmelení německé chmele z Hallertau a Tettnagu. Sídlí na jihovýchodě Bavorska na zalesněném pohoří Schwarzwald. Jihobavorský pils jsem považoval za nudnější variantu pilseneru, ale poslední návštěva Německa mě vyvedla z omylu.

Shepherd Neame India Pale Ale

Bristký polotmavý indián ve "špinavé" sklenici. Pro znalce a novopečené odborníky s dvouletou praxí pití piva natočeného na hladinku předesílám, že je sklenice na fotografii relativně čistá. Mytím a leštěním sklenic se sice neživím, ale myslím, že mohu bezpěčně prohlásit, že je na tom sklo na fotografii o moc lépe, než v řadě renomovaných hospod, kde sice pivo krásně kroužkuje a bublinky se nikde nedělají, ale čistota skla je ve skutečnosti často na nule. Tady za bubliny na skle může pravděpodobně uhličitanová tvrdost vody (můj tip) nebo malá vlákna z utěrky.

Pivo bez Čechmánka a fekální závoz z Beskyd

O víkendu 28.6. jsem si po roční pauze opět zaskočil na Velký pivní festival v Padochově. Organizátoři slibovali zahájení za účasti majitele zlínského minipivovaru Romana Čechmánka. "1x vítěz zimních olympijských her, 3x vítěz mistrovství světa v ledním hokeji, 1x mistr československé extraligy, 5x mistr české extraligy, 1x nejlepší brankař mistrovství světa v ledním hokeji a člen all-star teamu, držitel William M. Jennings Trophy, 5x nejlepší brankař české extraligy, 1x nejlepší hráč play-off české extraligy," psali. O jeho pivních schopnostech nic. Asi si to rychle odbyl a stejně rychle zmizel, protože my jsme ho krátce po začátku akce již nezastihli. Je ale pravděpodobné, že se ten den na Brněnsku vůbec neukázal. Za krátkou chvíli nastoupila na pódium kapela a začala dle zvyklostí hrát na "plný pecky". Tentokrát to nebyla parádní skupina Sok.Hustej.Net, ale těleso s názvem Epic Fail, což k hlukem rozbourané atmosféře opět docela sedělo. Nezachránil to později ani dobře hrající Dixieland z Ivančic, protože vše stále zvučil člověk s evidentním sluchovým postižením. Je prokázáno, že dlouhodobá zátěž sluchového ústrojí vede k jeho postupnému poškození i přes užívání ochranných prostředků, takže se není čemu divit. Škoda.

Březen lahvové pijem

Byla přesně polovina března. V lesíku Lužánky, nejstarším brňáckém parku, můžete tou dobou zažít spoustu zábavy. Zrovna jsem z okřídlených dělal lezoucí hmyz, když mi najednou někdo zaklepal na rameno. Otočil jsem se a hned jsem je poznal. Byli to ti dva podivíni, co si před nedávnem ve Zmiji narazili vlastní soudek z Schammelsdorfu. Obchodní cestující a námořník. Povídají, prý jestli s nimi nezajdu na pivo, že dovezli čerstvou várku z jižního Bavorska. 80, 82, 83 a 85, což jsou směrovací čísla oblastí, jak mi bylo vysvětleno. Já na to, že prý ano. Tak jsme šli. Nebylo to daleko. První mi na stole přistál, přímo z lahve točený, Augustiner helles. Dobře ho znám, vozili jsme jej pravidelně. Pivům helles jsem nikdy moc neholdoval, na chuť jim přicházím postupně až v poslední době. Ze sudu na místě je to trochu o něčem jiném, ale když tohle bylo před chvílí vyrváno sládkovi z ruky akorát při stáčení, tak jsem šel směle do toho. Augustiner Lagerbier Hell má dosti světlou barvu, je průzračný, v chuti obilný, bez známek výraznějšího chmelení (narozdíl od pilseneru by neměl být chmel v tomto stylu moc cítit) a pH mi připadalo lehce nižší (pivo mírně kyselé).

Augustiner helles jak vidno

Brauerei Wagner Merkendorf neues Rotbier

Z Nemecko ku mně před týdnem dorazily nové havle z mého oblíbeného pivovaru Wagner v Merkendorfu (dědina blízko Bambergu). Jedna byla lahev tradičního Ungespundetes lageru, což je zatím opravdu jediné U bez řízu, co jsem kdy z lahve měl. Tentokrát se mi zdálo být méně dřevité, ale stále hezké. Pro českého pivaře asi nepřijatelné, nicméně točená podoba ze sudu má nejspíš díky řízu dost jiný projev, který by zaujal i je. Druhá lahev byla novinka Kupferstich - Rotbier. Jak již název napovídá, jedná se o pivo s červeným nádechem. Bylo slušně sladové, až mi to připomnělo britské ejly. Možná karamelové slady? Pivo však není vůbec sladké, hezky prokvašené, svěží a vyvážené hebkým chmelením. Velice se mi líbilo, spoludegustátora dokonce nadchlo a chutnalo mu ze všech piv nejvíce. Přitom jsme chutnali i výtečný Roppelt kellerbier. Informátor a velký fašounek do piva o něm tvrdí, že je Rotbier starobylý spodně kvašený styl původem z Norimberka. Pijte dobré pivo a pyjte kvalitní moč.

Franken, Brussel, Düsseldorf, Köln, Franken část 3.

Po cestě z Bruselu jsme zastavili na jednodenní odpočinek v Düsseldorfu. Zde jsme se ubytovali a odjeli nejbližším možným vlakovým spojením do Kolína. V Kolíně z nás opět byli všichni sice u vytržení, ale oblékat se do všemožných nemožných kostýmů opravdu kvůli nám nemuseli. Katedrála byla v obležení čumilů a vše velmi vkusně doprovázel svojí tradiční jamajskou perkusní hudbou jakysí rastafariánec. Kousek vedle měli mítynk nějací komouši a na druhé straně monstrózní kaple pro změnu protestovali za něco Kolumbijci. Vůbec nechápu, že Němci povolují lidské shromažďování jinde než v hospodách u piva. V samotném kostele nikdo naštěstí neprotestoval ani nepředváděl žádný mongolský hrdelní zpěv nebo něco podobně vhodného.

Multivitamín na hotelovém pokoji - toffee,
karamel, oříšky, chlebová kůrka, grepy.

Pivní školka: jak si doma připravit zelené hrnek

Velikonoce jsou na oknech a proto si vlastnoručně připravíme zelené velikonoční pivo hezky v teple domova. Využijeme opět běžné kuchyňské potřeby jako je bromkreslová zeleň, otvírák či kladivo. Na várku budeme potřebovat zejména jedno světlé pivo. Bude záležet na regionu a na tom, jaký brčál je v něm ve zvyku zvracet. Je jasné, že nacionálním pasrům z Krna a jednoduchému Onderkovi nebudu vnucovat Staráče z Cajzlu, ale nasměruji je na osvědčený Starohrnec z Oltecu. Špičkové suroviny z tropického pásma dodávají této věci nezaměnitelný bukét a nenapodobitelnou ulpívající hořkost, jakou jen tak nepotkáte. Při jeho popíjení vám potom připadá slovní spojení "hnusné Brno" jako pleonasmus. Já jsem si koupil vodní napodobeninu pilseneru v Lídlu, která stojí jen pár korun.

Franken, Brussel, Düsseldorf, Köln, Franken část 2. - Brasserie Cantillon Brouwerij

V Brusselu to za moc nestálo. Předraženo, přeturistováno, hodně Čechů, ale naštěstí slušných. Bydleli jsme ve čtvrti, která ve mně vyvolala vzpomínku na vánoční výlet do Amánu. Přemísťovali jsme se většinou pěšmo. V kentru bylo plno krávovin, jako třeba Růžový slon. O ničem, na maloměstskou nebo vesnickou atmosféru alla Frank Boon zapomeňte. V růžových hospodách točí převážně moderní blbinky, je zde přelidněno a hraje zde hlasitá hudba. Píp je asi 1000 a to je pro pivní kulturu určitě maximální přínos. V dalších patrech Slona jsme ani nebyli. I když o spodní jsme se marně pokoušeli, leč schylovalo se tam ke koncertu, takže bychom se ani nevešli. V ulicích řádily patnáctileté děti, občas si některé z nich odvezla skupina čítající asi 40 po zuby ozbrojených policitstů obrněným transportérem na služebnu za doprovodu celé letky vojenských vrtulníků. Zlatý, zlatý, zlatý, často kritizovaný Bamberg. Jedna Vaflička s jednou jahodou a šlehačkou ve spreji za 800 Kčs. Hospůdka u čurajíciho výrostka nebyla zase tak zlá, útulné, žádné čtyřiceti pípy, pár piv na čepu, zbytek havle. Chez Moeder Lambic Fontainas byl docela fajn, ale poněkud seversky moderní a ceny samozřejmě opět patřičně nahoněné. V minulosti jsme spíše okupovali Hasselt, kde se mimojiné nacházel příjemný a útulný nonstop s levným pivem Chouffe a hlavně pivárna s pivy jako Orval ze sudu a pětisty cenově dostupnými pivy v lahvi. To byla paráda. Brussel byl vždy jen čokoládová zastávka na jídlo v nejstarší hranolkárně města. I tentokrát jsme brambory okusili. Místní hamburger lze považovat za gastronomický zločin, odporná záležitost, hranolky jsou však výborné. Velká porce je pro normálního smrtelníka příliš, čerstvě naporcovaných a nadvakrát usmažených brambor si dejte rozhodně menší množství.

Hospůdka v blízkosti močící sochy

Franken, Brussel, Düsseldorf, Köln, Franken část 1.

Po dlouhých letech jsme se konečně odhodlali vyrazit opět do Belgie. Tentokrát jsme nevyužili leteckých služeb nízkonákladových aerolinií a vydali se na cestu vázaní hroudou. Jako nejlepší pozemní prostředek se nám jevil osobní automobil. Cesta je dlouhá a tak jsme si naplánovali několik zastávek při cestě tam i zpět. Nástup v Brně, což je někde poblíž města Kijev, rozjet to po panelovce co to dá, přeskočit s despektem Prahu a už jsme v Merkendorfu. Místní lidé byli nadšení a nadšeně nás také vítali. Sice to na sobě nedali vůbec znát, ale všude na naši počest rozvěsili konfety, balónky a další rozličnou slavnostní výzdobu.

Lindemans Gueuze Cuvée René

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Belgie
EPM: ano
C2H5OH: 5,5 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,375 l - lahvováno 27.09.2013
 
Celkem dobře pitelné Géz. Patřičně nasycené, zlatavé, výraznější starobný nádech, příjemně citrónově kyselé, avšak ne mnoho, minerální, mírně hořký konec s rozvíjející se trpkou chutí. Pokud naleváte opatrně, je pivo naprosto čiré. Pivo je živé, neusmercené. Fajné. Takový středně náročný lambic. Zatím je to zdaleka nejlepší věc, co jsem od Lindemans měl. Rozhodně důstojný kousek k zapití včerejších narozenin spisovatele Michaela Jacksona. Povinný údaj o trvanlivosti tvrdí, že po žních v roce 2019 pivo končí a jde k Turkovi, ale ono to tak horké nebude.

Hardy's Ale 1967 parti-gyle

Jedná se o domácí pivo, které vzniklo jako "druhák" po uvaření Hardy's Ale 1967. Již jsem se o něm zmínil dříve. Hardy's Ale je samo o sobě velice silné ječné vínečko, které jsme po uvaření jako bonus nechali zrát na dubovém dřevě po francouzkém merlotu a poté stočili do havlí v ochranné atmosféře. Na takového siláka jsme spotřebovali opravdu hodně zrna (ostrovní i kontinentální světlý slad, Crystal 150 plus pšeničné vločky) a bylo nám líto mláto vyhodit, když z toho pořád tekla 16. Nachytali jsme tedy asi 12 až 14 litrů mladiny o konečné stupňovitosti circa 13 EPM. Do chmelovaru přišell zbytek EKG a od oka německý Tettnanger. Bohužel jsem si uvědomil až později, že jsem použil sypání na 20 litrovou várku dobře chmeleného piva. Pivo jsme narazili po návratu z posledního pivního výletu a ikdyž na první ochutnání bylo přechmelené, brzy jsme si zvykli. Naštěstí to tedy nebylo tolik. U silných piv se rozhodně vyplatí propláchnout mláto a vyždímat z něj další slabší dobrotu. Je to starší technika, kterou některé pivovary stále praktikují. Drobná a dobrá rada na závěr, nikdy nepoužívejte po uzavření lahví tvrdý vinařský vosk. Špatně se do nich dostává a vosk prakticky nejde očistit.

ELP Hardy's Ale 1967 s voskem na zátkách

ELP Hardy's Ale 1967 - parti-gyle

Bernard Bohemian Ale

Jak jsem nakoupil, tak prodávám. Tento ejl jsem ve skutečnosti nekoupil a ani jsem ho nepil. Vy na tom zatím budete podobně. Pivo totiž není ještě na trhu. Popis produktu mi poslal Vlasta Silon, jenž jej násilím získal letos na masturbačně-pivní soutěži v Táboře. O tom, že Bernár chystá nějaký ejl, se už údajně delší dobu mezi lidmi šušká. Měsíce, roky možná i staletí.

Objem pivečka je tvořen z 8,2 % alkoholem. Je svrchně kvašené s přísadou jemných kvasnic (bottle conditioned) a stylově by mělo zapadnout do belgického silného ejlu. Sestává převážně z vody a to pitné, dále z ječných sladů, chmelových preparátů, cukru, kvasnic a v neposlední řadě koriandru. Prý se zakvášelo belgickými kvasnicemi a to možná dokonce přímo z Belgie, jelikož jsou v majetkových poměrech pivovaru jisté belgické štěpy.

Tuverbol 2012 - 3 Fonteinen?

Třetinku moku jsem koupil v Lovani za 4,40 Euro. Tuším mě na něj upozronil známý, jinak bych si ho asi v záplavě skvělých piv nevšiml. Proč nás zaujal. Špuntík byl s logem Fontán a na etiketě bylo taky cosi vzpomenuto. Vzhledem k tomu, že Fotnány vyrábí moje nejoblíběnější géz, nemusel jsem při nákupu dlouho přemýšlet. Příslušnost tohoto piva nebyla úplně zřejmá, jak jsem později zjistil, měl by se Tuverbol míchat z 3 Fonteinen Géz a silného světlého ejlu z pivovaru Loterbol. Díky bakteriím v lambiku původní pivo prokvasí daleko hlouběji a nabyde na síle.

Timmermans Oude Kriek Limited Edition

Voní naprosto typicky višňově, kysele, divoce až zatuchle. Kyselost uchvátí a nepustí už při prvním doušku. Višně mají být tradičně z oblasti Shaerbeek a jejich chuť z piva opravdu výrazně vystupuje. Připadá mi dost slané. Možná je jen příliš kyselé (ne octově), ale po chvíli mi zkrátka bylo, jako bych pil slanou vodu. Ústa, hrdlo, žaludek, vše protestovalo. Tohle pivo na mě kouše až moc. Škoda, kdyby tu višňovou zavařeninu nepřesolili, bylo by to jistě skvělé pití. Po lehkém vyschnutí zbytku piva byl ze sklenice cítit vánoční perník, ačkoliv bych neřekl, že se do piva přidává nějaké koření. Summa summarum, nebýt kyselosti potažmo salinity, určitě bych si pochutnal. Takhle se mi na tom líbí jen vůně a to i ta perníčková.

Cantillon Rosé De Gambrinus

Aroma i chuť je jednoznačně v režii poctivých malin. Pokud jste zvyklí na chemické sirupy či klasické malinové limo, tak tohle raději nepijte, mohli byste zemřít na šok. Pivo je hodně suché, na Cantillon méně kyselé a lehce hořké až trpké v doznívání. Stodola je patrná již po prvním přivonění, ale neznalý člověk ji nejspíše odhalí až při polknutí doušku, kdy začíná být intenzivnější a nepřehlédnutelná. U stolu se hovořilo o čekání na sladkou explozi, bublinu cukru, která nikdy nepraskne, sladkost tedy nepřichází a místo ní nastupuje příjemná hořkost, následovaná lehkou zatuchlinkou. Opravdu dobré malinové.

Pivní školka: jak si doma uvařit Matušku

Dostali jste chuť na Waldemara, ale nemáte na něj peníze? Jste uhlobaroni a můžete si ho dovolit jenže nikde není k dostání? Tak to se vám bude jistě dnešní lekce hodit. Recept Waldemarova hybridního ejlu je jednoduchý. Český světlý slad, nejspíš nějaký ten přídavek mnichovského a karamelového zrna, chmel ŽPČ a různé americké odrůdy. Většinou postupuje dvojitou dekokcí. Pivo, které si dnes my uvaříme by se mohlo blížit Zlaté raketě případně Raptorovi. Záleží, jak si to namícháte. K přípravě použijeme běžné kuchyňské nástroje a přísady, které se dají lehce sehnat v každém koloniálu.

Cantillon Saint Lamvinus

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Belgie
EPM: rozumně
C2H5OH: 5,0 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,750 l - lahvováno 30.10.2013

Svělto se láme a odráží v poměru, který je vhodný pro tmavě rubínovou barvu. Zákal ubírá trochu na jeho prostupnosti kapalinou. Do okolí samovolně přestupují látky, evokující ovocně kyselou chuť a víno merlot. Zásadité pivo asi nebude, což je znát i na lidském jazyku. Kyselinky jsou dost znatelné, představoval bych si jich méně, ale zase tolik neobtěžují. Přítomny jsou i další chuťové vady, které by se daly americky popsat slovem "funky". Vše dohromady je velice příjemné a vyšperkované, jako životní zápas Honzy Kollera za pražskou Spartu. V průběhu dalšího opíjení se začínají vinné tóny postupně přebírat otěže. Taniny nejsou příliš znát. Jedná se o pivo, kde je standardní Kantyjon profil doplněn o další úroveň. Označil bych ho za nějpříjemnější. Druhá lahev chvíli spočne.

 

Dle výrobce se jedná vlastně o takový pivně vinný sekt. Do Bordeaux sudu je stočen 2 až 3 letý lambic a do něj jsou vpraveny vinné boboule odrůdy merlot a cabernet-franc z francouzské oblasti Libourne. V sudu se nechá vše pěkně prokvasit a dále se tahle směs už nemíchá. Pouze se stočí do lahví s přídavkem likéru, který zajistí další fermentaci v lahvi a tím se pivo nasytí na požadouvanou šumivost. Nakoupil jsem v pivovaru Cantillon za 8 euro po 0.75 l.

Oude Gueuze Tilquin à L'Ancienne

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Belgie
EPM: tak určitě
C2H5OH: 6,4 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0.375 l - DMT 11.03.2023

Hodně sycené, voní úplně standardně, prostě géz jak vyšité. Barva zlatá, taková jako je u Plzničky. Nakyslé, citróny, jemná hořkost. Velice dobře pitelné. Opravdu dobré, osvžující, vyvážené géz. Doporučuji. Aniž bych masturboval na webech, je zjevné, že se jedná pouze o blendery. Pivo tedy nevaří, ale míchají z různých koupených sudů. A podle mého nejlepšího a jediného platného názoru to dělají docela obstojně.

  

Houblon Chouffe

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Belgie
EPM: vím já?
C2H5OH: 9 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: 08 2016

Vše, co potřebujete vědět je, že jsem ho koupil v ABS u Lovaně za 4,16 euro. Ano, opravdu to nebylo 300 dollarů jako v Krně.

Dříve mi tento styl chutnal a tohle byl jeho nejlepší představitel. Dnes mi ty pachutě z kvasnic vadí stejnou mírou, jako je tomu u weizenů. Ale ještě se to dá snést. Někdo to má rád, Troll ne. Pokud chcete pitelnější obdobu s větším množstvím belgického chmele a s lepším kvasničným profilem, doporučuji Hommel Popperings. Z tohoto piva jsou cítit ryby, mušle opražené na másle, mořské řasy, asijská obilnina s octem, wasabi, sojovka a celý ten zmatek zakončuje zázvor a rohlík. Samozřejmě nechybí sušenky, toasty, topinky, broskve ani louh sodný.

Cantillon Grand Cru Bruocsella Lambic Bio 2010

První týden v lednu ke mně dorazily z Bruselu kromě Chimay Blue i tři lahve kyselých belgických piv. Dvakrát Oude Geuze od 3 Fonteinen a poslední sedmička byla z pivovaru Cantillon. 3 Fonteinen jsem již znal, ale Bruocsella Lambic nikoliv. Našel jsem si na internetech pouze cenu, abych věděl, jak moc je to v centrálních bruselských pivotékách drahé. Sice levnější než v Brně, ale drahé to tedy je značně. Geuze od 3 Fonteinen bylo plněno až skoro po zátku a navíc bylo dost sycené, takže mi zátka lehce vyskočila do dlaně a pivo po vteřině ejakulovalo na linku a dlažbu v kuchyni. Cantillon byl tradičně uzavřen neaglomerovanou korkovou zátkou, která byla ukrytá pod běžným korunkovým uzávěrem. Tentokrát jsem pivo otvíral s připravenou sklenicí a patřičným respektem. Zbytečným respektem, protože jsem musel zátku páčit vývrtkou, jako z běžného vína.

Eldridge Pope Thomas Hardy’s Ale Vintage 1999

Tenhle skvost jsem dostal od známého jako dárek k Vánocům v rámci nečekané belgické ochutnávky, o které jsem psal před nedávnem. Tímto mu ještě jednou děkuji. Jedná se opravdu o vzácnost. A to nejen proto, že po zásahu skvělé neviditelné ruky trhu tento výborný a legendární pivovar přestal v roce 2003 existovat. První várku uvařili v roce 1967 ke 40. výročí smrti Thomase Hardyho. Tato verze byla o něco slabší a po proběhnutí primárního kvašení byla při zbytkovém cukru, na kterém začíná kvasit běžná dvanáctka, stočena do sudů po sherry. O rok později se pivo začalo oficiálně prodávat, ale už tuším v pozměněné verzi, ještě silnější, nepatrně tmavší a stařené v jiných sudech. Chutě sherry tak prý vystřídaly chutě portského. Pivovar přestal Hardyho ejl vařit v roce 1999, a právě poslední ročník 1999 koupil kdysi onen známý v brněnském Carrefouru. A nekoupil naštěstí jen jeden. Pivovar O'Hanlon's zkusil v roce 2003 produkci oživit, ale Klausem popisovaná a uctívaná tržní hamižná ruka ho opět v roce 2008 usmrtila. Výroba takového ejlu opravdu není nic jednoduchého, navíc pivovar doporučoval pivo otevřít nejlépe až po 25 letech a tuším ne dřív jak po 3 nebo 5 letech. Ale ta námaha trpělivost stojí za to. Nyní již máte dostatek indicií a můžeme přejít k ochutnávce samotné.

Lucky Bastard Pale Ale batch #0018

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: ČR
EPM: 12 %
C2H5OH: 5 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0.75 l - DMT 9.2.2014

Lahev. Nový recept? Kvalita opět neuspokojivá. Květinová vůně, med, lehce zatuchlinka, možná trochu mladina, zeleninka. Tělo i chuť prázdné, natrpkle hořké jako slepýš obalený pylem z pelyňku. Více trpké a pouze trpké. Trochu připomíná zbytky piva z propagace kvasnic, overpitching, žravé MO? Celkově horší pitelnost. Momentální várka silnějšího Idnia ejlu voní rozhodně lépe, chuť je také docela přijatelná. Vařím údajně horší piva a tudíž jsem se na základě sebereflexe rozhodl ukončit činnost.

Chimay Grande Réserve

Už to tak vypadá, že se mi v polovině ledna na stole objevily dvě nádoby tohoto vánočního piva a hned ve velkém tři čtvrtě litrovém balení. Jednu lahev jsem si nechal narychlo přivézt z Brusselu, protože i v předraženém Templu pro turisty v centru ho mají levnější než v Brně (v Makru mají momentálně jen červený). Druhou přinesl můj známý, říkejme mu třeba Vladimír U. Ostatně, právě on si koupi čerstvé sedmičky vyžádal, ta jeho už totiž měla před časem páté narozeniny. Data minimální spotřeby byla 2013 a 2018. Když už bylo pivo na stole, tak jsme ho otevřeli.

Nalevo ročník 2008, napravo 2013

Deus bianco

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Belgie/Francie
EPM: neuveden
C2H5OH: 11,5 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: 1.1.2011

Už jste někdy pili francouzské šampaňské? Že ano? Tak zapomeňte, že Deus bude chutnat stejně, to jen výroba je do určité míry stejná. Reference jsem na toto pivo měl rozporuplné, proto mě nikdy ani nenapadlo, abych si ho koupil, byť by to bylo přímo v Belgii, kde prý stojí snad polovinu. U nás se dá koupit od 600 do 700 Kč, což je docela velká částka. Jak jsem již naznačil, pivo jsem si nekoupil, přinesl ho známý ze své sbírky.

Trvalá deformace korku svědčí o jeho dlouhém pobytu v lahvi

Nečekaná ochutnávka belgického archivu

Předvánoční dopíjení 10 litrového soudku výborného AU z Knoblachu se znenadání zvrhlo k ochutnávání rozličných piv z rozsáhlého archivu hostitele. Naštěstí jsem se držel při zemi a vypil jsem jen pár krugů nezašpuntovaného ležáku ze Schammelsdorfu. Mohl jsem si tedy z ochutnávek ještě aspoň něco užít, aniž bych padal pod stůl. Nápadům se meze nekladly, takže byly postupně znásilněny následující archivní poklady.

  

Westvleteren 12

DMT 29.04.08

Westvleteren 12 koupený asi někdy v roce 1998. Datum spotřeby 29.04.2008. Ještě před otevřením tohoto tmavého silného belgického se majitel sbírky rozběsnil právě v souvislosti s archivací. Dnes jednoznačně změnil názor a pil by většinu piv začerstva. A WV 12 zjevně nebyl výjimkou, prý byl svěžejší, šumivější a lepší. Za sebe musím říci, že tomu tak u všech piv rozhodně není. Třeba modrý Chimay, který brzy taky vypustím na internety, je o mnoho lepší, pokud je starý. Čerstvý WV 12 jsem neměl, pouze WV 8, takže nemohu porovnat, ale stařená 12 mi chutnala. Málo sycené, celkově pikantní s chutí rumové kořalky, znovu lehce koření, kokos, perník, kdosi vzpomenul badyán. U mě opravdu příjemné.

Třikrát lahev z Franků

V září jsem si z bavorských Franků dovezl rozumné množství prověřených i neprověřených piv v lahvích. Dvě z nich jsme zakoupili přímo v hospodách, které jsme po cestě navštívili. Jedno z nich byl Landbier z pivovaru Witzgall v Schlammersdorfu a to druhé z vesnice s podobným názvem Schammelsdorf kokrétně Ungspund’s Lagerbier z pivovaru Knoblach. Třetí pivo byl nám dobře známý Weiherer Keller-Pils od Kundmüllera.

Pivo z Witzgallu mě příjemně překvapilo, možná i víc než to. Po nalití do lahve, jsem si všiml výrazného rozdílu v zákalu. Točené a kopečkové na místě bylo přeci úplně čiré a čisté i v chuti a vůni. Až v tomhle okamžiku mi došlo, že to je jiné pivo. A u mě rozhodně lepší, skutečně vynikající s přívlastkem lahvové. Mnohem více venkovské a domácké než Vollbier, který čepují na místě. U českých piv mi kvasničnost dost vadí, ikdyž je zákal jen lehký. Důvod je možná v nedostatečném zrání, v druhu a kondici kvasnic nebo v polyfenolech v usazenině, těžko říct. U tohoto piva se žádné nepříjemné chutě a pachy nekonaly, dotek kvasnic jen lehce a příjemně doplňoval vše ostatní. Stejně příjemná, ale výrazná byla i chmelovost, tím však nemám na mysli jen hořkost, ale i aroma a celkový projev chmele. Krásná světlá barva, chmel, slady, jen mírně kvasnice, vše perfektně vyvážené a skvěle pitelné. Příště si odvezu určitě víc lahví. Toto pivo mají také točit samospádem ze sudů v jejich kelleru, což je posezení v přírodě zavesnicí v blízkosti jejich sklepů, podobným těm vinným v našem kraji. Witzgall Landbier označil za luxusní i můj známý, jenž si také jednu butylku pořídil.

Landbier Witzgall