Koncem října jsem měl možnost odcestovat se známými do Brusselu na pouť za
kyselými pivy, což se nedalo odmítnout. O samotné cestě snad někdy jindy
(diskuse s Armandem Debelderem byla velice poučná, tamní lidé příjemní a piva
velice chutná). Po návratu jsem byl přizván do sklípku k degustaci pár lahví
dovezených speciálů a jednoho archivního ryzlinku.
Rozhodnutí o odšpuntování padlo nejdříve na cenný kousek Lou Pepe Kriek.
Název zkušenějšímu pivaři napovídá, že by mohlo jít o ovocné pivo. Ale pozor,
je tomu opravdu tak. Stavebním kamenem piva je lambic, resp. směs dva roky
starých lambiců, stařených v sudech po víně z Bordeaux. Do směsi je navíc
přidáno 300 g višní na litr piva, což je o 100 g více než do běžného krieku z
tohoto pivovaru. Na místo mladého lambicu, který se přidává na zrání v lahvi u
piva géz, je u Lou Pepe doplněn do lahve expediční likér (dosage) jako třeba u
šumivých vín z Champagne. Kriek je to skutečně skvostný, výrazné aroma višní
doplňuje uhlazenou chuť s vinnými tóny. Kyseliny jsou na Cantillon opravdu
nízké, příčinou je kvašení v sudech po víně s jinou mikroflórou než u jejich
běžných lambiců. Pivo začíná mohutně sladkou vůní a končí pěkným suchým
dojezdem. Poměrně drahý špás, ale stojí za to. U mě asi zatím nejlepší kriek, co jsem pil.
 |
| Lou Pepe |
Další pivo na řadě byl Mamouche rovněž od Cantillonu. Nejdříve vás kompletně
zahltí bezový sirup. Sladkost však chybí, je to suché s kyselinami, jak se na
Cantillon sluší a patří. Po několika doušcích se k mému údivu černý bez téměř
vytrácí a nastupuje poctivý lambic. Velice zajímavé a složité pivo, které se
hezky rozvíjí v čase. Mile mě překvapila pitelnost a komplikovanost tohoto
piva, ikdyž nemám moc bezové nápoje rád. Ten bezový květ jsem stejně po krátké
době přestal skoro vnímat.
 |
| Mamouche |
Luxusní dochucená kyselá piva jsme doprovodili lampou vína. Jako mnozí
konzumenti nizozemského piva Medium z Mendláku, zde mohu skromě prohlásit, že
vínu velice dobře rozumím. Už jsem ho totiž pil. Dokonce i to růžové. A kdo
vínu rozumí alespoň z poloviny tak dobře jako já, dobře ví, že bílé víno je
lepší než to červené (mezi someliéry známý fakt). Proto jsme sáhli po
lahvi experimentálního archivního vlašáku (byl bílý) od malého nebo spíše ještě menšího
vinaře z jihovýchodní Moravy. Na korkové zátce byla jasně patrná černočerná
houba, která dle vzhledu dřeva zjevně poladila korkový dub do hloubky pár
milimetrů. Přisadil bych si, že něco pěkného přidala houba plesnivka i do vína,
ale dle vyjádření vlastníka lahve to není nic vyloženě špatného. Víno jsem si
sobecky jako první dekantoval do svojí sklenice a předal dál ostatním, kteří si
tak mohli užít většího množství kalů usazených u dna lahve. Barva dobrá, jiskra
taky, i když jiskru měla spíš samotná sklenice s pomocí ostrého světla žárovky.
Teoreticky jen velice jemný zákal, dalo by se říci, že prakticky žádný, až tedy
na výjimky. Resp. až na všechny ostatní vyjma mě. Chutí plno, i ty sklepní, řekl bych
skoro až moc chutí, kyseliny byly, ale na můj vytříbený vkus nic divokého.
 |
| Welschriesling 2006 |
Žádné komentáře:
Okomentovat