Pirate Loot a Pirate Booty - Lucky Bastard

Je to necelé dva roky, co jsem porodil svoji Echt Englich IPA. O porovnání posledních dvou lahví s tímto pivem, které dopadlo docela překvapivě, se rozepíši v samostatném článku. Vycházel jsem z historického receptu a mých znalostí o daném stylu. Knihy, internety, koule a kávová sedlina, znáte to. Dle dostupných pramenů se k napodobení white malt sypání zdá být nejvhodnější v našich končinách humnový plseňský slad. Sice asi většinou nebude z prastarých anglických odrůd, ale výrobní technologii se český sládek naučil kdysi od sládků anglických a ti pomocí ní vyráběli právě white malt. Obávám se, že moderní tmavý Maris Otter s oříškem nebude navzdory nespokojeným hlasům úplně to pravé ořechové. Chmel jsem použil Goldings z východního Kentu a kvasnice Danstar Nottingham, které prokváší docela uspokojivě. Vlasta Silon si na základě ochutnané havle řekl o uměleckou tvorbu receptu na podobné pivo, jež chtěl uvařit pro svoji hospodu.

V receptu jsem upravil původní historické sypání chmele, protože si několik lidí stěžovalo na příliš ostrou chuť (naštěstí jsem odhadl dobře v čem je zakopaný pásovec). Stáhl jsem rovněž nepatrně i IBU. Pivo totiž nemělo ležet předepsaný rok a půl, ale mělo jít téměř okamžitě na konzumaci. Název, recept i soli, které nebyl Vlasta sám schopen po dobu jednoho měsíce vyzvednout z velkoskladu, jsem měl tedy připravené. Po úmorné komunikaci s pivovarem Lucky Bastard došlo konečně na věc. V den vaření jsem byl na místě, na rozdíl však od Vlasty, který si vyspával až do oběda a pak přišel v jednu hodinu jen proto, aby nám oznámil, že jde na oběd. Řada zásadních věcí se mi při výrobě mladiny nelíbila, ale největší problém byl ten, že LB používá při své rychlovýrobě systém rychlokvašení. Plyne z toho často nezralé pivo a vynucený dryhopping v primáru do zranitelné zakvašované mladiny je hazardní a mnohdy může být i zbytečný. Naštěstí nám, teď už bývalý zaměstnanec Luboš, snad již po dvou dnech pobytu na spilce celou várku stočil do sudu, namísto jejich běžné produkce LB India, takže bylo po starostech. Vše se vylilo až na pár havlí a jednu bečku.

První pokažená várka.

Celé znovu. Tentokrát si Vlasta vynutil použití kvasnic Burton Ale. Jelikož jsem je zatím nepoužil a dle parametrů neprokváší tak dobře jako DN, byl jsem spíše proti. Bylo potřeba kvasnice namnožit v malé várce, kterou jsme později nazvali Pirate Booty. Její průběh jsem bedlivě sledoval a kontroloval. Dryhopping byl potom proveden až v ležácké kyvetě. Při kvašení velké várky došlo k překypění kvasnic, které vytvořily opravdu mohutnou "deku" a nezastavil je ani nástavný plech. Dryhopping šel do spilky a nejspíš hodně chmelu uvízlo v pěně nad pivem.

V den D, kdy probíhala první ochutnávka z pípy, byla na čepu všechna tři piva. První pokažená várka, která dříve vykazovala vysoký obsah acetaldehydu (jablíčka, ale spíš něco jako mošt nebo cider, takže asi z kontaminace), druhá vydařenější várka a malá várka - Pirate Booty - bez solí, která sloužila na propagaci kvasnic Burton Ale. Pirate Booty byla servírována jen vyvoleným a chutnala většině asi nejvíce. První pokažená várka se hezky rozjela do tónů berlínského bílého, ale nebyla až tolik kyselá, zato silně přesycená a kalná stejně jako Berliner. Kupodivu jsem ji dopil, první dobře zkažená várka z LB. Přesycená kyselka jen potvrdila, že pivovar LB má opravdu veliké problémy se stabilitou a trvanlivostí piva. Podotýkám, že moje domácí EIPA v lahvi, vydrželo rok a půl, z toho 3 měsíce leželo na balkóně na jižní straně v krabici, kde mohlo být 50 °C a vůbec nic se pivu nestalo.

Nová řádná várka Pirate Loot byla poměrně čistá, pomerančová marmeláda nebyla oproti Pirate Booty znát, zato mineralita hodně vystupovala a byla ze tří vzorků nejčiřejší (pro některé slepé uctívače internetových příruček, udržovaných skupinkou studentských brigádníků a brigádnic z vysokých škol, píšu "nejčeřejší"). Plné ale přitom relativně suché. Po pár týdnech či měsících, kdy jsem ochutnal Pirate Loot znovu, bylo pivo snad ještě plnější, zvýraznily se slušně chmelově marmeládové tóny a mineralita lehce ustoupila na pozadí. Objevily se i zkazky z Prahy, že je pivo příliš suché a že mohlo být hutnější a pak naopak, že je příliš sladké. Možná je mírně ulepené i díky méně prokvašujícím kvasnicím, nicméně na snesitelné úrovni Waldemara (Zlatá raketka to rozhodně není) či Faklona.

Pokud bych to měl pro náročnější čtenáře celé shrnout, řekl bych, že je vůně sladká marmeládová (pozor neplést s medem, marmeláda musí narozdíl od medu obsahovat citrusy), sušenková (sušenky nesmí v pivu chybět), příjemně pomerančová, pěna je křídová nikoliv travertinová, nástup chutí je složitý, pavučinově sladký, pak nastupuje hořká linka, řekněme raději přímka, možná polopřímka, která se vrací po lemniskátě zpět k pomerančovo-meruňkové hedvábnosti a přechází ve vrstevnatost, jejíž doznívání se dá velice dobře popsat pomocí Lobačevského prostoru, čímž se dostáváme mimo euklidovskou geometrii a to mě také donutilo napsat následující variaci na haiku: "Podzimní borovice, halí se v oranžový závoj. Vtom rána pěstí!"

Do budoucna určitě bude dobré upravit lehce recept, zejména zvednout IBU zpět, protože EKG má opravdu mírný projev hořkosti.

Jedno z prvních ze sudu - trochu více kvasnic.

Vlasta mi vnucuje druhý kousek.

Ještě jedno velké na kontrolu čirosti (čerosti).