Předvánoční dopíjení 10 litrového soudku výborného AU z Knoblachu se znenadání zvrhlo k ochutnávání rozličných piv z rozsáhlého archivu hostitele. Naštěstí jsem se držel při zemi a vypil jsem jen pár krugů nezašpuntovaného ležáku ze Schammelsdorfu. Mohl jsem si tedy z ochutnávek ještě aspoň něco užít, aniž bych padal pod stůl. Nápadům se meze nekladly, takže byly postupně znásilněny následující archivní poklady.
 |  | |
| Westvleteren 12 | DMT 29.04.08 |
Westvleteren 12 koupený asi někdy v roce 1998. Datum spotřeby 29.04.2008. Ještě před otevřením tohoto tmavého silného belgického se majitel sbírky rozběsnil právě v souvislosti s archivací. Dnes jednoznačně změnil názor a pil by většinu piv začerstva. A WV 12 zjevně nebyl výjimkou, prý byl svěžejší, šumivější a lepší. Za sebe musím říci, že tomu tak u všech piv rozhodně není. Třeba modrý Chimay, který brzy taky vypustím na internety, je o mnoho lepší, pokud je starý. Čerstvý WV 12 jsem neměl, pouze WV 8, takže nemohu porovnat, ale stařená 12 mi chutnala. Málo sycené, celkově pikantní s chutí rumové kořalky, znovu lehce koření, kokos, perník, kdosi vzpomenul badyán. U mě opravdu příjemné.
Jako kontra musel přijít na řadu St. Bernardus Abt. 12. Už je to pár let, co jsem ho pil ze sedmičky mladý i starý. Tehdy mi značně chutnal, ale teď mi ve stínu prošlého WV 12 připadal jako slabá napodobenina. Tato piva by spolu měla mít dost společného, o tom ale psát nebudu, google vás jistě uspokojí. Datum spotřeby bylo 31.10.2013, takže tradičně prošlé. První přivonění bylo podobné jako u WV 12. Chuť na patře byla trochu "dubbelovitá", tzn. jakoby kovově-mýdlová, rozhodně vystupoval více alkohol. Po ohřátí se objevila chuť karamelu a jablek, pečená jablka.
Další na řadě byla malina Framboise od Boona z roku 2007, zhruba rok a půl po DMT. Příjemné tóny rybízovomalinové marmelády, peckovitost, hořkost. Lehce nakyslý, zakulacený moučník s klasickým decentním doprovodem stodoly. Toto pivo změnilo můj negativní pohled na malinovky.
Po malinách višně. Kriek Boon rovněž rok 2007, o něco mladší než Frambo, DMT 1.10.2007. Čichám především griotku. Dál už jen klasický kriek, který byl sladší než malina, ne tak suchý, jak bych si představoval a překvapivě prázdný. Obyčejný Kriek Boon mi nechutná ani čerstvý a čas mu zjevně také příliš nepomohl, možná jen voní lépe.
Na rozloučenou jsme degoržovali Poperings Hommel Bier z roku 2009. Je to trippel, ty jsou stavěny na chmelu, takže dlouhé skladování nemá příliš logiku. Provozovatel sbírky samozřejmě tohle dobře ví, ostatně celou dobu pokračoval ve dštění ohně a síry na otázky archivace a že tenkrát bylo zakládání archivu nesmyslné a dnes by všechna piva vypil, co nejdřív. To je trochu extrémní pojetí, ale některá piva bych taky rozhodně do žaláře neuvrhl a pustil je raději hned na svobodu. Hommel trippel totiž chutnal jako uleželý kompot, rozinky, kandované ovoce. Nasládlým ovocem voněl opravdu mocně , takhle si představuju madeirizaci. Tělo bylo sušší, než bych podle intenzivně sladké vůně hádal. Pivo mi nevadilo. Nicméně má být lehké, výrazně a příjemně chmelené, což taky i sama etiketa, ověšená chmelovými ratolestmi s šiškami, napovídá. Navíc oblast, kde pivo vzniká, je tuším v Belgii proslulá svým kvalitním chmelem. Asi bych pil raději čerstvé.
Ochutnávka byla nečekaná a neucelená až zvrácená a v každém případě snobská, ale i tak to byl jedinečný zážitek. A ke všemu jsem byl na závěr spontánně obdarován lahví posledního ročníku 1999 Hardy's Ale od již neexistujícího pivovaru Eldridge Pope, o jehož chybách budu vyprávět jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat