čtvrtek 18. prosince 2014

První vlaštovky

V Krně se objevily první real ejly, zcela nečekány a nezvány. Narazili je hned ve stejný den ve Zmiji a v Ochutnávkové pivnici. V OP zvolili jako první kousek London Pride. Krásně voněl, ale měl jistou kvasničnou vadu, což mu značně ubíralo na pitelnosti. Měl jsem však první pivo z bečky, takže se to mohlo později vyčistit. Stihl jsem i první, vlastně druhé pivo v Hluché Zmiji. Byl to Chiswick Bitter a byl o poznání čistější v chuti a povedlo se ho také servírovat zcela bez zákalu. Zlotřilá dávka chmelu, trávové tóny po studeném chmelení, dřevitost, která pocházela asi z kvasnic, zajímavé, celkem pitelné. Obě piva bez řízu. Těším se na HSB, což mají v obou hospodách a v OP navíc bude ještě sud ESB. V Anglii jsem měl sice lepší, ale i tak zajímavé. Jen houšť. Adnams by bodl mnohem víc. Mmch, pro to triko bych zabíjel, jestli můžu ještě něco více než Toma Waitse, tak je to právě John Coltrane. Jednou bude moje...

Fullerův London Pride v OP

pondělí 8. prosince 2014

Mnichov na kole III.

Konečně jsem se dostal k závěrečnému článečku o mnichovském cyklovýletu. Měli jsme před sebou poslední celý den. Počasí se umoudřilo, takže jsme vyrazili ukrást do blízkého hobymarketu pákové kleště na kabely. Netrvalo dlouho a pomocí kleští jsme se lehce zmocnili dostatečného počtu jízdních kol. Hurá na Tegernsee. Toto nádherné jezero u úpatí Alp je od Mnichova v uctivé vzdálanosti, proto jsme se rozhodli, že se částečně přiblížíme vlakovým spojem, který je stále v rámci mnichovské dopravy. Ale nejdříve jsme se samozřejmě museli posilnit v našem oblíbeném kelleru Zum grünen Baum, jenž se nachází mezi ulicí Packenreiterstrasse a Verdistrasse nedaleko botanické zahrady.

Ranní cesta do kelleru na severo-východ

čtvrtek 4. prosince 2014

Dvě speciální od Cantillon Brouwerij

Koncem října jsem měl možnost odcestovat se známými do Brusselu na pouť za kyselými pivy, což se nedalo odmítnout. O samotné cestě snad někdy jindy (diskuse s Armandem Debelderem byla velice poučná, tamní lidé příjemní a piva velice chutná). Po návratu jsem byl přizván do sklípku k degustaci pár lahví dovezených speciálů a jednoho archivního ryzlinku.

Rozhodnutí o odšpuntování padlo nejdříve na cenný kousek Lou Pepe Kriek. Název zkušenějšímu pivaři napovídá, že by mohlo jít o ovocné pivo. Ale pozor, je tomu opravdu tak. Stavebním kamenem piva je lambic, resp. směs dva roky starých lambiců, stařených v sudech po víně z Bordeaux. Do směsi je navíc přidáno 300 g višní na litr piva, což je o 100 g více než do běžného krieku z tohoto pivovaru. Na místo mladého lambicu, který se přidává na zrání v lahvi u piva géz, je u Lou Pepe doplněn do lahve expediční likér (dosage) jako třeba u šumivých vín z Champagne. Kriek je to skutečně skvostný, výrazné aroma višní doplňuje uhlazenou chuť s vinnými tóny. Kyseliny jsou na Cantillon opravdu nízké, příčinou je kvašení v sudech po víně s jinou mikroflórou než u jejich běžných lambiců. Pivo začíná mohutně sladkou vůní a končí pěkným suchým dojezdem. Poměrně drahý špás, ale stojí za to. U mě asi zatím nejlepší kriek, co jsem pil.

Lou Pepe