pondělí 27. ledna 2014

Deus bianco

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Belgie/Francie
EPM: neuveden
C2H5OH: 11,5 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: 1.1.2011

Už jste někdy pili francouzské šampaňské? Že ano? Tak zapomeňte, že Deus bude chutnat stejně, to jen výroba je do určité míry stejná. Reference jsem na toto pivo měl rozporuplné, proto mě nikdy ani nenapadlo, abych si ho koupil, byť by to bylo přímo v Belgii, kde prý stojí snad polovinu. U nás se dá koupit od 600 do 700 Kč, což je docela velká částka. Jak jsem již naznačil, pivo jsem si nekoupil, přinesl ho známý ze své sbírky.

Trvalá deformace korku svědčí o jeho dlouhém pobytu v lahvi

sobota 25. ledna 2014

Nečekaná ochutnávka belgického archivu

Předvánoční dopíjení 10 litrového soudku výborného AU z Knoblachu se znenadání zvrhlo k ochutnávání rozličných piv z rozsáhlého archivu hostitele. Naštěstí jsem se držel při zemi a vypil jsem jen pár krugů nezašpuntovaného ležáku ze Schammelsdorfu. Mohl jsem si tedy z ochutnávek ještě aspoň něco užít, aniž bych padal pod stůl. Nápadům se meze nekladly, takže byly postupně znásilněny následující archivní poklady.

  
Westvleteren 12DMT 29.04.08

Westvleteren 12 koupený asi někdy v roce 1998. Datum spotřeby 29.04.2008. Ještě před otevřením tohoto tmavého silného belgického se majitel sbírky rozběsnil právě v souvislosti s archivací. Dnes jednoznačně změnil názor a pil by většinu piv začerstva. A WV 12 zjevně nebyl výjimkou, prý byl svěžejší, šumivější a lepší. Za sebe musím říci, že tomu tak u všech piv rozhodně není. Třeba modrý Chimay, který brzy taky vypustím na internety, je o mnoho lepší, pokud je starý. Čerstvý WV 12 jsem neměl, pouze WV 8, takže nemohu porovnat, ale stařená 12 mi chutnala. Málo sycené, celkově pikantní s chutí rumové kořalky, znovu lehce koření, kokos, perník, kdosi vzpomenul badyán. U mě opravdu příjemné.

středa 22. ledna 2014

Třikrát lahev z Franků

V září jsem si z bavorských Franků dovezl rozumné množství prověřených i neprověřených piv v lahvích. Dvě z nich jsme zakoupili přímo v hospodách, které jsme po cestě navštívili. Jedno z nich byl Landbier z pivovaru Witzgall v Schlammersdorfu a to druhé z vesnice s podobným názvem Schammelsdorf kokrétně Ungspund’s Lagerbier z pivovaru Knoblach. Třetí pivo byl nám dobře známý Weiherer Keller-Pils od Kundmüllera.

Pivo z Witzgallu mě příjemně překvapilo, možná i víc než to. Po nalití do lahve, jsem si všiml výrazného rozdílu v zákalu. Točené a kopečkové na místě bylo přeci úplně čiré a čisté i v chuti a vůni. Až v tomhle okamžiku mi došlo, že to je jiné pivo. A u mě rozhodně lepší, skutečně vynikající s přívlastkem lahvové. Mnohem více venkovské a domácké než Vollbier, který čepují na místě. U českých piv mi kvasničnost dost vadí, ikdyž je zákal jen lehký. Důvod je možná v nedostatečném zrání, v druhu a kondici kvasnic nebo v polyfenolech v usazenině, těžko říct. U tohoto piva se žádné nepříjemné chutě a pachy nekonaly, dotek kvasnic jen lehce a příjemně doplňoval vše ostatní. Stejně příjemná, ale výrazná byla i chmelovost, tím však nemám na mysli jen hořkost, ale i aroma a celkový projev chmele. Krásná světlá barva, chmel, slady, jen mírně kvasnice, vše perfektně vyvážené a skvěle pitelné. Příště si odvezu určitě víc lahví. Toto pivo mají také točit samospádem ze sudů v jejich kelleru, což je posezení v přírodě zavesnicí v blízkosti jejich sklepů, podobným těm vinným v našem kraji. Witzgall Landbier označil za luxusní i můj známý, jenž si také jednu butylku pořídil.

Landbier Witzgall

čtvrtek 16. ledna 2014

BrewDog Unleash the Yeast

Bohužel se mi smazal nějakou příjemnou chybou v kódu celý koncept příspěvku, takže nevím, zda budu mít dost sil napsat tento příspěvěk znovu zcela plnohodnotně, nehledě na to, že už si vlatstně ani nepamatuji, o čem jsem přesně psal. Ve zkratce to bylo něco o neschopnosti pivovaru BrewDog vařit klasiku, protože uvařit dobré, vyvážené, skvěle pitelné a nenásilné, přitom poměrně komplexní pivo, není až tak jednoduché. Ale jejich konkurence z Velké Británie to rozhodně dokáže. Koncept BrewDogu kopíruje americké pivovary z 90. let, které si ve svalnatém marketingu libovaly a dodnes libují. Stejně tak v BrewDogu kopírují a napodobují i jejich pivní portfolio s tím, že fetišistická stránka skotských pánů sahá ještě mnohem dál a tak vznikají hraniční výstřednosti až hlouposti. Ale ty nejsou mnohdy úplně zlé. Je také dobré zmínit jejich sérii piv s různým chmelem, kdy byla piva zcela totožná a měnila se jen použitá chmelová odrůda. Člověk tak mohl poznat chuť a vůni jednotlivých odrůd, ikdyž se tyto vlastnsoti mohou měnit v závislosti na sklizni (místo, počasí,...) a taky s technologickým postupem při přípravě mladiny. Mladí Skoti po této specialní edici vymysleli akční balíček za neakční ceny, který se zaměřuje na kvasnice. To jest stejné pivo, mění se jen kvasná kultura. Tahle piva jsem dostal jako dárek, sám bych si je nikdy nekoupil, ale právě proto jsem za ně rád. Chválit je však nebudu, to spíš naopak.


Myšlenka samotná není až tak špatná, pes je zahrabaný a pohřbený v samotném provedení. Pojmenování piv je vskutnku úderné a ambiciósní. Plzeňský ležák, Bavorský weizen, Belgický trapista a ten poslední. První tři piva už od letmého poheldu nemohou být brána vážně. Síla piva je totiž 6,3 % alkoholu, jsou v něm slady Maris Otter, Crystal Malt, Caramalt; chmely Centennial a Amarijo, IBU 45. Jednotlivé názvy potom nemohou ani náhodou stylům odpovídat. Rozebru včil piva v bodech konrétních:

středa 15. ledna 2014

Guinness Special Export

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Poblacht na hÉireann
EPM: neuveden
C2H5OH: 8 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: 28.5.2015

Tohle pivo by mělo být vyráběno v Dublinu a exklusivně distribuováno v Belgii Johnem Martinem, což je psáno i na lahvi. John Martin už není dávno mezi živými, takže se nyní stará o pivní záležitosti jeho vnuk Anthony. Rodina Martinů se se svým podnikatelským záměrem přistěhovala do Belgie začátkem minulého století. Piva, která prodávají, často představují spojení britských a belgických pivních stylů.


pondělí 13. ledna 2014

Dog A

Jednalo se o slepou ochutnávku. Takové překvapení nakonec. Stylově toto pivo vůbec do těch předešlých nezapadlo a byl to pořádný hřeb do rakve, řekl bych přímo kůl na upíry. Rok lahvování nemám poznamenaný. Po ochutnání jsem okamžitě reagoval tipem značky na Brew Dog a měl jsem pravdu. Moje podroušené poznámky se zmiňují o kávě, pak o kávě a nakonec o výrazně hřejivém alkoholu, který štípe napříč celou trubicí až do žaludku. Pokud píšu v hodnocení chuti kávu, tak se jedná skutečně o kávu a ne o praženou chuť sladu, obilí, pneumatik nebo čehokoliv, co mají lidé tendenci zaměňovat za kávovou chuť. Guinness není kávový. Vůči pachu kávovníku jsem si vypěstoval slušnou citlivost a averzi. Obzvláště, pokud je v říji. Tak či tak do toho prý opravdu kávu sypou spolu s kakaem a k našemu úžasu i Nagu, jednu z nejpálivějších papriček. To by člověk neřekl. V ústech totiž štiplavé pálení nebylo moc znát, ale vysvětluje to ten nezvykle ostrý projev alkoholu v hrdle, což vlastně alkohol ani nebyl.

čtvrtek 9. ledna 2014

Het Kapittel Watou Tripel Abt

Pivo jsem nikdy dříve nepil a dokonce jsem si ho nikdy ani nevšiml v pivotékách, ikdyž se v nich vyskytuje dosti často, alespoň v posledních měsících. Lahev byla ročník 2008 nebo 2009. Po jejím otevření nás zaujal zejména korkový uzávěr. Jeho vzhled a vůně nás zaujala více než pivo samotné. V místě kontaktu s pivem byl černý jako bota a voněl naprosto stejně a intenzivně jako limonáda Top&Topic nikoliv jako bota. Pivo bylo určitě nějakou dobu uskladněno ve vodorovné poloze, takže bylo v kontaktu se zátkou. Já se snažím razit myšlenku, že to není při použití aglomerované zátky úplně správné a dokonce i Chimay má na svých lahvích piktogramy, které upřednsotňují skladování ve svislé poloze. Stejně tak se skladují dnes i sekty, ikdyž ty mají zátky mnohem sofistikovanější, kdy se smáčí ve víně pouze část zátky z kvalitnějšího korku. Pivo po nalití neslo tradiční znaky stařeného ejlu. Nemělo tolik intenzivní říz, vykazovalo známky pozvolné oxidace, plavalo v něm plno hrubých nečistot, bylo sametovější. Kromě už lehčí vůně hroznové limonády v pozadí byla přítomna i dominantní vůně medu, pivo bylo hutné, sladové a sladší, po chmelu se slehla zem. Na závěr mám ještě poznámenáno cosi o rozinkách v rumu. Docela dobré pivo, které mi vyhovovalo, připomínalo mi sladové barleywine. Předpokládám, že čerstvé bude šumivé, fenolové a dobře chmelené, úplně jiné.

neděle 5. ledna 2014

Porter jako tenkrát

Potkat skutečný porter z roku 1850 není úplně snadné. Snad ho někdo vyrábí i komerčně, ale já jsem se s ním nikdy nesetkal. Opět jsem se tedy přesvědčil o pravdivosti lidového rčení, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Po historické verzi IPA, která se velmi vydařila (zapomeňte na příšernou starosvětskou hrůzu od Brew Dog), padlo rozhodnutí uvařit i porter z dávných časů. Nepatřím mezi střelce, co by se do vaření vrhli zcela bezhlavě a bezmyšlenkovitě, takže jsem si opět celou tématiku patřičně nastudoval. Dobrým zdrojem mi byli britští nadšenci, hobby vařiči a pivní historikové v jednom. Ti zakládají různé spolky a vydávají i řadu souvisejících článků či knih. Jeden ze zdrojů by mohl být i ortodoxní Ron Patizón, který má na svých stránkách velké množství receptů. Já jsem však u tohoto pokusu hledal spíše jinde. Pivo by se mělo podobat porteru, který vařil Whitbread okolo roku 1850. Recept není nijak složitý, ale je potřeba při postupu dodržet pár zásadních věcí.


pátek 3. ledna 2014

Cantillon Kriek 100% Lambic

Kriek z bruselského Cantillonu byl poslední pivo postavené na lambicu, co jsme ten den otevřeli. Datum lahvování 30.8.2007. Barva nebyla tak intenzivně vínová až fialová jako u krieků od Boon, ale spíš jantarovočervená a pivo bylo hodně zakalené i přes opatrnou manipulaci s lahví. Ve sklenici pivo vonělo jako ovocný džem s octem. V chuti bylo hodně kyselé a olejové či mýdlové. Trochu ve mě vyvolalo vzpomínku na kriek od De Ranke, který jsem nechal před konzumací chvíli poležet ve sklípku. De Ranke jsem tenkrát dopil, ale v případě Cantillonu těch příliš výrazných chutí na mě bylo prostě už moc. Zejména vyšší kyselost a výrazná olejovost zapříčinila moji kapitulaci a číše jsem se dobrovolně vzdal ve prospěch ostatních. Větší část 750 ml lahve tak musel zvládnout hostitel sám, ale jemu naopak pivo velice smyslově prospívalo. Později jsem se na internetech dočetl, že tento kriek patří či patřil skutečně k nejkyselejším pivům Cantillon produkce. Cantillon Gueuze 100% Lambic je sice taky ostřejší, ale chutí úplně jinde. Trochu mě mrzí, že nebyla přímo na místě k porovnání čerstvější lahev.




čtvrtek 2. ledna 2014

Boon Oude Kriek Mariage Parfait

Šalom všem příznivcům dobré íranské whisky. Jistě jste si povšimli určité kratší odmlky mého báječného slovokladu. Tato přestávka letos nebyla způsobena mým úprkem před vánočními svátky na Západní břeh Jordánu jako v minulosti, ale pouze mohutnou sportovní přípravou, kterou jsem se jistě dostal několik kroků před svoje nešťastné soupeře. Den ode dne roste, ba dokonce kyne, zástup článků, které by chtěly být napsány a byla by Felicia, kdyby nebyly. Jelikož automobily nemám moc v lásce, zkusím s tím něco udělat. Na řadě jsou poslední kousky z dávné legendární modřické ochutnávky archivních piv, kde se čerstvého vzduchu v nevětraném pokoji nadechl i kriek M.P. od Boona, kriek od Cantillonu, tripel Het Kapittel a jedno nemilé překvapení od rozporuplného pivovaru zaměřeného především na marketing.