Konečně jsem se dostal k závěrečnému článečku o mnichovském cyklovýletu. Měli jsme před sebou poslední celý den. Počasí se umoudřilo, takže jsme vyrazili ukrást do blízkého hobymarketu pákové kleště na kabely. Netrvalo dlouho a pomocí kleští jsme se lehce zmocnili dostatečného počtu jízdních kol. Hurá na Tegernsee. Toto nádherné jezero u úpatí Alp je od Mnichova v uctivé vzdálanosti, proto jsme se rozhodli, že se částečně přiblížíme vlakovým spojem, který je stále v rámci mnichovské dopravy. Ale nejdříve jsme se samozřejmě museli posilnit v našem oblíbeném kelleru Zum grünen Baum, jenž se nachází mezi ulicí Packenreiterstrasse a Verdistrasse nedaleko botanické zahrady.
 |
| Ranní cesta do kelleru na severo-východ |
Jako vždy jsme opět zaujali místo na zahrádce. Číslo stolu nám vybral osud, zhruba v těchto místech jsme prostě vždy sedávali. Tentokrát nebylo na snídani moc hostí ani uvnitř, asi bylo ještě brzy. Objednávka zahrnovala Augustiner Weizen, bílé bavorské párečky a prezlíky k tomu. Chlapík, který se motal různě po objektu a zahrádce na nás po chvíli houknul něco ve smyslu, že už plavou. A za chvíli taky bylo jídlo na stole. Weizen sice nebyl tak lahodný jako Ayinger, ale vynikající párečky tomu přidávaly.
 |
| Zum grünen Baum |
Po ranní hostině jsme se přepravili S-bahnem do Holzkirchenu, kde jsme naskočili do sedel a rozjeli se se skřípáním tam, kam se ještě žádná loď hvězdné flotily nevydala. Cesta byla zprvu hezká, ale napojila se po nějaké době bohužel na silniční komunikaci.
V Tegernsee to opravdu žilo, my jsme se nijak nerozpakovali a ihned jsme sjeli k pivovarské restauraci, která je přímo u břehu jezera, obklopená nádhernými alpskými svahy. Záměrně jsem je nefotil, je lepší být přímo na místě a stejně nebylo světlo.
Velká zharádka byla plně obsazena. Bylo opravdu hezky. Uvnitř bylo volno a taky to tam nevypadalo nejhůř, takže jsme se usadili pěkně v chládku s výhledem na výčep i na zahrádku. Postupně jsme ochutnali Leicht, Helles a Dunkel. Leicht osmička bylo opravdu výborně osvěžující, pro cyklisty naprosto ideální pití. Helles byl prostě klasika, velmi podobný čerstvému z lahve, dobrá sametová pěna, obilnost, slad, svěží, asi nic pro českého pijáka. Dunkel nefiltr byl celkově velmi nepovedený - kvasničný, kysele trpký, hrubý, pokud se nepletu cítil jsem lehce i pražený slad. České mini tohle dokážou taky, ale pořád lepší než nefiltrovaný Meister z Unterzaunsbachu, ten by mohl získat cenu útěchy i na domovarnických soutěžích.
 |
| Leicht |
 |
| Hell |
 |
| Křišťálový hell ve světle odraženém od alpských ledovců |
 |
| Nedobrý dunkel |
Při zpáteční cestě jsme si objeli jezero a pak se vydali skoro stejnou cestou do Holzkirchenu s tím rozdílem, že celá trasa tentokrát vedla po silnici. Do velkoměsta férových dohod státníků jsme dorazili vlakem včas, začínal totiž zápas MS ve fotbale a hráli zrovna Němci. Vzhledem k tomu, že byl celý den spíše sportovnější, museli jsme svědomitě znehodnotit celý trénink dalšími pivy zakoupenými v Getränkemarktu. Svoje cíle jsme splnili. Po přespání jsme si sbalili svých pět švestek, vlastně i těch, co nám nepatřily a potichu jsme se bez loučení vytratili.
 |
| Cesta zpět |
Pokud se tedy někdo chystáte do Mnichova, zkuste vycestovat i za hranice jeho centra. Stojí to za to. Za sebe mohu doporučit v Mnichově Perlach, dále od Mnichova potom určitě Kaltenberg a rozhodně Aying. Tegernsee je sice trochu z ruky, ale je tam nádherně. Andechs je docela dobře dostupný, S-bahnem k jezerům a pak kousek pěšky lesíkem přes louky přímo ke klášteru. Výhodou je, že na těchto místech není tak draho jako v samotném Mnichově, jídlo je většinou lepší a nikdo vám pod nos nestrká tupláky s tím, že jinou míru nezná. Stavili jsme se také znovu v HB. Na tomto podniku jsou podle mého názrou nejzajímavější záchody s obrovsým počtem pisoirů. Ceny samozřejmě úměrné velkému byznysu, ale na chvíli se to překousnout dá. No a pakliže narazíte přímo v Mnichově na Triumphátora za těžce diskontní cenu jako my, můžete se třeba upít do bezvědomí po vzoru anglických rowdies.
Žádné komentáře:
Okomentovat