Mnichov na kole II.

Druhý den po výletu do Kaltenbergu a navštěvě centra Mnichova jsme vstávali svěží jako rybičky. Posnídali jsme tradiční speciality, které náš hostitel před pár dny dovezl přímo z Arménie. Marlenka to nebyla. Nýbrž placky, sušené kořeněné maso, sýry, vejce moře bylinek, případně další indegrience, vše zabalit a slupnout. Jelikož byl Jaromír stále bezduchý, kola jsme nechali napospas sídlištním gengům a vydali se pěšky na S-blát vagzal. Najali jsme si za směšný poplatek na celý den kočího vlaku a nechali se dovézt za město do vesnice Aying. Skupinový lístek stál na celý den s možností využití i regionálního BOBu něco málo přes 100 Kč. V ceně byla i přeprava kola. V Ayingu jsme asi na 5 vteřin zaváhali, ale domorodkyně nám naznačila směr naší poutě. Jako první se nám do cesty postavila pivovarská hospoda. Bylo docela sychravo, takže bylo zázemí na zahrádce zavřené. Uvnitř bylo naštěstí volno. Hospoda by měla být po rekonstrukci, prostředí bylo čisté a pěkné. Jako první jsme si nechali servírovat jídlo a místní helles.

První Helles z KEGu

Bohužel byl z KEGu, ale i tak byl dobrý. Na heles docela lehká obilná linka, výrazně sladové, máslové sušenky, šumivé. Na Holzfass lákali v jídelním lístku od 17 hodin. 

Jaromír zhltnul celé kolínko, avšak při pohledu na můj obří řízek neodolal a nakonec si ho ještě objednal navrch jako zákusek. Jídlo jsem zapil Ayingerem kellerbier. Připadal mi jako nefiltrovaná přesycená nečistá verze Helles.

Kellerbier

Kellerbier

V nabídce byl ještě Bairisch Pils z lahve. Výborná záležitost, chmel, slad, stěží povšimnutelná lehce rušivá zelená chuť. Dále notoricky známý dunkel.

Pilc

Dunkel

Dunkel ve světle

Vrchní konečně přišel s tím, že se bude narážet Holzfass. Jelikož jsme se pořád vyptávali a pak motali okolo, vyzval chlapík Jaromíra, aby si to sám narazil a že když se mu to povede, má jedno pivo zadarmo. Drobná instruktáž a šlo se na to. Trochu sice "ukáplo", ale nádobíčko bylo mnohem lepší než to plastové, co se používá běžně u ocelových bairisch Stichfassů, takže těsnění drželo a mohlo se začít lít.

Snad to nerozbiju

Narážení

Helles ze sudu chutnal lépe. A když si ho narazíte sami, chutná samozřejmě o to více. Byl sametovější, uhlazenější a pěna měla o dost lepší trvanlivost. Pil se velmi dobře.

Helles vom Holzfass

Helles vom Holzfass

TV vom Holzfass

V Ayingeru jsme se cítili opravdu dobře, ale ještě jsme chtěli zvládnout jeden známými doporučovaný pivovar v Perlachu. Museli jsme tedy zúčtovat a táhnout dál. Vrchní si při placení pochvaloval, že ještě nikdo nevdechl najednou jejich obří řízek s celým kolínkem k tomu a nezapil to poté hektolitrem piva jako Jaromír. Načež po zaplacení pronesl, že se s ním musíme napít na účet podniku. Odběhl a vrátil se s poloplnou lahví místní Zwetschgenwasser. Otočil dvě rundy a my jsme se mohli s maximální spokojeností odpotácet zpět na dráhu. Ještě předtím jsme si však koupili každý hromadu lahvových piv (pils a Fortunator/Celebrator dvojitý bock) za docela levný peníz. Čerstvé, přímo z chladicí místnosti nalevo od baru. Při odchodu jsme úplně zapomněli na přilehlý hotel, kde měli točit další piva. Vůbec nás to nemrzelo, možná to bylo naopak dobře.

Perlach byl kousek po cestě zpět do Mnichova, zastávky jsem asi počítal, leč počet jsem neudržel v paměti a dohledávat to nebudu. Ne všichni byli pod parou, takže se nám podařilo vystoupit v pravý čas. Na nádraží jsme se zeptali na cestu, pak už nebylo Forschungsbrauerei těžké najít. 

Uvnitř bylo celkem prázdno, zahrádka kupodivu žila víc. Na čepu byl jakýsi Pilsissimus, Hell, Jaromír si neodpustil samosebou tuplák a ani oblíbený Bock Gottfried Jackobs. Pilsissimus (síla 5,6 % alkoholových objemů) byl lehký a chmelený jako Francké kellerbiery. To mě velice příjemně překvapilo. Hell byl snad ještě chmelenější, rozhodně se nejednalo o tradiční mnichovské světlé. Je ale možné, že mi servírovali opět Pilsissimus.

Pilsissimus?

Bock

Náš průvodce se rovněž ptal servírky na název pivovaru, zda se skutečně jedná o nějaký výzkumný pokusný pivovar. Pivovar býval pokusný od založení v roce 1930, ale nyní už se jedná jen o privátní pivovar a žádný výzkum pro širší pivovarskou obec tu neprovádí, i když různé zkušební várky pro vlastní potřeby údajně vaří. Kdybych někde čekal "Ameriku", tak právě tady. Ale naštěstí se k těmto, u nás ekonomicky výhodným a nutným praktikám, nemusí v Bavorsku uchylovat.