Flekovské tmavé

Vskutku, musím se omluvit všem mým resp. mému příznivci za svoji vytrvalou nepřítomnost. Ta byla způsobena mým pobytem v arabské buši, kde jsem strávil veškerý čas i jídlo v osamění a meditacích mezi stěnami neveliké, přeneveliké zato vysvěcené sluje. Po pozdějším neúspěšném pokusu o nástup na místo sládka do nově vznikajícího pivovaru v nezdravě sebevědomé moravské metropoli jsem musel z tamního, vedrem zužovaného, prostředí uprchnout do Prahova. V Prace já líná česká člověk chodila do práce, ale pak se dostal do Nemecko a už nemuset nikdy, weil Arbeit frei macht. Zatím tak ve smíchovské bouchárně Staropramen vařím kafe korbám, co denně dřepnou tuny beček (v moderní době se jedná o tlakovou, tenkostěnnou nádobu z potravinářské nerezové oceli o objemu řádově v desítkách litrů). Na pivo s nimi ale na Valentinku nechodím, poněvadž je tam cítit sládkova senkrovňa. Dávám tak občas Pé-Účko na Novecu a pak taky Flecí.

Flecí mají zajímavou, zejména historickou, minulost. Pivu místní pražští vidlácí říkají "Flekovský tmavý třináctistupňový ležák". Tento poněkud dlouhý a krkolomný název vznikl nejspíš již někdy před patnácti sty lety př. n. l. (plus mínus 1 rok), kdy věhlasný egyptský obchodník, polsko-židovského původu, rozjel tento projekt, resp. malý start-up. Onen obchodník a vizionář se jmenoval Julius Albert Flekovski. On sám je autorem legendárního receptu pod původním názvem Flekovski Lager:

"Smíchej čtyři druhy sladu, rozroštuj, vystři v kádi, s vodou zahřívej na 38 stupňů, zapařuj na 50 stupňů a přepusť do rmutovací pánve. V ní zahřívej až do varu a přemísti zpět do kádě. Když mláto klesne ke dnu, přelij sladinku do druhé pánve. Přidej nůši chmele a dvě hodiny vař. Přečerpej přes cíz na chladicí stok, nech přetéci přes chladič, který mladinu ochladí na 70 stupňů. Poté ji nech natéci do kádí ve spilce, ať kvasí s kvasnicemi. Po třinácti dnech přečerpej, nechej třicet dnů uležet a můžeš čepovat tmavý ležák s rubínovou jiskrou."

Povšimněte si, že v případě slova "roštovati" zřejmě došlo k chybnému překladu, který by mohl být způsobený nedbalým přepisem hieroglyfů. Pivo je to opravdu vynikající a řekl bych, že bude patřit mezi nejvíce prodávaná tmavá piva v České republice. Což nejspíše zajišťují především turisté, protože český rasismus proniká i na pivní scénu. Každý běžný hospodský (zejména v neturistickém nacionálním Brně) mi dá jistě za pravdu, že černá piva nemají zdaleka takový komerční úspěch jako ta světlá.

Čerstvá verze v plastu je také velmi obstojná

Podobné tmavé pivo se snaží příležitostně vařit i moravský parník Hausknecht. U Flecích pan obchodní sládek H kdysi drhl kádě, takže si recept a název propůjčil. Ale pouhý recept a název často nestačí. Jeho pokus se jmenuje PH 13 Blek Flek. Navzdory vysokému pH je pivo většinou docela pitelné a podobné, i když mnozí po porovnání tvrdí, že je originál o moc lepší. Proto jsem se rozhodl, že udělám pivo ještě lepší než originál a s ještě lepším názvem a ještě lepší etiketou, než je ta od pivovaru Hausknecht. Pivo to bude tmavé, přesto osvěžující, avšak se suchým koncem jako vzpomínkou na rozpálené egyptské pláže a ostré jazyky i nože místních prodavačů ulit, jako vzpomínkou na noc v Tunisku při procházce po tamním tržišti s hrstí slaných buráků. Bude to vzpomínka na Flekovský tmavý třináctistupňový ležák, vzpomínka na PH Třináct Blek Flek, tento skvost ponese hrdé a ještě více vznešené jméno - FlešBek.

Wie Musik vom Mars

Číslo ještě nevím, ale nejspíš to bude 1499. Recept bude možná potřebovat lehké úpravy a iterativní přístup. Pokud nejste pivní úchylové, tak můžete právě teď přestat číst. Už to bude jen nudná technická úvaha o domácím patlání pif.

Pro začátek nastavím 65 % plseňského sladu, 23 % mnichovského sladu, 10 % CaraMünch II/III a 2 % Carafa II na 13 EPM, circa dvě hodiny var. Chmel přidám na třikrát, asi 60 % celkového IBU chmelem Magnum na první dávku, o něco později dávku ŽPČ na 30 % celkového IBU a 10 minut před koncem chmelovaru 10 % IBU chmel ŽPČ. Celkové IBU max 30 jednotek. Rmut připravím vystřením do 38 °C s prodlevou 15 minut, ohřeju na 52 °C a podržím po dobu 10 minut, dekokcí (povařením, s možnou předcházející pauzou na 66 °C) části rmutu a jejím vrácením se dostanu na teplotu celého díla 65 °C, kde podržím po dobu 30 min. Ohřev na 77 °C s prodlevou 10 minut, pak scezování. Pražený slad půjde do scezovačky, případně do hrnce při poslední prodlevě. Takto si počínají v Düsseldorfu, a měli by asi i u Flecích. Jsem však trochu na vážkách a to i s množstvím praženého sladu. Připadá mi dnes jejich ležák poněkud tmavý a dost pražený. Nicméně, nicvíce, toto pivo má být ještě lepší, takže se ukáže až po prvním přiblížení. Pivu Šalom.