Nevidomá ochutnávka číslo 1 - Stout a Porter

Slepou ochutnávku už jsem párkrát podstoupil, vždy to však byly ležáky z České republiky nebo z Bavorska. Bavorská piva jsme dokázali všechna dokonale přiřadit a taky suverénně porazila ta česká, ve kterých jsme navíc měli dost zmatek. Ke všemu jako nejlepší z českých piv vyšlo z jedné ochutnávky podezřele dobré Starobrno 12. Při druhé ochutnávce výhradně českých ležáků nižší stupňovitosti to byly zase Svijany 10, které poměrně jednoznačně zvítězily i v konkurenci "jedenáctek". Tentokrát jsem ochutnávku pořádal ve svém příbytku já a jako téma jsem zvolil stout a porter, jelikož se v Británii stejně tyto dva styly často zaměňují a navíc jsou si dost podobné i v moderním pojetí.

Pivnice u Čápa

Není to tak dlouho, co mi kamarád popisoval svoji nepříjemnou zkušenost z restaurace Pivnice u Čápa v Brně na Obilním trhu. Zahrádka byla ještě v provozu, tak se zde se svojí samicí usadil. Pro urychlení věcí šel kamarád dovnitř do pivnice, kde číšník zrovna žertoval na úkor vyděšených hostů na téma, že jejich rezervace byla zrušena, přestože přišli včas. Objednal si zde dvě piva a poprosil o jídelní lístek. Obsluha se ho obratem zeptala, co by si tak dal. On na to, že vůbec neví, že by se nejdřív podíval do jídelního lístku. Bylo to ovšem jako mluvit do dubu, situace se po dalších pár větách nehla z místa ani o píď. Mezitím výčepní položil někam na bar dvě natočené či načepované Plzně. Těžko soudit, zda byly pro kamaráda, protože nikdo z personálu nedal nic najevo. Tak se prostě otočil na podpatku a odešel nepotěšen a rozčarován.

Boon Geuze Mariage Parfait (2005)

Základní Geuze a Kriek od Boon není nic neznámého a pokud mohu psát za sebe, tak ani nic zvlášť dobrého. V poslední době jsou v ČR běžně k dostání i jejich lepší old style verze a jejich Mariage Parfait Geuze i Kriek. Pivovar si svoje piva na míchání sám vaří a patří mezi velké výrobce lambiců, možná snad největší v Belgii. Geuze Mariage Parfait jsem letos pil několikrát a rozhodně je to moje nejoblíbenější čisté geuze od pivovaru Boon. Na ochutnávce jsme měli možnost okusit uleželý ročník 2005. Toto pivo s 8 % alkoholu se míchá ze směsí lambiců z 90 % stařených minimálně 3 roky a z 10 % mladého jednoletého piva. Přesné datum spotřeby jsem si nezaznamenal, ale dle ročníku umíchání ho odhaduji na rok 2028. Trvanlivost piva v lahvi je potom 20 let, takže bylo datum lahvování nejspíš 2008. Ve sklepě na Moravě tedy spalo 4 až 5 let.

Oud Beersel Oude Geuze Vieille

Další pivo, které se odšpuntovalo v Modřicích ve stejný den a ze stejného zdroje, byl opět lambic. Tentokrát to byl Oud Beersel. Pivovar před nějakým časem údajně předal stařešina mladým nadšencům i včetně svého know how. Bohužel jsem tuto původní verzi piva v minulosti nikdy nepil, takže jsem se setkal až s novou verzí. Ta byla zjevně podle vyprávění jiná než původní mok ze staré školy, který měl být výraznější a komplexnější.

3 Fonteinen Oude Geuze

Máme tu další pivo z modřické ochutnávky. Je to druh, který jsem poměrně dlouho zatracoval. Pil jsem však jen pár profláknutých produktů od větších výrobců. Navíc byly dlouho stařené v lahvi a nejspíš ne úplně dobrým způsobem. Můj odměřený přístup se změnil právě po ochutnání tohoto skvostu. Jedná se o alkoholický nápoj míchaný z několika várek od několika pivovarů. Pro ležení jednotlivých složek jsou použity většinou sudy, které se zrodily pod rukama plzeňských bednářů. Geuze je směs piv lambického stylu různých ročníků. Toto konkrétní cuveé je pravděpodobně mix od výrobců Lindemans, Boon, asi vlastní várky z 3 Fonteinen a pravděpodobně piv dalších kumštýřů. Armand Debelder, sládek a míchač pivovaru, o tomto stylu tvrdošíjně tvrdí, že se nevaří ale míchá, blenduje. Projev tohoto piva je i v naší pivně konzervativní zemi lehce znám. Jistě si ho každý spojí s výraznou kyselostí, ale ona často není zase tak výrazná.

Náš kousek několik let spočíval v podzemí, byl to ročník lahvování 2008 konkrétně 15. května. Bylo tedy stařené v lahvi 5,5 let, slovy pět a půl roku. A to si před stočením a smícháním navíc jednotlivé složky hezkých pár let hověly v dubových sudech. Pivo naprosto překonalo moje očekávání, skoro mi to vyrazilo dech a to nemyslím jeho stáří, protože o tom jsem zatím neměl ani potuchy.

Typické sklo na geuze.

Vichřice a pivo v Kodani část 3.

Třetí den měl být náš poslední. Chtěli jsme stihnout návštěvu pivovarské hospody Kodaň a pak se v klidu přesunout do prověřeného Charlie's baru, kde jsme chtěli dočkat vhodného času k transportu na letiště.

Kodaň brewpub vypadala průměrně, nic vyloženě útulného ani příliš luxusního. Piva se tvářila slibně. Byl zde slušný výběr místní produkce a pak nějaké další drobnosti jako jablečný kydr a limo. Piva by se dala dělit na americké typy a anglické typy v poměru půl na půl. To vypadalo docela sympaticky. Po ochutnání několika kousků bylo ale jasné, že tady dlouho nezůstaneme. Sám jsem si koupil dvě pivečka a ochutnal ještě další vzorky, co přistály na náš stůl. Většinou měly piva slabší chuť, ale hlavně něpříjemné pachutě. Tentokrát to nevadilo pouze mojí maličkosti, ale i ostatním. Tenhle podnik klidně kdykoliv vynechám. Jediné plus bylo, že jsme tu konečně potkali řádně vyparáděného moderního pseudohypstera. Téměř filmovým trikem jsme se octli v Charlie's. Přední část obsadili nějací opálení cizinci, takže jsme opět usedli na naše místa v zadní části.

Před vstupem do Charlie's.

Rochefort Trappistes 8

Jako první jsem vybral z modřické ochutnávky piv belgický klášterní ejl Rochefort Trappistes 8. Kolega měl ve sklepě jeden kousek, u něhož nastal správný čas konzumace, takže jsem dostal za úkol nakoupit v pivotéce čerstvější kus. Porovnávali jsme je oba zaráz. Novější pivo mělo datum spotřeby 27.12.2017 a to uleželé 25.2.2014. Trvanliost by měla být 5 let. V obou pivech byly přítomny drobné částice. Jednalo se asi o kvasnice. Snažil jsem se přepravit novější kus dost opatrně, ale cesta se na něm určitě trochu podepsala a několik hodin v lednici mu stejně asi nepomohlo. Nicméně, toto pivo nebylo čiré, ani když jsem ho bral z pultu v obchodě. Po nalití do sklenice byl vidět jenoznačný rozdíl v barvě, což není nic zvláštního, ale tady to bylo opravdu výrazné. Starší pivo bylo o dost tmavší. Po přivonění oba kusy překvapily. Mladší osmička voněla nádherně po německém chmelu, připomnělo mi to Franky a chmelené kellerbiery. Řekl bych, že to byl chmel z Halertau (snad Hersbrucker) a nejspíš někomu při latehoppingu dost ujela ruka. Dost nezvyklé. Starší osmička byla hned po nalití cítit nepříjemně hnilobou. Při druhém přivonění nebyla po shnilém ovoci ani stopa, objevily se krásné tóny kvalitní kořalky z trnek, lahodná slivovica. Po napití byl novější vzorek opět dost chmelový a bohužel byla cítit výrazná pachuť na patře, kterou osobně nemám u dubbelů rád, jakási mýdlovost či co. Stařený Rochefort byl dost slušný, po napití je cítit slivovice doplněná příjemnou chutí hořké čokolády, je nepoměrně lepší, archivace tomuto pivu opravdu prospěla. Pokud uvažujete o koupi tohoto piva, doporučuji nechat několik let zrát ve sklípku.

Na etiketách jsou po letech znát drobné rozdíly, např. umístění DMT.

Mladší pivo a obě lahve.

Nalevo ročník 2009 únor, napravo 2012 prosinec.

Champagne 01

S nepřáteli jsme se odhodlali k nejzoufalejšímu kroku vůbec, objednat si šampaňské. Nadhodil jsem téma a to bylo bez námytek odsouhlaseno naprostou prohrávající většinou. Nikdo neznal mapu a nikomu se nechtělo hledat na internetech potřebné informace. Ujal jsem se toho tedy sám samotný spanilý a nejhezčí. Po brouzdání na zahradničních vebech jsem dozrál k šáňu Bollinger. Měla to být velká a dobrá věc. Byla. Neskutečné. Do teď jsme všichni znali jen Bohémku, což je provar. Bolinger předčil všechna naše očekávání. Ovocný náběh, lehce kyselý projev, slušně hořký dojezd v podobě citrusové kůrky. S každým douškem se chuťový zážitek dále rozvíjel. Mocné, pitelné, komplexní, skvělé, byli jsme nadšeni. Srovnání s belgickými Lambicy je na místě, ale ty jsou mnohé daleko komplexnější a často kyselejší. Ta citrusová hořkost tam také je, ale není evidetně z chmele, jak jsme se domnívali. Původně jsem chtěl koupit Dom Perignon, jenže ten byl příliš drahý a aktuální ročníky se ve srovnání se standardem docela provařovaly. Takže jsem zvolil po dlouhém bádání onen Bollinger kyvé brutík. Zahraniční servery ho celkem démonizovaly. Později jsem na stránkách jiznisvah.cz zjistil, že je to současná ofiko bublina Jamese Bonda a že základ má být docela solidní. Je to takměř levné a dostatečně ejakulátní. Šón Konery asi pil lepší, ale tohle plně dostačuje. Co se šáňa týče, tak mě tohle plně přesvědčilo. Už mám objednané další kousky od menších producentů. Nechal jsem si vnutit od Svahů něco od Chapuy a Tarlant. Věřím, že se nerozbrečím.

Someliér a jeho náčiní

Víno mezi šesti pravoúhlými čtyřúhelníky

Môj kamarát urobil videorecenziu: TUNA . Naozaj sa mi páčí, fandím.

Vichřice a pivo v Kodani část 2.

Druhý den proběhl o poznání lépe než první. Taky jsem měl o poznání více sil na bytí, které mě tolik vyčerpává. A to i přesto, že spánek neměl svoji kvalitu. Po probuzení a hygieně jsme se vymotali z našeho mikropokoje a protáhli se skrze dlouhé hotelové chodby, lemované stovkami unifikovaných kabin. Venku bylo celkem hezky, sice pod mrakem, ale občas vysvitlo nevtíravé a příjemné Slunce. Z hotelu jsme zamířili rovnou k blízkým promenádám, kde se nacházela jedna z pivoték, které jsme měli v záznamech. Byla zavřená. Nakoupil jsem aspoň nějaké portery/stouty v samoosbluze, kterou jsme objevili v ulici za rohem. Sladová piva tady bohužel neměli, resp. bohudík, jelikož v době psaní těchto vět jsem už jedno tradiční sladové pivo ochutnal. Po nákupu jsme překročili lávku, která nás dovedla k nákupnímu domu na druhé straně řeky. Ve zdejším supermarketu jsme zkontrolovali produkty s tím, že se ještě zítra vrátíme. Já jsem si koupil imperial porter od Carlsbergu v plechovce, americká piva mě nechávala klidným. Ikdyž Anchor Liberty Ale, Sirra Nevada Pale Ale a Torpedo patří rozhodně k těm, co mi chutnají a nenesou stopy nevyvážených, tropických, nefiltrovaných zběsilostí. Po nákupu se rozhodujeme vyrazit pěšmo do nějakých barů. Což takhle Fermentoren a Mikkeler bar, jsou totiž kousek od sebe. Po krátkém chaotickém kličkování a přesném navigování našeho hlavního geodeta jsme stanuli před barem Fermentoren.

Architektura

Knoblach von Schammelsdorf in Brünn

V pátek 1. listopadu 2013 bylo tajně a utajeně naraženo štěně jednoho nadprůměrně chmeleného AU. Toto ungespundet z pivovaru Knoblach bylo v Brně a celé ČR naraženo pravděpodobně poprvé. Sládek pustil Fass do světa až po delším přesvědčování. Pivo bylo zcela v pořádku a tudíž výborné. Došel jsem úplnnou náhodnou náhodou do jednoho podniku, kde toto pivo teklo. Sud tady soukromě narazili místní podivíni. U stolu jich bylo pár, nikomu nedali ochutnat, přitom neustále chválili vynikající mok. Seděl s nimi také jeden rekordman, který už měl v sobě pět piv, zatímco ostatní dopíjeli druhé. Říkali mu Elf. Krátce po mém příchodu odešel se slovy, že musí jít do práce. Podařilo se mi za pomocí několika chvatů a hmatů, naučenými v lekcích boje z blízka, získat pár plných krugů. Pivo to bylo skutečně luxusní, skvělá kondice, neskutečná pitelnost. Cena byla vzhledem k příjemné nákupce snad i nižší než v samotném Schammelsdorfu. Po chvíli se podivíni opili a začali bezmezně uctívat svého kamaráda. Raději jsem odešel. Atmosféru můžete nasávat z fotografií pod článkem.

Vichřice a pivo v Kodani část 1.

Dát si dobré pivo s přáteli není nikdy od věci. V některých zemích je pivní scéna tak zajimává a kvalitní, že je to skoro povinnost. Sešel jsem se v hospůdce se skupinou, se kteoru jsem letos navštívil Německo a prošel zlomek Švédska. Ikdyž pivo nebylo za polárním kruhem naším hlavním zájmem, určité množství lahví jsme poslední den nakoupili a místní i zahraniční pivo ochutnali. Nějaké ty peníze nám ještě na kontě zbyly, tak jsme se už v létě domluvili na další podzimní výlet. Otázka byla kam. Belgie, Anglie, Nizozemí nebo Dánsko? Už si ani nepamatuji proč, ale rozhodli jsme se pro Dánsko. Termín padl na konec října kvůli prodlouženému víkendu. Hodlal jsem si přivézt nějaká piva, takže jsem napěchoval 85 litrový Deuter prázdnými PET lahvemi a hurá na Ruzyni resp. na Háchovo letiště v Praze.

Nejlepší dálnice na světě zahalená do mlhy

Bamberg a okolí 09 2013 - neděle

V Mahr's Bräu je plno až po strop, chodba je však celkem volná. Odmítám jít do zadní místonsti, kde je plno výparů z kuchyně a dokonce se i těžko dýchá. Páni si sedají, já si dávám jedno AU ve stoje na chodbě. Po dopití se jdu taky posadit. Hlásím, že si nejdřív odskočím, tak ať mi taky objednají. Po návratu ze záchodu na mě čeká na stole pešek v podobě podmíráku, to by se u okýnka nestalo. Nechávám si ho samozřejmě dotočit a pak ostatní přemlouvám k odchodu ven na zahrádku. Tam už je příjemněji. Mimo jiné jsem si až teď všiml, že mají helles ze sudu točené samospádem. Takže ochutnávám. Helles obvykle nemusím, ale tohle se pije opravdu dobře.

Mahr's Helles z dřevěného sudu

Bamberg a okolí 09 2013 - sobota odpoledne

Po cestě přes Litzendorf začínáme být společensky unavení. Proto se rozhodujeme udělat malou pauzu s pivním doprovodem. První pokus nevyšel, restaurace vypadala poměrně šosácky a navíc to vypadalo, že uvnitř proběhne nějaká soukromá akce. Zastavujeme se tedy u hotelu s vývěskou Reh-bier, jeden pils by bodl. V hotelu stojí za výčepem pohledná, mladá a poněkud nesvá blondýnka. Anglicky kupodivu nevládne, naštěstí jsme ve stavu, kdy začínáme velmi dobře mluvit německy, takže se rukama nohama bez problémů domlouváme. Ubytování nechceme, dáme si nějaká piva venku na zavřené zahrádce. Slečna s námi jde ven, ochotně nám vybere místa pod přístřeškem a přijímá naši objednávku. Chvilku jí to trvalo, ale nakonec piva přinese. Já jsem si objednal pils. Vysoká pěna poměrně rychle opadla, chmelení bylo mírné, připadal mi spíš sladový, ale přesto hezky suchý, pil se docela dobře.

Reh-pils v Litzendorfu

Bamberg a okolí 09 2013 - sobota poledne

V Drosendorfu pronikáme do pivovaru Göller. Zahrádka pod pergolou u silnice není nijak úžasná a navíc není hezky. Později jsem se dozvěděl, že je vzadu za budovou nějaká mnohem hezčí, ale stejně asi nebyla otevřená. Hospůdka už není tak útulná jako u Wagnerů, nicméně pořád je obstojná. Líbí se mi, že jsme zatím nepotkali mezi stolními dekoracemi jedinou umělou rostlinu. Poroučíme si lagerbier, což je opět variace stylu kellerbier. Je dobře pitelné, tuším, že světlejší, se znatelnou chmelovou stopou. Jelikož je čas oběda, tak si objednáváme pokrm. V lístku koukám na Rohfleisch mit Linsen, aspoň mám ten pocit, že to tam bylo. Po týmovém brejnstormingu se jednoznačně shodujeme, že to bude divočina a určitě na šípkové omáčce. Samozřejmě mi obsluha přináší kotel čočky s typickými bramborovými knedlíky a k tomu Rauchfleisch, což by jednoho docela překvapilo. Dávám se do jídla. Jeden ze členů výpravy si poručí Leberkese. Když mu obsluha přináší sekanou, jen těžko skrývá svoje zklamání. Prý očekával smažený sýr. Tohle nebylo dobré, je potřeba začít se více soustředit.

Pívovar Göller

Bamberg a okolí 09 2013 - sobota ráno

V sobotu jsme vstali trochu později, než jsme původně chtěli. Nicméně jsme stihly ještě jeden z dopoledních autobusů, který vyrážel od vlakového nádraží v Bambergu. Koupili jsme si lístek na autobus, který jel o něco dříve, než jak jsem měl uvedeno v rozpisu, takže to dle jízdního řádu vypadalo, že nás vyženou do sychravého počasí ještě před Drosendorfem. K našemu překvapení však dojel autobus až na konečnou v Drosendorfu, přímo před pivovar Göller. Zde začíná naše pěší zkušenost východní stezkou. Göller si zatím necháváme v záloze a pádíme do Merkendorfu. Míříme rovnou do Wagner bräu, protože máme již dávno z internetů zjištěno, že se v Hummelu po Kerwě dovolenkují. Prostředí je u Wagnerů opravdu perfektní, obsluha velice příjemná a komunikativní. Je přítomno jen pár štamgastů a pár dalších lidí z vesnice, hospůdka je zatím tedy skoro prázdná. Teplá jídla zatím nevaří, protože je moc brzy, ale něco na zub se najde. Díky tomu je taky v útulné místnosti čistý vzduch, bez výparů z vaření. Nabídka piv je opravdu pestrá, chybí jen pár specialit typu doppelbock, které ještě dozrává. Jako první si vyprosíme samozřejmě Účko ze sudu. Je vynikající, více sycené než jak ho znám z láhve, svěží s dřevitými tóny německého chmele. Skvěle pitelné, vrací nás zpět do hry.

  

Wagner Ungespundetes Lagerbier

Wagner Ungespundetes Lagerbier

Bamberg 09 2013 - pátek

Letos jsem již po několikáté navštívil Bamberg a jeho blízké okolí. Myslím, že by se dal náš výlet tentokrát považovat za nejšťavnatější. Vše jsem předem pečlivě připravil. Měl jsem řadu doporučení, navíc se na serveru pivnici.cz začaly objevovat reportáže z míst, kam jsem měl naplánované vyrazit. Mohl jsem tedy výlet patřičně "doladit". Bylo nutné splnit požadavek návštěvy Bambergu, který přišel ze strany nováčků. Proč ne, už ho vlasntě známe jako svoje boty a minimálně 4 pivovary stojí za hřích. Check-in ubytování, v levném hotelu nad prodejnou hudebních nástrojů na Luidpoldstr., se nám na první pokus nevydařil. Na místě byl pouze Ukrajinec. Anglicky nemluvil, německy asi ještě hůř než my, naštěstí jsme východním blokem kovaní, takže nebyl problém pochopit, že šéf je mimo a vrátí se nejdřív do hodiny a půl. Keesaman byl jasná volba. Skvělý pils na stojáka, někdo si dal bláhově i jiná piva, ale celkově paráda. Vracíme se zpět, vstupujeme ve třech do obchodu, dva čekají v autě. Úplně jiný pohůnek volá majitele, ten na nás mluví pouze německy, naštěstí všemu rozumíme. Ubytujeme se a hrrr Zum Spezial. Madam nás usadí ke stolu, dáváme zkušeně "U". Je vynikající.

Holy Swine

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: ČR
EPM: 21 %
C2H5OH: 8,4 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: 31.10.2013

Musím říci, že jsem čekal o moc horší pívo. Ale pořád je to takový chuťově nevyvážený hybrid. Není to IPA, DIPA, ani belgian style IPA/DIPA, pivo se spíš blíží belgickým strong aleům/tripelům. Kvasnice se krásně chopily díla, voní hezky, práci jim však trochu kazí chuť. Uprostřed doušku jakoby kovovo-nasládlý nástup, dle mého nejlepšího a jediného platného názoru to bude ovocnost z amerického chmelení. U.S. chmel je úplně neznatelný, ale mám dojem, že se právě on snaží prodrat na povrch, zatímco jej spolehlivě zadupávají mocné "belžik-lajk" fenoly a estery z kvasnic. Na konci se objevuje i docela příjemná hřejivost. Snad kdyby byl použit tradiční kontinentální chmel, pivo by bylo apsoň o třídu výš. Nebo třeba jiný, výraznější, pryskyřičnější americký chmel, ve větším množství, aby to byla ta IPA. Takto to není špatné, ale je to rozhádané. V láhvi bylo jen menší množství kvasnic, které dobře držely u dna, což oceňuji.

Pozn.: Datum spotřeby se mi zdá být opravdu přitažené za vlasy, tohle pivo vydrží určitě mnohem delší dobu, nedávno doleželo v tancích.

Lucky Bastard Pale Ale

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: ČR
EPM: 12 %
C2H5OH: 5 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, točené i čepované

Na stránkách pivovaru je uvedena zákonná kategorie piva "světlý ležák nefiltrovaný svrchně kvašený". Pivní fašisté si jen klepou na čelo nebo se tomu smějí, člověk neznalý by to ale mohl brát vážně. Nechápu, proč se pivovar, s takovou koncepcí, k těmto hovnům hlásí. Pivo je na stránkách výrobce vychváleno až do nebe, realita je bohužel zatím jinde. Několik piv od LB už jsem ochutnal a úplně první pokusná várka byla snad právě pale ale. Měla kanální senzorickou vadu, kterou však necítili všichni píči u stolu. Pivo bylo vodové a chmel naprosto nevýrazný. Smradlavé, ploché a nepitelné. U tohoto posledního pokusu jsem žádně zásadní senzorické vady nepozoroval. Kvasničnost bych ani nepovažoval za vadu, nicméně pivo bylo opravdu dost kvasničné a s každým dalším douškem kvásek vystupoval víc na povrch. Připadalo mi, že je pivo chmeleno hlavně chmelem Cascade, takže se projevovala jeho nasládlá vůně, květinovost a velice lehce citrusová kůra (možná i tráva/čaj?). V kombinaci s méně prokvašeným tělem působilo pivo medově "bonbónkovým" dojmem. V dojezdu je cítit trochu ostřejší hořkost, ale dle mého názoru to není nic nepříjemného. Pivo je jakoby nasládlé, velmi kvasničné, pak zase hořké, chuťově dost rozhádané a není rozhodně dobře pitelné natož tak excelentně, jak tvrdí vývojáři webu. Srovnání s kvalitními ležáky (ne podle zákonných kategorií) je samozřejmě úplně mimo.

Pozn.: V pivnici ochutnávalo toto pivo i pár dalších štamgastů včetně číšníka a verdikty nebyly vůbec pozitivní. Padla tam slova jako "hořkost nosních kapek a vůně bilinkového čaje s medem, nedobré" nebo "prostě hnusné". Očividně to nebylo jejich první setkání s pivem z pivovaru LB. Paradoxně jsem to byl tentokrát já, kterému pivo až tolik nevadilo, pro ostatní bylo nepitelné. A taky se asi příliš nelíbí poněkud arogantní narážky na nudné ležáky a nejlepší ejly světa, které má pivovar produkovat. Je pravda, že se pivovar prezentuje poměrně odvážně, zvlášť s ohledem na to, co zatím předvádí. Jak by suše poznamenal jeden z mých známých: "Pokora."

Edit: V úterý 29.10.2013 jsem opět pivo ochutnal na stejném místě. Několikačetné varování, že je to hnusné, neodradilo můj zájem. Nevěřil jsem, ale byla to pravda. Místo, aby se pivo zlepšilo, byla přidána novinka v podobě senzorické vady. Je potřeba ale zmínit, že vada mohla být způsobena dlouhou dobou po naražení sudu a tudíž dlouhou expozicí na vzduchu. 30l bečka už tam byla čtvrtý den, tak moc bylo pivo oblíbené u konzumentů. Drahé a nepitelné. A pokud ho nevylili, tak je tam možná dodnes. Pivo bylo znovu kalné a chuť a vůně byla jen o hrubé kvasničnosti a senzorické vadě. Tohle muselo jít do dřezu, ale držel jsem se statečně.

Meantime London Porter

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: GB
EPM: neuveden
C2H5OH: 6,5 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: málo čitelné a nepodstatné

P od meantime je pivo, které by se dalo přirovnat k černému Kozlu z Velkých Popovic, akorát je úplně jiné. Barva je růžová, pěna červená, čtyři palce vysoká. Voní po zapařených kopřivách, má konzistenci medu a stejně jako med je i sladké. Ideální způsob servírování je, dle výrobce, ve vojenské holínce. Je to velice slušný a dobře pitelný představitel londýnského porteru, dal bych si ho kdykoliv znovu. Škoda jen poměrně vysoké ceny.

Mikkeller It's Alive

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Denmark
EPM: neuveden
C2H5OH: 8 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: už nevím

Měděná barva, lehký zákal. Typická vůně brettanomyces bruxellensis (stodola, peprnost, ovoce), aromatické slady (karamel?) a je cítit i chmel. Na jazyku šumivé, středně plné, suché, divoké kvasinky jsou poměrně znatelné a skvěle kombinované s lehkou marmeládovou dochutí chmele Goldings. Vynikající a dobře pitelné. Měl jsem trochu obavy po ochutnání Ov-ral a U.S. Alive, od nichž jsem čekal příbuznost s Orvalem. Obě piva byla dost hutná, sladká, bez ostřejších projevů bretts a ještě do nich nevkusně nasypali chmelovou "Ameriku". Zato tohle je pivo, které by mohlo Orvalu i konkurovat. Dobrá práce.

Meantime IPA

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: GB
EPM: neuveden
C2H5OH: 7,4 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: málo čitelné a nepodstatné

V poslední době jsem si dopřálval opravdu velmi dobrá piva a na ta špatná jsem neměl tolik štěstí. Meantime India Pale Ale je skvělý představitel anglického IPA ze starých časů. Barva je o něco tmavší než bych čekal, pěna hezká s průměrnou trvanlivostí. Tělo je středně plné, sycení příjemné, nevtíravé. Vůně a chuť je především o chmelu Goldings, marmeláda ze směsi evropského ovoce (nejspíš hlavně meruňky). Jak je známo, v pravé marmeládě by měly být i citrusy a ty v pivu najdeme samořejmě též. Cítit je i ryzí chmelovost a lehká zemitost. Tato hra vůní a chutí propůjčuje pivu zajímavý, vyvážený, marmeládově nasládlý charakter, přestože pivo není rozhodně sladké, to spíše naopak. Opravdu povedené, komplexní, ale přitom osvěžující pivo. Nadšenci do českých napodobenin amerického stylu ale asi jásat nebudou. Jarovo-borovicové, agresivní chmelové orgie nebo multivitamínové mango exploze od tohoto piva nečekejte. Tohle je noblesnější počin. Ve srovnání s dalšími představiteli blízkých historické klasice, jako je Brooklyn East India Pale Ale nebo Fuller's India Pale Ale, mi IPA od Meantime vyhovuje asi nejvíce.

Matuška E.S.B.

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: ČR
EPM: 14 %
C2H5OH: 5,7 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: 20.10.2013

Jednoznačně nejhorší pivo večera. Shnilá hadra na nádobí, trošku je cítit i sladina a mléko, dále lesní plody. Hořkost je jen lehká a docela vyvážená. Míra nasycení oxidem uhličitým je poměrně nízká a pivo je tedy jemné bez výraznějšího řízu. Zápach je dost nepřekonatelný. Tuším, že se něco vylilo do dřezu. Vypít se to dalo, ale nebylo to nic příjemného, zvláště při pomyšlení na vysokou cenu.

Plzeňský Prazdroj

Styl: pivo (spodní kvasinky)
Výrobce: ČR
EPM: 11 %
C2H5OH: 4,4 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: 7.02.2014

Možná to není poctivé škopek, ale ukažte mi prstem na lepší český pilsner.

EIPA 19. století

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: ČR
EPM: ~16 %
C2H5OH: ~7 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, zwickel

Téměř bez sycení, barva zlatá zakalená, hezky stavěná pěna, nikdy neopadne, drží navěky. Aroma kvasnic a především chmele Goldings - marmeláda, citrusy, zemitost. Chuť je výrazně chmelová, pikantní, doprovázena již popsanými vůněmi z chmele. Tělo plnější, hutné, což je umocněno absencí bublinek. Doznívání silně chmelové, avšak s příjemnou hořkostí. Zatím nevyvážené, leželo přes dva měsíce a má ležet ještě několikanásobně dělší dobu.

Tegernseer Leicht

Styl: pivo (spodní kvasinky)
Výrobce: Bundesrepublik Deutschland
EPM: 7 %
C2H5OH: 2,8 % objemových
Místo, způsob konzumace: Na samotě, havlované - DMT: 22.01.2014

Šumivé, barva světle zlatá, hezky stavěná pěna, rychle opadne a vytvoří souvislý povlak na hladině. Vůně intenzivně sladová a příjemná. Vůně a chuť surového sladu dominuje a je opravdu výrazná, ale kupodivu neobtěžuje. Po napití je pivo díky lehčímu tělu poněkud tupé, ale postupně se dostavují docela příjemné pocity. V doznívání je cítit lehká nerušivá trpkost, pravděpodobně z chmelových polyfenolů. Není to úplně můj šálek, takové kapučýno bez mléka, odtučněné domácí mléko, pár zrnek kvalitní mleté kávy v půl litru vody, čaj z jednoho lístku ze špičky výhonku čajovníku, ...

 

Trolling blízké budoucnosti

Tyto dny není příliš čas na degustace a následnou zvrhle zlou kritiku. Takže jsem se na chvíli odmlčel. Nikde jsem ale netvrdil, že budu trolovat každý den, takže si zvykněte. Pár posledních dní jsem pil spíš dobrá piva, výjimkou byl světlý ležák z Chýně. Ale o Chýni se teď raději pár měsíců vůbec nezmiňujme. V jedné hospodě došlo totiž dokonce i k odražení a reklamaci chýňské bečky, tak doufám, že se v pivovaru proberou. Možná taky ne. Porovnával jsem též čerstvou lahvovou Plzeň s méně čerstvým lahvovaným Starobrnem Ležák. Ačkoliv jsem se v poslední době tohoto piva zastával a stavěl jej na úroveň Prazdroje, tentokrát mě svratecký mok příliš nepotěšil. Vůně u obou vzorků poměrně hezká, barva tmavě zlatá, Prazdroj možná malinko světlejší. Pěna byla u PU velice dobrá a podstatně trvanlivější než u SB. Chuť PU byla perfektní, vyvážená, skvěle pitelná. Verze ve větších obalech bývá ale lepší. U SB se zdá být na okamžik všechno správné, ale najednou přichází nějaká podivně nasládlá chuť, která se ihned mění v nepříjemnou hořkost. Sice to není příliš výrazné, ale sráží to celé pivo, navíc pachuť celkem dlouho přetrvává. V brzké době se chystám na ochutnávku svijanské desítky, která mě před časem z lahve velice zaujala. Vlastně nejen mě, ale i zbytek účastníků slepé ochutnávky. Mělo by to být lehké pivo s intenzivní chutí po sladech, takové německé helles. Ale tenkrát jsem nebyl v moc dobrém rozpoložení, tak uvidíme. Á propos, již brzy se chystám vyrazit do ulic s fotoaparátem na lov kvašených příšerností, tak se těšte.

Chýně Polotmavé

Přícházím se speciálním zpravodajským varováním před pivy z Chýně. Bohužel jsem neplánoval odporný popis produktu, takže jsem pivo ani nefotil. Má to být polotmavý ležák s 12 % EPM či něco podobného. Je to však stěží pivo natož polotmavé. Barva je hodně tmavá, ale ne černočerná, jen tak černá, že je stále vidět, jak je tento majstrštyk zakalený. Vůně po mladině, chuť po mladině plus natrpklá hořkost. V ústech tyto pachutě straší i po hodině. Na jazyku je navíc cítit určitá moučnost(?). Jeden ze zákazníků u Stammtisch měl u sebe prošlou desinfekci obsahující jód. Hned jsem  samozřejmě udělal improvizovanou zkoušku na přítomost škrobů. Fialová se nekonala, takže nejspíš negativní. Aspoň že tak. Jinak je v pivu vše špatně, barva, vůně, chuť, doznívání, tedy až na pěnu. Ale já nechodím do hospody koukat na pěnu, to si ji mohu koupit do koupele. Nepotřebuji na hodnocení účast několika certifikovaně-diplomovaných zubařů, protože tohle by nedoporučil žádný z nich. 0 bodů z kolika chcete. Bohužel to není první a asi ani poslední pivo, co se takto projevovalo. Spodní, svrchní kvašení, je to skoro jedno. V Chýni se stalo cosi špatného a toto je prakticky standard. Nepamatuji si, že by to před léty bylo tak zlé. Asi problémy na spilce.

Dudák Sklepák

Styl: pivo (spodní kvasinky)
Výrobce: ČR
EPM: 11 %
C2H5OH: 4,5 % objemových
Místo, způsob konzumace: Zmija, točené i čepované

Pěna je tvořena malými bublinkami a má určitou trvanlivost, ikdyž časem opadne. Barva je žluto-zlatá, zakalená. Vůně a chutě jsou v základu stejné jako u Dudáka Premium. Vzduchem zachvěla i slova jako "celer" a "petržel". Pravděpodobně jsou to estery a možná další neplecha. Vystupuje navíc i výrazná kvasničnost, která kupodivu předchozí senzorické vady ještě umocňuje. Narozdíl od Premia však není cítit alkohol, mladinovost ani ono nepříjemné hořko-kovové doznívání. Díky kvasničným produktům a kvasničnému dojezdu není toto pivo žádná dobrota. Pivo má střední tělo, což by za normálních okolností působilo svěže. Říz je lehčí a velice příjemný.  Kellerbier sice může hrát různými chutěmi a vůněmi, ale jen do určité míry a celkově by mělo být pivo vývážené a extrémně pitelné. Tohle je podle mého názrou špatný pokus.

Union

Styl: toxický šumák
Výrobce: Slovinsko
EPM: asi nic
C2H5OH: 4,9 % objemových?
Místo, způsob konzumace: Sklep, havlované

Není pivo, nelze hodnotit.

Pozn.: Pil jsem ho po skvělém Löwen Bräu Pils z Buttenheimu a po prvním doušku (respektive "přivonění") Unionu jsem se skoro pozvracel. Urážka pivovarnictví! Fotografii jsem sice režíroval já, ale ty prsty byly improvizace modela a zcela se od této pózy připojuji.

Kocour Saurus

Styl: pivo (svrchní kvasinky nebo spodní?)
Výrobce: ČR
EPM: 20 %
C2H5OH: 7,2 % objemových
Místo, způsob konzumace: Zmija, točené i čepované

Suarus je zajímavý kousek. Dost dobře nechápu, co je to v současné době za módu, narážet piva mimo jejich sezónu. Tohle je totiž zimní záležitost a do 37 °C ve stínu se opravdu nehodí. Pěna skvělá, barva má tmavě měděný odstín. Chmel není ve vůni nijak intenzivní, ikdyž je ho dost, vystupuje zde spíše příjemně nakuřovaný slad a karamel, přidává se alkohol. Alkohol je zlehka cítit i po napití, kdy jsou na scéně opět slady, sladkost, uzenářství a chmel. Pivo je bohužel velice málo prokvašené a tedy hůře pitelné. Ulepený zážitek s docela dobrým pivem.

Fénix

Styl: pivo (zmutované kvasinky)
Výrobce: ČR
EPM: neuveden, resp. se mi nechce probírat těmi lacinými marketingovými zvratkami
C2H5OH: 4,7 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: 12.03.2014 (Albert Kounicova)

Tohle pivo jsem měl poprvé a naposeldy v restauraci k velmi dobrému obědu. Tenkrát mi chutnalo. Na internetech se zjevila řada existencí, rozumbradů a fríkulinů, kteří tohle pivo stavěli na tu nejnižší úroveň. Tak jsem si řekl, že si teda to havlované taky koupím. Vůně naprosto perfektní, bavorský weizen, jak si ho pamatuji, lehce kořeněný jako belgický wit. Taký hybrid. Úplně jsem po těch českých nezdarech zapomněl, jak může weizen vonět. Sice to není pomerančová kůra ani skutečné koření, ale jen přírodní aroma, nicméně toho není v pivu zase tak moc. Na vůni opravdu příjemné. Barva do oranžova. Chuť je prostě odpovídající stylu, ale o hrůze se rozhdoně psát nedá. Klasické plnější tělo, lehce nahořklé, koření, suchý závěr, citrus. Žádné ulpívající rušivé chutě kromě lehkých projevů zmiňovaných přírodních aromat pomeranče a nejspíš koriandru. Ty však vstupují na scénu až později. Nechápu tolik negativních ohalsů a jsem opět zklamán. Chci hodnotit opravdu špatná piva a tohle se mi, navzdory zmutovaným kvasinkám, nezdá.

Dudák Klostermann

Styl: pivo (spodní kvasinky)
Výrobce: ČR
EPM: neuvedeno
C2H5OH: 5,1 % objemových
Místo, způsob konzumace: Zmija, točené i čepované

Klostermann má opět dobrou pěnu, barvu průzračnou měděnou až světle hnědou a středně plné tělo. Sicení je jemnější, což mi vyhovuje. Ve vůni, aroma a pachu je znát dudácký podpis, stejně tak i v chuti. Tmavší slady ovšem hodně vystupují do popředí a dudácký charakter značně přehlušují. Pozdní chmelení je neznatelné, chmelová hořkost taky není příliš výrazná, takže je to vlastně hlavně o speciálních sladech. Oceňuji, že pivo není příliš sladké. Nic, co by mě uspokojilo, ale rozhodně pitelnější než Prémium.

Aventinus Eisbock

Styl: pivo (zmutované kvasinky)
Výrobce: Bundesrepublik Deutschland
EPM: 28 %
C2H5OH: 12 % objemových
Místo, způsob konzumace: Ochutnávková pivnica, točené i čepované

Tohle pivo jsem nepil poprvé a navíc jsem si vědom faktu, že Schneider, stejně jako třeba Karg, pracuje pouze se zmutovanými kvasinkami, bohužel. Aniž bych si tedy četl popis piva, věděl jsem dobře, do čeho jdu. Osobně jsem se weizenů po mnoha návštěvách jižního Bavorska již před léty doslova přepil. Nepohrdl bych svěží kvalitní "pšenkou" servírovanou k bavorským klobáskám na snídani, ale jinak s tímto typem piva nejsme moc kamarádi. Z lásky se stala skoro nenávist. Tmavé pšeničné jsem navíc neměl nikdy rád, snad kromě piva Unertl Ursud. Weizenbock potom považuji za největší prznění dobře připravené mladiny a za zásadní zlo. Eisweizen musí byt logicky arcizlo. K samotnému vymražovanému Aventinovi bych tedy jen krátce napsal následující. Pěna pěkná a kvalitní, barva rozlité kávy v rozbahněné louži. Hned po zákalu vás zklame i vůně. Brutální senzorická vada, jako když kvasíte plzeňským kmenem za vysoké teploty a neustálého okysličování mladiny. Přidává se i příjemnější vanilka. Klasická plastovo-kovovo-banánová záležitost. Nemá smysl se asi zabývat vůněmi a chutěmi typickými pro luxusní, silná tmavší piva. Ovoce, sušené ovoce, karamel, toffee, sojovku či náznaky hovězích steaků naprosto přebíjí a zabíjí "banány a hřebíček". Kousek, co jsem pil v OP, měl navíc docela výraznou kyselost, což si z minulé várky nepamatuji. Ale kyselost by nemusela být na škodu, KDYBY TAM NEBYLA TA HOVNA ZE STRESOVANÝCH ČI ZMUTOVANÝCH KVASINEK! Ne, tyhle estery tady prostě nepřekousnu. Francouz by řekl: "Cul!"

Dudák Premium

Styl: pivo (spodní kvasinky)
Výrobce: ČR
EPM: neuvedeno
C2H5OH: 5,2 % objemových
Místo, způsob konzumace: Zmija, točené i čepované

Dudákova pěna je tvořena malými bublinkami, má hutnou konzistenci a je trvanlivá. První kontakt s čichovými buňkami se nese v ovocném duchu. Snad jablka? Po ochutnání zase přichází zelenina, ale člověk se v tom mišmaši těžko orientuje. Co se týče konzistence, tak má pivo dobrou stavbu těla, avšak je zcela bez řízu. Na tom se mohl podepsat fakt, že bylo opět naraženo předchozí den. Doznívání je nepříjemné, kovově hořké. Chvíli jsem měl pocit, že cítím i lehkou mladinovost. Po ohřátí z piva vystupuje alkohol. Nevím, co přesně tohle pivo představuje, ale pije se to docela špatně. Konečně pořádný kousek do mé sbírky.
 

Polička Záviš

Styl: pivo (spodní kvasinky)
Výrobce: ČR
EPM: 12,4 %
C2H5OH: 5,2 % objemových
Místo, způsob konzumace: Zmija, točené i čepované

Začínáme kouskem, který na tento blog příliš nepatří, jelikož to není nic tak děsivého. Pivo bylo naraženo o den dříve, takže kondice nebyla úplně optimální. Na barvě ani na pěně není co popisovat, dobrý standard. Ve vůni žádné větší vady, jen lehce alkohol, slad ani chmel není nijak výjimečně výrazný. Hořkost příjemná, říz normální, lehce hřejivé po alkoholu. Neurazí.