Pivní Troll Bloguje: Vichřice a pivo v Kodani část 2.

Druhý den proběhl o poznání lépe než první. Taky jsem měl o poznání více sil na bytí, které mě tolik vyčerpává. A to i přesto, že spánek neměl svoji kvalitu. Po probuzení a hygieně jsme se vymotali z našeho mikropokoje a protáhli se skrze dlouhé hotelové chodby, lemované stovkami unifikovaných kabin. Venku bylo celkem hezky, sice pod mrakem, ale občas vysvitlo nevtíravé a příjemné Slunce. Z hotelu jsme zamířili rovnou k blízkým promenádám, kde se nacházela jedna z pivoték, které jsme měli v záznamech. Byla zavřená. Nakoupil jsem aspoň nějaké portery/stouty v samoosbluze, kterou jsme objevili v ulici za rohem. Sladová piva tady bohužel neměli, resp. bohudík, jelikož v době psaní těchto vět jsem už jedno tradiční sladové pivo ochutnal. Po nákupu jsme překročili lávku, která nás dovedla k nákupnímu domu na druhé straně řeky. Ve zdejším supermarketu jsme zkontrolovali produkty s tím, že se ještě zítra vrátíme. Já jsem si koupil imperial porter od Carlsbergu v plechovce, americká piva mě nechávala klidným. Ikdyž Anchor Liberty Ale, Sirra Nevada Pale Ale a Torpedo patří rozhodně k těm, co mi chutnají a nenesou stopy nevyvážených, tropických, nefiltrovaných zběsilostí. Po nákupu se rozhodujeme vyrazit pěšmo do nějakých barů. Což takhle Fermentoren a Mikkeler bar, jsou totiž kousek od sebe. Po krátkém chaotickém kličkování a přesném navigování našeho hlavního geodeta jsme stanuli před barem Fermentoren.

Architektura

Bradavky

Stejně jako u Mikkeler und Friends jsme zase stáli 20 metrů od podniku a neviděli jej. Bylo nám ale jasné, že musí být před námi. Po pěti vteřinách zírání do prostoru jsme si vývěsky baru všimli. Před barem stál mladý pár, který nám sdělil, že otevřou až za 10 minut. Jedno z mála míst, kde opravdu dodrželi otvírací dobu. Šli jsme se tedy ještě podívat do Mikkeler baru, cestou mijíme vynikající podník pro pány. Mikkeler měl kupodivu už taky otevřeno, ikdyž měl být zavřený. Ještě jsme zkusili nějaký obchod, kde jsem opět zakoupil jeden nebo dva kusy piv a něco na zub. Rozhodoli jsme se jít nejdříve do Mikova baru, když otevřel tak časně. Osobně mi prostředí připadalo docela příjemné, taková hospůdka trochu ve stylu Hluché zmije, stejné bylo i osazenstvo. Jen ty pípy měli trochu jiné a vrchní byl "takovej divnej". Bylo prakticky úplně prázdno, což bylo perfektní, až později přišlo pár lidí, většinou postarší skupinky. Ihned po vstupu jsem narovnal jeden z řady obrazů na zdi, protože byl vychýlený. Číšník zavtipkoval něco o geecích a puntičkářství. Později jsem obraz stejně zase vychýlil, protože mi to stejně připadalo lepší. Postupně jsme dávali nějaká piva, klobásky s pečivem a tradičně chipsy. Snad tam padl i jeden z kyselých belgičanů, možná nějaká příšera z jezera v podobě citra ležáku nebo něčeho podobně špatného, ale určitě jsem ochutnal spontánně kvašeného Mikellera s přídavkem broskví. Broskve vůbec nebyly výrazné, spíš jsem je vůbec necítil, trochu jsem se jich bál, takže to bylo jedině dobře. Pivo nebylo tolik kyselé ani komplexní jako třeba tři fontány, ale pilo se to příjemně. Škoda těch cen. Ukojil jsem tak svoji zvědavost a chtěl pokračovat do dalšího podniku, ale byl jsem zbytkem výpravy přesvědčen, že ještě posedíme. Moje podmínka byla, že si dáme společně nějakou dražší láhev. V lístku toho měli hodně, realita byla však jiná. Po dvou marných pokusech objednat si něco z Port Brewing, kdy byl jediný kousek vystavevný v teple přímo na baru, jsem to vzdal a obejdnal jsem nám Mikkeler It's Alive. Vrchní nám k tomu zadarmo ještě natočil, dle mého soudu, výrazně slabší Mikkeler US Alive. It's Alive bylo opět skvělé, chutnalo všem. Po té jsme na porovnání ochutnali US Alive z bečky, zdálo se mi být výrazně lepší než lahvová podoba, ale na It's Alive to rozhodně nedosáhlo. Jestli se nemýlím, tak to bylo to poslední, co jsme si zde dali.

U Mika

Před barem

Vyrazili jsme vstříc Men's shopu na nákupy a pak se s monstrozním (40+) černým mackem (a že jich tam za výlohou měli hezkých pár kousků) rychle předvést do baru Fermentoren.

Tady nejspíš pivo neprodávají

V baru Fermentoren to vypadalo docela příjemně, atmosféra taková potemnělá, ale nálada veselá. Uvnitř mi to poměrně dost smrdělo, tak jsme se na moje naléhání odplížili s pivem na zahrádku. Venku začalo lehce poprchávat a bylo chladno, naštěstí byl na zahradě přístřešek, takže jsme tu pár piv dali. První pivo, jehož název jsem raději zapomněl, bylo světlé ejl s americkou stopou. Zprvu jsem nic nepozoroval, ale po lehkém ohřátí se u druhého doušku objevil zápach, který jsem cítil uvnitř v baru. Velice podobný zápach mají některá česká piva, pravidelně třeba Oslavany/Bratčice. Říkám tomu myšina, ikdyž to bude asi něco jiného. Zápach se stupňoval, takže šla bezmála polovina drahého piva na kanál. Druhé pivo byl Girardin Kriek z kegu. Skvělá věc, tohle mi dost spravilo chuť. Navíc ta cena za získané množství nebyla vůbec špatná.

Pivo s vadou (Super Nova?)

Vynikající Girardin Kriek

Po těchto pivech jsme se přesunuli do smrádku, člověk si na něj nakonec zvykl. Spoluvýletnící zkoušeli různé dánské pokusy o Ameriku, já si dal Girardin Gueuze. Vím, že jsem se později ještě pokoušel o lahvovaný lambic, ale cena, kterou mi barman nabídl, mi usměv na rtech nevykouzlila. Sympaťák za barem byl původem z Californie, což bylo znát na jeho výslovnosti i přízvuku. Někdo u baru na mě proflákl, že jsem pivovařič. Později jsem mu při krátké konverzaci sdělil, že jsme jenom amatér a zatím se tím neživím. Skromě jsem nepodotknul, že ale dosahuji výsledků lepších než leckterý český "profík". To ovšem není při troše snahy zase tak těžké, obzvláště na malé várce piva. Ať jsme pili, co jsme pili, závěr patřil silákovi od Evil Twin. Pivo mělo silnou kakaovou chuť, byly to pražené kakaové boby a jemné tóny kávy v pozadí. Nic osvěžujícího na žízeň, takový těžší zákusek. Ptal jsem se, zda v tom je kakao nebo čokoláda, barman to nevěděl jistě, ale prý tam snad do toho pár věcí sypou, mimo jiné i tu kávu.

Jakže se to gueuze píše?

Ve Fermetorenu jsme seděli poměrně dlouho, jeden nejmenovaný člen naší malé skupiny navštivil všechny toalety, včetně dámské a té pro personál. Vymlouval se, že nebyl schopen tento rébus rozlousknout, přestože se pravidelně účastní různých šifrovacích her. Já jsem nápis Herre či Herren luštit ani nepotřeboval. Ten stejný účastník navíc pil jen ty nejodporněji silné ejly a to v opravdu velkém množství. To se projevilo při odchodu z baru, kdy ho začala přemáhat únava a to už v blízkém arabském bistru, kde jsme se stavili na kus žvance. Arabská okýnka a restaurace byly mimochodem nejlevnější možnost teplého jídla. S dürümem v žaludku rychle do Charlie's baru, kde měli točit cask ejly.

Charlie's bar - Karel Schwarzenberg si vychutnává svoje pivo
my si dáváme Adnams Topaz Gold a Essex Boys Best Bitter

Usedli jsme v zadní části mezi barem a uličkou vedoucí k toalteám. V této uličce se také nachází na jedné straně zásobník beček a na druhe straně jsou bečky již naraženy. Tyto sudy jsou uloženy v horizontální poloze, daly by se točit samospádem, ale zde se tak děje za pomocí klasické ostrovní ruční pumpy. Na výběr je snad šest cask ejlů a zbytek píp je klasický systém založený na přetlaku v sudu. Těch je většina. Dle plechové cedule na zdi, znázorňující krug St. Georgen, se zde točí i tento Buttenheimský kellerbier. Nejsem si jistý, jestli ho zrovna měli na čepu. Určitě tu byl ale Weihenstephaner Weizenbier. Bar působil docela útulně, vše obložené dřevem s patinou, stropy pokryté pivními tácky z celého světa, na zdi fotka rugbyového týmu a propagační předměty pivovarů a to i těch českých, atmosféru šperkovali anglicky mluvící štamgasti se silným přízvukem. Caskejly mi naprosto učarovaly, bohužel jsem měl méně piv než bych si představoval, ale bylo jasné, že se sem musíme vrátit. Nemohli jsme zde tento večer zůstat déle, protože skupina už nebyla vůbec v kondici. Někdo asi usínal. Takže po jedné pintě cask bitteru, jedné halfpintě cask porteru a halfpitně Inovation IPA z kegu musel přijít nutně konec večera. Mmch, za jednu pintu zde chtěli 50 dánských korun, což bylo zatím nejlevnější pivo, co jsme pili, navíc bylo, alespoň pro mě, nejlepší. Přesto je to pořád o moc dražší než v UK asi s výjimkou Londýna. Na hotel jsme se dostali bez potíží v plném zdraví a na pokoji jsme se v průběhu spánku dokonce tentokrát obešli bez výraznějších zvukových projevů, takže bylo druhý den vše v pořádku.