středa 4. prosince 2013

Vichřice a pivo v Kodani část 3.

Třetí den měl být náš poslední. Chtěli jsme stihnout návštěvu pivovarské hospody Kodaň a pak se v klidu přesunout do prověřeného Charlie's baru, kde jsme chtěli dočkat vhodného času k transportu na letiště.

Kodaň brewpub vypadala průměrně, nic vyloženě útulného ani příliš luxusního. Piva se tvářila slibně. Byl zde slušný výběr místní produkce a pak nějaké další drobnosti jako jablečný kydr a limo. Piva by se dala dělit na americké typy a anglické typy v poměru půl na půl. To vypadalo docela sympaticky. Po ochutnání několika kousků bylo ale jasné, že tady dlouho nezůstaneme. Sám jsem si koupil dvě pivečka a ochutnal ještě další vzorky, co přistály na náš stůl. Většinou měly piva slabší chuť, ale hlavně něpříjemné pachutě. Tentokrát to nevadilo pouze mojí maličkosti, ale i ostatním. Tenhle podnik klidně kdykoliv vynechám. Jediné plus bylo, že jsme tu konečně potkali řádně vyparáděného moderního pseudohypstera. Téměř filmovým trikem jsme se octli v Charlie's. Přední část obsadili nějací opálení cizinci, takže jsme opět usedli na naše místa v zadní části.

Před vstupem do Charlie's.

Polykání real ejlů mohlo začít. Chutnalo mi opět snad vše. Krátce po započetí naší konzumace došlo jedno z piv, byl to nejspíš double stout ze včerejška. Měli jsme tedy to štěstí, že jsme viděli přerážení sudu. Péče o pivo je zde opravdu příkladná. V baru nepanoval žádný stres, takže si obsluha mohla, stejně jako my, naražení v klidu užít. Barman nejprve připravil místo v chladicím boxu s naraženými sudy. Pak vysunul celou polici se dvěma sudy a jeden z nich upevnil na minijeřáb s pojezdem. Opatrně ho pomocí elektromechanického jeřábu vyzvedl, nastavil do správné polohy, zasunul polici z ležácké lednice, vysunul polici z lednice s naraženými pivy, která byla hned naproti a spustil na ni opatrně sud. Takto položený sud potom v lednici rituálně narazil pomocí gumové palice a plastové hlavy s kohoutem bez připojeného potrubí. Pak se vrátil zpět za bar a začal vymývat zařízení čistou vodou pomocí ruční pumpy. Pumpoval jako o život.

  
Přesun sudu z ležácké lednice.  Přesun sudu z ležácké lednice

Přesun sudu z ležácké lednice

Naražeč připravený k připojení pivního potrubí.

Proplachování trubek vodou.

Jakmile byl s výsledkem spokojen vrátil se zpět k naraženému sudu. Odpustil si do malé sklenice větší množství piva a chvíli zkoumal barvu proti světlu, zřejmě kvůli množství kvasnic. Vypadal spokojeně, pak si dlouze přivoněl a asi dvakrát ochutnal. Pivo chvíli povaloval po jazyku a nakonec připojil potrubí k naražeči. Pak už to šlo rychle stejně jako moje objednávka nově naraženého Armada Ale. Velice příjemné s decetními ovocnými tóny, ale především svěže a čistě chmelené, žádné přeslazené tělo, vyvážené, nenásilné. Tohle se mi pilo opět moc dobře.

Už popíjím svoji pintu Armada ejlu.

Shodou okolností je na zdi i správná vývěska.

V ležácké lednici se teplota ustálila na 12,8 ° C.

Loučíme se s místním štamgastem.

Do baru přicházeli neustále noví, anglicky mluvicí, hosté. Zjevně se dobře znali s obsluhou a měli výrazný britský přízvuk. Nádherná atmosféra. Venku se začalo také dělat velice hezky. O špatné přetpovědi jsme věděli, místní se začali bavit o přicházející bouři a z ulice se ozýval hluk narážejících a padajících věcí. Vítr byl opravdu silný. Přiblížil se náš čas odletu a my museli jít svoji cestou. Na letišti nás tabule informovala o očekávaném zpoždění. Na obrazovkách jsme uzřeli záběr z centra Kodaně, kde spadlo celé lešení z budovy, kolem které jsme asi před hodinou procházeli. Po dvou hodinách náš let zmizel z tabule úplně. Na informacích obklopených převážně Čechy nás informovali, že se máme informovat jinde a sice u přepážek našeho dopravního molochu, pod který spadá ČSA. Tyto přepážky byly v malé hale, která byla opět zaplněna českými občany. Rychlost odbavení byla ohromující. Naprosto nefektivní systém nás zdržel další hodiny. Jakmile jsme se dostali na řadu, byli jsme vyřízeni asi za 2 minuty. Doteď jsme nebyli schopni pochopit, kde byl při takovém počtu přepážek zakopaný pes. Bylo nám oznámeno, že byl let zrušen, takže nám zaplatí novou letenku na druhý den a hotel s večerní svačinou a snídaní. V ten moment bych se vyspal i na kolotoči v Pripjati. Při odchodu byl velký problém najít naše zavazadla, pečlivě ukrytá u toalet v nejvzdálenějším místě letištního bludiště. Před letištěm už čekalo tisíc vozů taxi služby, které byly s vojenskou přesností koordinovány letištním personálem, takže to docela odsýpalo. Pokoj v moderním hotelu Bella Sky pro tři stál více než naše zpáteční letenky dohromady. A to jsme si mohli vzít každý separátní pokoj, což by vyšlo ještě dráž. Peřinky luxusní, snídaně velkolepá, to si pojišťováci vydělali. Druhý pokus o návrat domů byl úspěšný.

Kodaň je moc hezké město a to asi za jakéhokoliv počasí. Při cestě za pivem pivní bary určitě potěší, avšak pro mě jednoznačně vede anglická hospůdka Charlie's. Osobně jsem nejvíce ocenil sour ejly a to především ty belgické. O takovém výběru si u nás můžeme asi na dlouho nechat jen zdát. S přihlédnutím k tomu, že je v tomto městě ukrutně draho a moje oblíbená piva si mohu koupit v Belgii nebo ve Velké Británii za podstatně nižší ceny, nemohu za sebe pivní Kodaň moc doporučit. Pokud do dánského hlavního města přesto zavítáte, určitě budete spokojeni v místních pivotékách, kde je cena piv většinou srovnatelná s ČR a výběr je opravdu bohatý. Velice kvalitní a také levná byla i místní průmyslová produkce baltických porterů či chcete-li imperial stoutů. Carlsberg Imperial Stout - Gl. Carlsberg Porter z plechovky byl dost dobrý a Thisted Limfjords Porter - Double Brown Stout byl naprosto skvělý a dokonce hezky chmelený. Jedno z nejlepších dánských piv, v poměru cena/výkon jednoznačně stojí v čele. Kdybych věděl s čím mám tu čest, určitě bych si koupil více než jednu třetinku. A určitě okuste místní nízkoprokvašené sladové pivo, které se prodává ve třetinkách v menších samoobsluhách. Má většinou do 2 % alkoholu a vyznačuje se hutností a mohutnou sladovostí a sladinovou chutí. Není moc dobré, ale je opravdu tradiční. Dej pivo štěstí.

2 komentáře:

  1. Jak to mají s naražeči? Používají stejné, jako máme tady my u nás? Nebo mají své vlastní?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsme nezkoumali. Ale je možné, že mají něco zvláštního, protože třeba některé petainery zahraničních piv mají občas atypické hlavy.

      Vymazat