S nepřáteli jsme se odhodlali k nejzoufalejšímu kroku vůbec, objednat si šampaňské. Nadhodil jsem téma a to bylo bez námytek odsouhlaseno naprostou prohrávající většinou. Nikdo neznal mapu a nikomu se nechtělo hledat na internetech potřebné informace. Ujal jsem se toho tedy sám samotný spanilý a nejhezčí. Po brouzdání na zahradničních vebech jsem dozrál k šáňu Bollinger. Měla to být velká a dobrá věc. Byla. Neskutečné. Do teď jsme všichni znali jen Bohémku, což je provar. Bolinger předčil všechna naše očekávání. Ovocný náběh, lehce kyselý projev, slušně hořký dojezd v podobě citrusové kůrky. S každým douškem se chuťový zážitek dále rozvíjel. Mocné, pitelné, komplexní, skvělé, byli jsme nadšeni. Srovnání s belgickými Lambicy je na místě, ale ty jsou mnohé daleko komplexnější a často kyselejší. Ta citrusová hořkost tam také je, ale není evidetně z chmele, jak jsme se domnívali.
Původně jsem chtěl koupit Dom Perignon, jenže ten byl příliš drahý a aktuální ročníky se ve srovnání se standardem docela provařovaly. Takže jsem zvolil po dlouhém bádání onen Bollinger kyvé brutík. Zahraniční servery ho celkem démonizovaly. Později jsem na stránkách jiznisvah.cz zjistil, že je to současná ofiko bublina Jamese Bonda a že základ má být docela solidní. Je to takměř levné a dostatečně ejakulátní. Šón Konery asi pil lepší, ale tohle plně dostačuje. Co se šáňa týče, tak mě tohle plně přesvědčilo. Už mám objednané další kousky od menších producentů. Nechal jsem si vnutit od Svahů něco od Chapuy a Tarlant. Věřím, že se nerozbrečím.
 |
| Someliér a jeho náčiní |
Žádné komentáře:
Okomentovat