Ochutnávka perského ovocného piva

Po minulých vynikajících a velmi užitečných recenzích perských piv jsem obdržel stovky dopisů na účet hrazený adresátem. V mnohých jste mi pravděpodobně děkovali za můj přínos českému internetu. Mezi vším tím blahořečením, nekonečnou chválou a vyznáváním lásky se však jistě občas objevili i tací, kteří vyjádřili svoje pochybnosti. Pochybnosti nad mými znalostmi, pochybnosti o původu perského piva a pochybnosti o dalších málo podstatných maličkostech. Myslím si, že po desetiletém studiu arabistiky se zaměřením na pivní kulturu na filosofické fakultě v Ostravě mám právo, abych opravdu věděl a znal. Čili bych na podobné poznámky neznabohů snad ani nereagoval. Přidávám raději další cenné zkušenosti z degustace ovocných perských piv. Jak taková piva vznikají, ptáte se? Inu, do klasického perského Lambiku přijdou klasické perské ovocné plody. Mezi ty nejtradičnější pouštní plodiny patří višně a maliny. Sem tam se setkáváme i s arménskou variací na perské ovocné pivo, kdy se do Lambiku přidávají meruňky, ale obecně se v posledním století meze fantazii nekladou a tudíž je možné narazit na opravdu rozličné ovocné Lambiky. My jsme se při svém bádání zaměřili pouze na onu klasiku s višněmi a malinami.

Ochutnávka perského piva II

Tato ochutnávka s pořadovým číslem II byla ve skutečnosti před ochutnávkou perského piva I, o které jsem nedávno informoval. Pro zmatení nepřítele však vnáším úmyslně do hry mírný chaos, i když římské číslice způsobují chaos automaticky. Piva na této besídce byla ještě starší a navíc k jejich uleželosti přispěly i nevhodné skladovací podmínky ve spíži, kde byly po celou dobu svého dlouhého života společně s žinčicí uloženy. A nemyslete si, nepodařilo se nám vysvobodit všechny lahve, takže stále mnoho rozličných druhů alkoholických nápojů (piva i vína) zůstalo "pod zámkem". Přesvědčit majitele sbírky k podobné akci mi vzalo dost sil, takže už se to asi znovu nepovede.

Žinčicu jsem musel odmítnout

Lucky Bastard v novém kabátě

Brděndský pivovar Lucky Bastard (německy Lauge Bräu) sice ještě nový provoz na výrobu piva nerozjel, ale za to rozběhl nový výčep, kde může točit svoje výtvory. Pivnice se jmenuje Lucky Bastard Beer House (německy Lauge Bräu Bierstube) a nachází se blízko vyhlášené Bláhovky dále směrem od centra města. Pánové z iMakers se opět drží hipsterského hesla "ležák v Čechách nechceme" a "spodní kvašení ne", takže je výčep zaměřen čistě na svrchně kvašené blafy, do kterých se zbláznil, stejně jako do tetování, každý jedinec slabé vůle. Já naštěstí módním trendům nepodléhám, tudíž vám mohu bez tetování zprostředkovat zcela nestranně a totálně objektivně svoje směroplatné dojmy. Fotografií, kterou můžete spatřit níže, bych mohl celý článek ukončit. To však neudělám, půjdu ještě dál.

Neuvěřitelné

Ochutnávka perského piva I

V dávných urdobách, kdy ještě hlavním městem Perské říše byla metropole s názvem Lambic, vzniklo pradávné a prazvláštní pivo se stejnojmenným názvem. Přesné údaje o vzniku piva Lambic však dosud nikdo nedohledal. Nicméně je obecně známo, že jeho pití bylo z počátku výsadou králů, kteří jej popíjeli při příležitosti svých vítězství. V průběhu islamizace východu postupně výroba upadala a dnes zde již prakticky neexistuje. Naštěstí mnoho potomků původních obyvatel Perské říše přesídlilo do Brusselu a společně s nimi se tak dochovalo toto vzácné a jedinečné pivo až do dnešní doby, kdy zažívá v poslední dekádě obrovský bum. Více o historii můžete jistě najít na blogu Rona Cukety - Shut up about Barclay Perkins.

Lucky Bastard - Honey

Před časem mě oslovil sládek a zakladatel hrncovaru Lucky Bastard, jestli bych se nechtěl podílet na sestavení receptu ejlu ze speciálního medového sladu z Kanady. Pivo to mělo být lehčí a méně chmelené, aby v něm vynikl právě zmiňovaný medový slad. Vedle dvou základních sladů se v sýpání objevil malý podíl sladu medového. Bohužel nebyl čas na domácí experiment v menším měřítku a zkušenosti nebyly žádné, takže jsme museli věřit internetům. Dnes bych zkusil přysypat medového sladu asi více. Do chmelovaru šlo přiměřené množství Simcoe, který má velmi dobrý poměr hořkých kyselin a kohomulonu a na aroma pak můj oblíbenec Cascade.

Pivo jsem pil pouze v lahvové podobě. Na pohled bylo kalné, vonělo docela hezky a v ústech bylo lehké. Bohužel, jak to často u různých druhů Pale Ale z Lucky Bastarda bývá, bylo svíravě hrubě kvasničné a těžko jsem tak mohl vnímat více chmel natož medovost. Asi bych nechal pivo déle odležet a uzrát nebo raději použil úplně jiné kvasnice. Možná je taky problém v lahvování a z KEGu by pivo chutnalo čistěj.

Veni, vidi Orval

A hned desetkrát. Před nějakým časem jsme se známými popíjeli pár lahví belgického piva Orval. Nakoupil jsem nějaké kusy v jistém velkoobchodě, přičemž některé lahve byly podle data stočení poměrně uleželé. Byly mezi nimi dvě lahve se stejným datem stočení. Po otevření chutnalo pivo úplně obyčejně, zapomněli do něj zjevně dát divoké kvasnice Brettanomyce Bruxelensis. Za tohle by mi sběratelé utrhli obě ruce, ale my jsme se rozhodli, že si druhou lahev dáme v rámci větší degustace, která měla proběhnout po překročení data minimální trvanlivosti jednoho z Orvalů koupeného v roce 2010 v Belgii. S časem jsem ještě postupně dokoupil aktuální ročníky, takže se nám nakonec sešlo na ochutnávce v únoru 2015 celkem deset lahví tohoto skvělého piva.

Rok staré Pirate Loot EIPA

Před 14 dny jsme si nechali soukromě narazit v jakési hospodě jeden soudek piva Keesmann Bamberger Herren Pils, který jsme si přivezli po cestě z Dieseldorfu, města naftových motorů. Jedná se o světle zlatý německý pilsener s mohuntým voňavým chmelením, jež může občas někomu připomínat konopí. Byl jako obvykle vynikající, i když byl dost vychlazený. Nejspíš to byl v tu chvíli nejlepší pilsener a asi i ležák v ČR. 

Pirate Loot Vintage 2014

Po tomto klenotu byl ještě naražen poslední soudek piva Pirate Loot, o kterém již byla na tomto blogu řeč. A to bylo zase nejlepší pivo, které se uvařilo v zatím nejmenším brněnském pivovaru Lucky Bastard. I po roce vonělo krásně čerstvě po EKG, bylo naprosto vyčiřené, jako po filtraci. Bylo ještě lepší než před rokem, hezky dozrálo a získalo perfektně vyváženou chuť. Po mírné ulepenosti ani stopa, naopak vystoupila velice příjemná hořkost doprovázená výraznou mineralitou. Byl jsem nadšen, tohle se nám povedlo. Pilo se i přes úporné vedro docela snadno a dokážu tak pochopit, že měla podobná piva v indickém vedru takový úspěch.

EIPA 19. století - konzumace

O tomhle pivu jsem již psal dříve, tenkrát bylo opravdu čerstvé. Uvařil jsem ho na jaře 2013, v kyvetě si poleželo asi 8 měsíců a pak šlo do lahví, kde leželo různě dlouhou dobu. Když bylo staré asi rok a čtvrt, vybral jsem dvě lahve uzavřené korkem. Jednu z nich jsem přemístil ze sklepa hned do lednice a druhou jsem zabalil do černého igelitového pytle, dal do krabice a krabici vystavil na dva měsíce na balkón, který je orientovaný na jižní stranu, takže zde svítí slunce skoro celý den. Asi tři týdny byla opravdu ukrutná vedra, takže si pivo prošlo podobnými podmínkami, jako na lodi, jen jsem s nimi bohužel netřepal. Po dvou měsících jsem piva nechal vychladit na stejnou teplotu a obě jsme zaráz ochutnali s jedním zkušeným degustátorem z potravinářsko-sedlácké inspekce.

IPA ve skle na pilc

Pivní Afrika část 4. - Colchester

Předposlední den mise jsme dorazili konečně zpět do Colchesteru. Pradávné město, jehož historické centrum je obehnané pradávnou zdí. Celá dřívější římská metropole je doslova prošpikována rozličnými hospůdkami, ale to je u zdejších měst zcela běžné. Dorazili jsme dopoledne na nádraží, odkud jsme se přesunuli asi půl tisícemetru k hotýlku Riverside u malého potůčku s názvem Colne, jenž se kousek dál vléval do moře. Ubytování bylo svižné a tak jsme okamžitě mohli začít solit další piva.

Výtah na hlavním nádraží v Colchesteru

V Colchesteru má CAMRA v brožuře popsány všechny zásadní hospody a tato brožura je zadarmo k dostání snad v každém rýl ejlem postiženém zařízení. Právě jedna z nejlepších CAMRA hospod měla být kousek vedle našeho noclehu. Nesla název Victoria Inn.

Seznam CAMRA výčepů

Krakonošovo

Dorazil jsem do Pece. Vylezl jsem na kopec, dal si ulepené těžce průměrné G11. Dostavil se Gambrinus efekt, ergo jsem evakuoval neformovanou stolici. Dobré to nebylo.

 

Pivní Afrika část 3. - Notlob

Druhý den ráno jsme mohutně africky posnídali, sbalili si věci a šli se podívat po pobřeží, kde jsme to vlastně včera byli. Hned naproti Hvězdici bylo zábavní molo a za rohem pak ulička hanby s několika podniky, kde si mohli zařádit jak dospělí, tak i děti na všudypřítomných automatech. Tady těch blikajících nesmyslů byla opravdu veliká koncentrace, vskutku magické místo. Z pobřeží bohužel nebyl vidět vzhledem k horšímu počasí Madagaskar, takže nás tu už nic nedrželo a proto jsme se vypravili raději na nádraží.

Moon and Starfish ve dne

Praha Kostelec nad Černými lesy(Prag Schwarzkosteletz)

V Praze jsem se ukázal za poslední dva roky snad pouze jednou při příležitosti hektické návštěvy Vinohradského pivovaru ve všedním dni a to za účelem vlastního kulturního obohacení se prostřednictvím punk-bluesové hudby v podání kapely o jednom, dle mnohých šíleném, muži. Na upoutávku o koncertě jsem narazil zcela náhodou a docela mě překvapilo, že se koná zrovna v ČR a navíc v prostorách pivovaru. A příjemně mě nakonec překvapilo i zdejší pivo, které sice nebylo nijak dech beroucí, ale docela ušlo. Také jsme před koncertem bláhově navštívili Beergeek bar. Vzhledem k tomu, že obsluha na nás neměla jaksi čas a asi ani zájem vůbec kohokoliv si všimnout natož pak obsloužit, tak jsme raději šli do asijského bistra na jídlo a následně rovnou na onen koncert. Beergeek bar bych asi při další návštěvě Prahy raději vynechal, nicméně z hlavního centrálního štatlu přichází na venkov zpárvy o dalších zajímavých projektech, jako je třeba přerod pochybného podniku Dno pytle v regulérní a slibně vypadající pivnici s pravidelným přísunem samospádových německých piv. Do plánu také zapadá návštěva dvou klášterních pivovarů a případný průzkum dalších zařízení. Praha už zkrátka dlouho volala a tak jsme se tam předposlední sobotu v květnu vypravili.

Pivní Afrika část 2. - Clacton on Sea

Do Clactonu on Sea jsme dorazili z Wivenhoe sice již po tmě, ale noc byla ještě mladá. Po zajištění perimetru jsme si dali kebap u Turka blízko nádraží, ten můj jehněčí byl opravdu skvostný. Dohodli jsme se, že se ubytujeme a pak se sejdeme v putyce, kterou nejvíce doporučovala skupina CAMRA. Podnik se jmenoval Old Lifeboat.

Dali jsme si zde pivo Betty Stogs z pivovaru Skinner's a myslím něco z pivovaru Flipside. Piva byla asi fajn, jenže zážitek byl pokažen silným chemickým puchem citrónu a desinfekce, který se táhl celou hospodou. Prostředí bylo navíc takové "nonstopové". Plno zde tedy nebylo a nikdo z nás se tomu moc nedivil.

Betty Stogs doplněná vůní tablety do pissoiru

Pivní Afrika část 1. - Wivenhoe

Na podzim jsme se rozhodli prozkoumat pivní stránku černého kontinentu. Po příletu do Essexu jsme neotáleli a sedli na nejbližší autobusový spoj, který nás zavezl do Colchesteru, kde jsme přesedali na vlakový spoj ujíždějící na východní pobřeží.

V Africe asi nikoho nepřekvapí velké množství černochů, úplná svoboda v hajlování a obrovské množství cedulí, které upozorňují méně inteligentní obyvatelstvo na zcela zřejmé věci. Při cestě na východní pobřeží, jsme si udělali krátkou zastávku na jídlo v malém městečku nebo spíše dědině s názvem Wivenhoe. Již zde jsme narazili na zařízení, která provozují téměř výhradně bílí kolonisté z Anglie. Většina těchto podniků je zaštítěna organizací, která si říká CAMRA (CAMpaign for Restaurants in Africa). Jejich hlavním cílem by mělo být nakrmení celého hladového kontinentu. Mám ale pocit, že se ve skutečnosti spíše pokouší zničit poslední zbytky morálky a zlomit vůli domorodého obyvatelstva prodejem alkoholických nápojů. V tomhle jsou mi sympatičtější Francouzi, kteří svůj skutečný záměr při rozjíždění podobného projektu CHAMPA (CHAMPagne for Afrika) za nic neschovávají. Možná, že se vám moje úvahy o snaze CAMRA vypěstovat u místních obyvatel návyk na alkohol zdají být paranoidní a někdo by je snad označil i za přehnanou až šílenou konspirační teorii. Proto jsem vše řádně a pečlivě dokumentoval a jednotlivé důkazy uvedu v následujících odstavcích. Pro přehlednost zde uvedu i schematickou mapku místa, kde moje vyšetřování začalo. A sice právě v oné malebné vensici Wivenhoe, která leží na řece Colne ústící nedaleko této vesnice do moře.

3 Fonteinen a zpomenuté Zwet.be

Při poslední podzimní návštěvě Belgie se mi poštěstilo prohodit pár slov s Armandem Debelderem. Je to věhlasný hlavní míchač, sládek a majitel belgického tradičního pivovaru 3 Fonteinen v Beersel u Bruselu. Jak je známo, postihla v nedávné minulosti 3 Fonteinen pohroma v podobě výpadku klimatizace. Teploty ve skladu v létě vystoupaly z 16 °C na velmi vysoké hodnoty a většina cenného piva se pokazila. Buď přímo došlo k vytečení, či snad roztržení lahví (3F jsou poměrně sycené) nebo k výrazné oxidaci a lambiky se tak zkazily. Asi 50 000 litrů piva bylo ve velmi špatném stavu, jen pár lahví vykazovalo snesitelné známky oxidace. Špatné lahve byly za pomocí dobrovolníků odzátkovány a použity k výrobě pálenky, což pomohlo vykompenzovat obrovské finanční ztráty (řekněme 7-8 mil. Kč). Master blender Armand Debelder se tak přeorientoval na míchání lambiků (už v minulosti používal ve svých géz podíly složek z pivovaru Boon, Girardin a Lindemans) a hlavně na destilaci. Proto prodal i vybavení pivovaru. Dnes už do svých géz používá i svůj vlastní lambic, protože pivovar začal opět fungovat a hotová piva dozrávají na několika různých místech, ne pouze na jednom.

Zase to Německo - Vier

Po návštěvě oblíbeného pivovaru Knoblach v Schammelsdorfu jsme nepodcenili spánek a dobře jsme si odpočinuli. Druhý den dopoledne bylo potřeba vyrazit do Forchheimu. Vyrazili jsme a taky jsme tam i dorazili, ubytovali se a hned nás neabchadímo čekala další pivní stezka Forchheimem. Jako první jsme navštívili Brauereigaststätte Eichhorn na Bamberger Straße. Doposud jsem měl pouze Kellerbier Eichhorn z Dörfleinsu (Schwarzer Adler?) z lahve a ten byl poměrně dobrý. V téhle Veverce z Forchheimu by ovšem měl sládkovat pan Greif a do všeho se ještě plete Krombacher. Vzhledem ke kvalitě piva v hospodě se mi po tom ani moc nechce pídit. Pivo bylo zklamáním pro všechny, mně kupodivu připadalo odporné asi nejméně. Poznačil jsem si, že se jedná o průměrné pivo s nepříjemným dojezdem, vonělo mi lépe než chutnalo. Tohle nemá smysl na území Bavorska pít. Vlasta, kterému pivo připadalo nepitelné, šel pod záminkou kouřové přestávky vylít zbylý obsah sklenice na ulici do kanálu. No nevím, to by totiž musel vylít asi 80-90 % ležáků, co se točí různě po Krně. Respektive by rovnou mohl svést pivní potrubí do kanalizace. Ještě, že si ho neporučil celý máz.

Nedobrý Eichhorn Forchheim

Zase to Německo - Drei

Inu po dlouhé době dorazili jsme konečně v Bamberg. Ubytovali jsme se v blízkosti pivnice Zum Spezial, takže nebylo co řešit. Šel jsem na jednu Fässličku. Dobrá nešel, dali jsme si se sládkem nejmenšího brděndského pivovaru Účko u uzenářů naproti, zatímco Vlasta si poručil hned dvě a pak je do sebe z postu vyprahlého řidiče obrátil rovnou na ex. Možná tam padlo ještě nějaké to pivo navíc, ale my dva jsme už byli lehce při zemi (nikolv však ještě pod stolem). Po uklidnění situace jsme hromadně nabrali směr Wunderburg str. ke Keesmannovi a k Mahr's bräu. Bohužel, bez úspěchu, pivo nám už nedali. Přestože u Keesmanna mělo být jěště otevřeno, nebylo. Slušně jsme bušili, ale dámy nám přes zavřená vrata sdělily, že už mají padla. Naproti v Mahr's to bylo podobné, došlo pivo a pomalu zavírali. Ona to taky byla noc před pracovním dnem, takže jsme to s pokorou akceptovali a vydali se zpět. Po pár dalších pokusech u pivovarské hospody Heller-Bräu jsme samozřejmě skončili u Fässly. Konečně, sláva trpaslíkům. Lager byl, pils byl, pánové odmítali uznat, že je to nejlepší pivo na světě, ale přiznali, že to není vůbec zlé. Druhé ráno jsme ihned spěchali na jeden Herren Pils ke Keesmannovi.

Hospůdka u Keesmannů

Pivo obecné, české ležáky a Prazdroj

Jak již mnoha chytrým bylo napovězeno, řeč psaná bude o pivě. O pivě, které jsem za poslední dobu ochutnal a o českých ležácích, které mi přišly zajímavé. Pak přijde na pranýř nejznámější Pilsener z Plsně. Pojďmě k věci. Dost často chválím německá a převážně pak bavorská piva. Neznamená to však, že by všechna piva s nálepkou Nemecko byla dobrá. V Mestii jsem měl možnost ochutnat pivo Herzog von Bavaria, a dalo by se říct, že se jedná o nejhorší bavorské pivo hned po Landskron Pupen-Schultzes Schwarzes. Jenže chyba, na rozdíl od příšerného Landskronu, se v tomto případě o Německé pivo nejedná, i když k tomu svádí název a navíc je vařeno podle německého zákona o čistotě piva. Před Landskronem se vyvarujte, Herzogovi se raději také vyhněte.

V Gruzii jsou i o moc lepší piva

Zase to Německo - Zwei

Konečně je tu druhý díl a s ním i slíbené pivovary, které jsme v rychlosti navštívili po cestě do legendárního Bambergu. Jako první jsme zkusili štěstí v pivovaru Schnupp. V pivovarské hospodě, která je součástí hotelu, nikdo nebyl. Po chvilce se odkudsi vynořil číšník. Řekli jsme si o pivo a že půjdeme na zahrádku za hotelem. Dozvěděli jsme se, že pivovar už nevaří. Místo piva Schnupp jsem si dal tedy Nickel Vollbier. Čekal jsem tmavší záležitost. Bylo to světlé a bohužel plné sladiny či mladiny, ale pít se to ještě dalo, možná proto, že bylo perfektně teplé. Ostatní piva jsem raději snad ani nechutnal, ale byla prý ještě horší a to tak, že by to ani v Lucky Bastardovi nepili.

  

Z komína se nekouří, bedýnky zejí prázdnotou.

Zase to Německo - Ein

Na to, že bydlím v chatrči na úpatí Lysé Hory v Kyjevě, jsem se letos vyskytoval v Německu až moc často. A když jsem nejel za německým pivem já, přišlo nesčetněkrát samo za mnou v podobě tuctů lahví a samospádových soudků. Pivu jsem se bohužel nevyhnul ani při poslední návštěvě okolí Bamberga a Forchheimu. Do těchto lokalit jsem byl nečekaně odvlečen bandou největších pivních brněnských aktivistů (Lucky Prdela a Vlasta Silon), jimž velel samotný sládek pivovaru Pegas (Čeněk Jiřka). Vyrazili jsme zánovním SuperB, které ještě mělo, na rozdíl od novodobých modelů, parametry limuzíny, takže jsem si mohl bez obtíží v zadní části vozu nacvičovat oblíbená prostná. Čeněk nám již v Brně zapadl někam pod sedadlo a do návratu do Brna se již neobjevil. Později jsem ho zahlédl v jedné hospodě, takže se asi našel. Plán cesty určil tedy Vlasta Silon, který převzal velení. Do Bambergu se jelo severní cestou. Hned první zastávka v krásnobrněnském pivovaru Lang Bräu stála za to. Nejdříve jsme obdivovali místní německou, mechem chmelenou IPU a potom jsme si v přilehlé hospodě dali něco k snědku (šneky plus lanýže) a pár piveček, včetně podivného erotického kousku s velmi lacinou etiketou.

Německá IPA