Ochutnávka perského piva II

Tato ochutnávka s pořadovým číslem II byla ve skutečnosti před ochutnávkou perského piva I, o které jsem nedávno informoval. Pro zmatení nepřítele však vnáším úmyslně do hry mírný chaos, i když římské číslice způsobují chaos automaticky. Piva na této besídce byla ještě starší a navíc k jejich uleželosti přispěly i nevhodné skladovací podmínky ve spíži, kde byly po celou dobu svého dlouhého života společně s žinčicí uloženy. A nemyslete si, nepodařilo se nám vysvobodit všechny lahve, takže stále mnoho rozličných druhů alkoholických nápojů (piva i vína) zůstalo "pod zámkem". Přesvědčit majitele sbírky k podobné akci mi vzalo dost sil, takže už se to asi znovu nepovede.

Žinčicu jsem musel odmítnout

Přinesl jsem na ochutnávání několik čerstvě dovezených lahví a to konkrétně Oud Beersel - Oude Geuze Vielle, Hanssens Artisanaal - Oude Gueuze, De Ranke - Cuvée, Vichtenaar a Rodenbach marketingovou edici s šíleným plastovým přelepem. Levné to nebylo, přestože byl poslední jmenovaný naštěstí zadarmo. Na rozjezd padl právě čerstvý Beersel 2014. Mně docela vyhovuje, takové nekomplikované pivo, pánové však dosti výrazně ohrnovali nosy nad jeho prázdnou chutí. Svěží, lehké s hořkostí a trpkostí citrusové kůry, usazeniny trpkost a kyselost umocňovaly. Je také zvláštní, že jsem v průběhu celé ochutnávky, na rozdíl od některých, kyselost u jistých piv nevnímal jako nepříjemnou a jindy to bylo zase naopak - co bylo nepříjemné mně, nevadilo zase někomu jinému. Po čerstvé lahvi jsme otevřeli Beersel 2008. Mělo by pocházet ještě z produkce původního sládka. Pivo mělo tmavší zlatou barvu, po nalití byl cítit slad, vůně ale byly málo výrazné, chuť byla spojená, méně kyselá a hořká. Na čerstvém vzduchu, respektive balkonové městské směsi, vonělo pivo sladce po květinách. Vše hrozně rychle odeznívalo. Byla mírně cítit oxidace. Na blogu už jsem psal o archivní lahvi z roku 2009, která byla uskladněna poctivě ve sklepě a ta byla rozhodně lepší než tenhle kousek. Teploty ve spíži jsou přeci jen poněkud mimo rozumné hodnoty, což se v průběhu večera potvrdilo. Ale o tom později.

Oud Beersel Geuze 2014

Oud Beersel Geuze 2008

Následoval Beersel 2005. Pivo už bylo zase o něco tmavší, balzámově octové a byl cítit rum (madeirizace), pocitově se na jazyku jevilo celkem příjemně. Chutnalo tedy naprosto odlišně od géz z roku 2014, decentní štiplavá kyselost (oxidace) mi v tom ale nehrála.

Oud Beersel Geuze 2005

Porovnání butylek

Po géz jsme zkusili i višňovou variantu Beersel Kriek 2008. Překvapivě se projevovaly ve vůni višně, ale hned po otevření byl cítit nějaký zatuchlý zápach, který se velice rychle po nalití piva vytrácel. Podobný jev jsme sledovali vlastně i u předešlých dvou géz. Tady to však bylo více v kontrastu s ovocnou vůní. Chuť byla mandlově hořká a kyselá. Kyseliny se v průběhu upíjení vystupňovaly až do méně příjemných úrovní. Nic moc.

Oud Beersel Kriek 2008

Druhý a poslední Beersel Kriek 2003 měl hůře čitelný nápis ročníku, takže je možné, že se jednalo o ročník 2005. Barva byla nápadně laděná do hnědých odstínů. Překvapivě se višně vůbec ve vůni neprojevily, byly pryč. Dominovala nepříjemná kyselá chuť octa. Jak jsem si poznamenal, škoda višní, škoda octa. Je to jen můj názor, ale ovocná perská piva, by se asi měla konzumovat raději hned po zakoupení. Dobré archivní ovocné kyselé perské pivo jsem měl snad jen jednou. Rovněž u géz nejsem zvyklý na podobné octové tóny, které bych hledal spíš ve vlámských červených a hnědých pivech nebo rovnou v balzámovém octu.

Oud Beersel Kriek 2003(5)

Bylo potřeba napravit si chuť, takže jsem sáhl po zaručené dobrotě od De Ranke a sice jejich Cuveé. Jedná se o směs kyselých piv, řekněme, že něco jako Oud Bruin (je to trochu složitější) a Lambic z pivovaru Girardin, poměr 70 % na 30 %. No a bylo to prostě jedno z nejlepších piv večera. Skvělá vůně, dobře vyvážená chuť, kultivovaně kyselé a co překvapilo i mě, byl přes všechny ty výrazné chutě cítit lahodný chmel.

Po De Ranke nastoupil na scénu statný zástupce stylu géz, dobře známý Hanssens Artisanaal - Oude Gueuze. I přes svoje ujeté až šílené aroma koženého zpoceného sedla a síry s jakousi zatuchlinkou mělo úspěch. Komplexní vůně a chuť s tóny dřeva. Horší to bylo s Rodenbachem v kýčovitém balení. To byla prostě řídká stolice vulgárně na šest. Už chápu proč ho pivovar dával zadarmo k větším nákupům, protože jinak by jim to lidé omlátili o hlavu. Kdo si myslí, že se tahle piva nemohou zkazit, nechť si to myslet přestane. Tento hrůzný, starý, vodový průser s chutí přešlého ležáků z patoků by přesvědčil kohokoliv.

Příšerný Rodenbach

Srovnání normální lahve a úchylnosti

Nějaký ten Rodenbach byl naštěstí i v archivu, datum narození 12.8.2010. Ten už voněl hezky. Lehce octová nasládlá vůně, tady se to na rozdíl od géz k sobě hezky hodilo. Nevím, jestli bych rozeznal od nově zakoupeného piva (nemyslím teď plastovou edici). Rodenbach Grand Cru datum narození 4.6.2010. Měl silné vinné aroma, lehce vůni kvašeného zelí s mírným octovým podtextem. V chuti nesrovnatelné s předešlým vzorkem, byl sušší a kyselejší a to tak, že už to bylo na mě moc. Trochu jsem cítil i odlakovač. Nicméně bych řekl, že bylo docela podobné šarži Vintage 2012. Toto pivo si nejspíš dlouhodobě zachovává svůj původní charakter. Rozdíl mezi základním a Grand Cru pivem by měl být v podílu složky piva stařeného po několik let v dřevěné nádobě. U Základního je to asi čtvrtina objemu a u Grand Cru jsou to dvě třetiny.

Rodenbach klasický z roku 2010

Rodenbach Grand Cru 2010

Rodenbach Grand Cru 2010 a další

Pak někdo odkudsi vytáhl nearchivní Duchesse De Bourgogne a je dost možné, že jsem to byl opět já. Žádné neobvyklé zjištění jsem si na papír nezapsal. Kyselá ve vůni, sladká v chuti, hladká Duše.

Čerstvá Duše

Nakonec se majitel sbírky presentoval vzácným kouskem Rodenbach Vin De Céréale 2004, jenž ovšem patřil židovy, kterého jsem zmiňoval v minulém článku o perském pivu. Žid mi později sdělil, že ho sprostě okradli, ale to už si vyřeší prý Mosad a není třeba se celou věcí trápit. Jedná se o ječné víno s 10 % alkoholu. Hnědočervené nebo spíš oranžové barvy s vinným aroma po divokém kvašení ala Rodenbach. Nebylo ani moc kyselé. Lehce balzámového octa, medové, velice dobré a příjemné.

Jaké plyne z článku ponaučení? Kyselá piva skladujte v chladných sklepech a do spíže si dejte autentické anglické IPA, nějaké silné anglické ejl nebo špagety. Loučí se s vámi samozvaný pivní historik a dopisovatel z rubriky zahraničních zkažených piv Já.

Zátka od Krieku