Zase to Německo - Vier

Po návštěvě oblíbeného pivovaru Knoblach v Schammelsdorfu jsme nepodcenili spánek a dobře jsme si odpočinuli. Druhý den dopoledne bylo potřeba vyrazit do Forchheimu. Vyrazili jsme a taky jsme tam i dorazili, ubytovali se a hned nás neabchadímo čekala další pivní stezka Forchheimem. Jako první jsme navštívili Brauereigaststätte Eichhorn na Bamberger Straße. Doposud jsem měl pouze Kellerbier Eichhorn z Dörfleinsu (Schwarzer Adler?) z lahve a ten byl poměrně dobrý. V téhle Veverce z Forchheimu by ovšem měl sládkovat pan Greif a do všeho se ještě plete Krombacher. Vzhledem ke kvalitě piva v hospodě se mi po tom ani moc nechce pídit. Pivo bylo zklamáním pro všechny, mně kupodivu připadalo odporné asi nejméně. Poznačil jsem si, že se jedná o průměrné pivo s nepříjemným dojezdem, vonělo mi lépe než chutnalo. Tohle nemá smysl na území Bavorska pít. Vlasta, kterému pivo připadalo nepitelné, šel pod záminkou kouřové přestávky vylít zbylý obsah sklenice na ulici do kanálu. No nevím, to by totiž musel vylít asi 80-90 % ležáků, co se točí různě po Krně. Respektive by rovnou mohl svést pivní potrubí do kanalizace. Ještě, že si ho neporučil celý máz.

Nedobrý Eichhorn Forchheim

Následovala sympatická hospůdka Hebendanz, která se nachází na nedalekém náměstí. Pan sládek vaří na staré aparatuře, hodně věcí je tedy manuálních. Odmítá používat chmelové pelety, protože je to prý jako připravovat čaj ze sáčku. Něco na tom asi bude, stačí si přivonět k běžně dostupným peletám ŽPČ a pak ke krásně voňavým hlávkám (chmel, květinová sladká vůně, velejemný citrus). Věhlasné je jeho pšeničné pivo, ale kvůli tomu jsme do Frankonie nepřijeli. Zkusili jsme nejdříve Kellerbier (asi Posthalter Lager). Plénum se jednoznačně shodlo na kaštanové plnosti, topinkách z celozrnného chleba zavlaženého ranní rosou a ošlehaného západními větry švédských plání, vůně Bergenu, když pominou dešťové přeháňky, toasty propečené do vzhledu neapolského mramoru s kolářskou vůní. Plnější tělo, méně chmele a více sladově orientované, tedy sladší, medové, těžkopádné, z tělocviku automaticky omluveno. Celkem ano. Ještě jsme okusili Edelpils a ten byl také sladší, udivujícně ulepený. To se na německý pils nehodí, za mě špatné.

Ležák v Hebendanz

Pivovarská hospoda Neder měla zavřeno, takže jsme se pěšky vydali na zalesněný kopec na západ od Forchheimu. Zde se nachází řada pivních sklípků. Nebyla sice sezóna, ale naštěstí byla řada sklepů ještě v provozu. Nejdříve jsme se posilnili jedním nebo dvěma Butenheimskými nezašpuntovanými ležáky z Löwen bräu. Důvěrně známý nesamospádový ležák, světlejší zlaté barvy, suchý, mírně chmelený, dobře pitelný, jeden z mých nejoblíbenějších. Potom jsme navštívili Neder Keller se slušným jídlem a vynikajícím pivem. Tento Kellerbier (nebo Export?) byl tmavší, asi mnichovský slad, s dobrým suchým dojezdem, v tu chvíli mě naprosto uchvátil květinový chmel. Překvapivě dobré.

Neder v Kellerwaldu

Po Nederovi jsme obešli ještě pár stánků a sklípků. U stánku s pivem Wolfshöher jsme narazili dokonce na česky mluvící obsluhu. Pivo mi docela chutnalo, hodně světlý a chmelený suchý ležák. Byl jsem jediný, kterému nepřipadalo zlé, prý bylo nějaké smetanové či co, ale hlavně kyselé. To jsem tedy nebyl schopen z piva dostat, ale piv už bylo za ten den příliš a taky tam padala slova jako řízková pěna a šmoulové pivo. Návštěvu Kellerwaldu jsme zakončili opět na zahrádce Löwen bräu. Ten jsme taky s majiteli nakonec zavírali a místní nás pak vyvedli z lesa ven zpět do města. Dlouhou cestu na privát jsme potom spláchli posledním pivem, v mém případě třetinkou slušného pilseneru z Langbräu. Nebyl to obyčejný pils, ale více chmelený, s názvem Siebenstrenchen pils.

Lahvový Langbräu

Další den ráno jsme okusili nejdříve Kellerbier od Nederu v jejich krásné pivovarské hospodě, která se nachází na náměstí vedle pivovarské hospody Hebendanz. Přesto, že jsem dostal pivo z čerstvě naraženého samospádu, nepřipadalo mi už zdaleka tak dobré. Je třeba poznamenat, že jsem nebyl po předešlé noci v nejlepší kondici. Dlouho jsme se nezdržovali a na blízkém nádraží nasedli na vlak, který nás zavezl do městečka Ebermannstadt. Zde se nachází pivovar Schwanenbräu, jehož lahvové hněddé mám poměrně rád. Chvíli jsme se procházeli městem a fotogrfovali nejvýznamější památky, jako je vývěsní plocha s mapou a socha opilce s ovcí.

Pósle jsme narazili na hotel Schwannenbräu. Známý mě před ním důrazně varoval, leč my jsme měli hlad, takže jsme se mu obloukem nevyhnuli. Jídlo bylo celkem normální, i když Vlasta zase prskal. Zato pivečko bylo velmi nepovedené. Lahvovému nesahalo ani po kotníky. Bylo trpké, zvětralé a bez řízu, že by mu mohl závidět leckterý anglický ejl. Působilo těžkopádně, nevyváženě a opravdu zvětrale. Jelikož jsem neměl čím zapíjet těžké jídlo, tak jsem pivo dopil, ale měl jsem si raději poručit vodu.

Zvětralý Schwannenbräu Vollbier

Celkem vstřícná obsluha nám sdělila, že má jejich Keller po sezóně a je tedy zavřený. Tam má být zrovna jejich pivo dobře ošetřené. Škoda. Neměli jsme sílu tohle prověřovat, takže jsme jen důvěřovali. Při pokusu najít druhý pivovar, jenž je již předělaný na nějakou šosáckou a nejspíše nepivní záležitost, jsme narazili na zahrádku u potoka Wiesent - Wiesent-Garten. Probíhala zde nějaká poklidná malá oslava, za rohem se hnětly a pekly domácí koblížky a sekt tekl proudem. Bylo opět nádherně a Krug z Breitenlesau nám navíc napravil chutě. Po chvíli jsme však museli dál, další vesnice Unterzaunsbach byla daleko za Pretzfeldem. Naštěstí jsme to vzali lesem, ale přesto Vlasta opět prskal, protože zásadně nechodí více jak 1,5 km na jeden zátah.

Do Unterzaunsbachu jsme dorazili už za šera, začalo se dosti ochlazovat, což mě odrazovalo od přílišné konzumace piv, jelikož jsme seděli venku u potoku Trubach, kde byla zima zdaleka největší. Při čekání na taxi jsme chvíli strávili i uvnitř v neustále beznadějně přeplněné hospodě, kde už bylo o poznání tepleji. Filtrovaný Meister z Unterzaunsbachu, je opět lokální hněddé, docela lehké, s optimálním řízem s obilným a sladovým dozníváním. Mám ho rád i z lahve a zde byl také dobrý. Nefiltrovaná verze byla naprosto příšerná, poznámky nemám, ale jestli si dobře vzpomínám, byl tam sirovodík či kanál a nedalo se to čichat ani pít. Špatné. Jak jsem byl schopen vypít Eichhorn, Schwannenbräu Vollbier nebo Wolfshöher, tak tohle bych tedy nedokázal. Naštěstí jsem si ho neporučil já. Jak jsem již naznačil, z tohoto odlehlého místa nás musela odvézt zpět do Forchheimu opět přivolaná taxislužba.

Filtrovaný Meister

Nechutný Meister

Ráno se balilo a odjíždělo do Starobrna. Cestou bylo potřeba navštívit ještě Buttenheim. Konkrétně Löwenbräu hotelový šenk, kde proběhlo jídlo a pivo. Nakonec si ještě spolucestující nakoupili nějaké lahve přímo v St. Georgen Kelleru, kam nás poslal asi sám sládek, protože v pivovarské restauraci již něměli pivo (Hopfenzupfer) z vlastní zahrádky.