EIPA 19. století - konzumace

O tomhle pivu jsem již psal dříve, tenkrát bylo opravdu čerstvé. Uvařil jsem ho na jaře 2013, v kyvetě si poleželo asi 8 měsíců a pak šlo do lahví, kde leželo různě dlouhou dobu. Když bylo staré asi rok a čtvrt, vybral jsem dvě lahve uzavřené korkem. Jednu z nich jsem přemístil ze sklepa hned do lednice a druhou jsem zabalil do černého igelitového pytle, dal do krabice a krabici vystavil na dva měsíce na balkón, který je orientovaný na jižní stranu, takže zde svítí slunce skoro celý den. Asi tři týdny byla opravdu ukrutná vedra, takže si pivo prošlo podobnými podmínkami, jako na lodi, jen jsem s nimi bohužel netřepal. Po dvou měsících jsem piva nechal vychladit na stejnou teplotu a obě jsme zaráz ochutnali s jedním zkušeným degustátorem z potravinářsko-sedlácké inspekce.

IPA ve skle na pilc

K našemu údivu chutnala piva skoro stejně, respektive rozdíl bych nepoznal. Po vychlazení se pivo zakalilo, za což nemůžou kvasnice, ale velké množství chmele a třísloviny v něm obsažené. Ty tvoří s bílkovinami komplexy, které zde způsobily chladový zákal. Pivo ale nebylo vůbec hrubé a už vůbec ne kvasničně, jako třeba bývají téměř všechny lahvované pale ejl od Lucky Bastarda. Bylo neulepené, tedy sušší, dost se projevovala kořenitá až ostrá chmelová chuť, opravdu výrazně, což některým lidem vadí. Naštěstí jsem si skoro jistý, čím to je, takže jsem tento jev např. v Pirate Loot způsobem chmelení eliminoval. Když jsme si rozmíchali kvasnice ze dna lahve a přilili k pivu, hodně se ostrá kořeněná chuť zjemnila. Čekal bych, že bude usazenina kromě kvasnic tradičně obsahovat i odpadní látky a hlavně právě polyfenoly z chmele, ale zjevně jich tam ještě nebylo dost. Po několika doušcích se pivo pije úplně samo jako lehký sekt. Absenci madeirizace i přes stáří a extrémní teploty si vysvětluju mohutným chmelením, precizním varním postupem a lahvováním v protitlaku v ochranné atmosféře oxidu uhličitého. Použité korky navíc byly kvalitní a určeny pro víno s dobou skladování do tří let.

Při pravidelných ochutnávkách u známého jsem nedávno objevil v jeho spíži mezi ostatním archivem i toto moje pivo. Při pokojové teplotě bylo krásně čiré. Domluvili jsme se na degustaci altbierů, které jsem přivezl z Düsseldorfu a při té příležitosti jsme na závěr otevřeli i tento unikát, který byl více jak dva a čtvrt roku starý.

Usazenina ve vychlazené lahvi

Jako čerstvé

Pivo se po vychlazení mírně zakalilo, ale zdaleka ne tolik, jako tomu bylo před rokem. Po vytažení korku se do okolí vyvalilo nádherné aroma citrusové marmelády z chmele Goldings. Neskutečné. Pivo bylo pořád ve vynikající kondici, jen bylo čistější a ještě o něco sušší. No vypil jsem ho snad rychleji než Schummacher Alt. Pikantnost v něm pořád byla ve vyšší míře. Dva degustující prohlašovali, že jim kořeněnost z chmele trochu připomíná něco ze saisonu, i když nevím, kdy naposledy nějaký saison měli. Degustátor, který byl i u mého předešlého balkónového experimentu, potvrdil, že to chutná stále skoro stejně a rozhodně jako anglická IPA. Pošmákli jsme si všichni. Recept není nijak složitý a proto vám ho neprozradím, určitě na něj přijdete sami.