středa 1. dubna 2015

Pivní Afrika část 1. - Wivenhoe

Na podzim jsme se rozhodli prozkoumat pivní stránku černého kontinentu. Po příletu do Essexu jsme neotáleli a sedli na nejbližší autobusový spoj, který nás zavezl do Colchesteru, kde jsme přesedali na vlakový spoj ujíždějící na východní pobřeží.


V Africe asi nikoho nepřekvapí velké množství černochů, úplná svoboda v hajlování a obrovské množství cedulí, které upozorňují méně inteligentní obyvatelstvo na zcela zřejmé věci. Při cestě na východní pobřeží, jsme si udělali krátkou zastávku na jídlo v malém městečku nebo spíše dědině s názvem Wivenhoe. Již zde jsme narazili na zařízení, která provozují téměř výhradně bílí kolonisté z Anglie. Většina těchto podniků je zaštítěna organizací, která si říká CAMRA (CAMpaign for Restaurants in Africa). Jejich hlavním cílem by mělo být nakrmení celého hladového kontinentu. Mám ale pocit, že se ve skutečnosti spíše pokouší zničit poslední zbytky morálky a zlomit vůli domorodého obyvatelstva prodejem alkoholických nápojů. V tomhle jsou mi sympatičtější Francouzi, kteří svůj skutečný záměr při rozjíždění podobného projektu CHAMPA (CHAMPagne for Afrika) za nic neschovávají. Možná, že se vám moje úvahy o snaze CAMRA vypěstovat u místních obyvatel návyk na alkohol zdají být paranoidní a někdo by je snad označil i za přehnanou až šílenou konspirační teorii. Proto jsem vše řádně a pečlivě dokumentoval a jednotlivé důkazy uvedu v následujících odstavcích. Pro přehlednost zde uvedu i schematickou mapku místa, kde moje vyšetřování začalo. A sice právě v oné malebné vensici Wivenhoe, která leží na řece Colne ústící nedaleko této vesnice do moře.


Jako první podnik (veřejný dům) ve Wivenhoe jsme navštívili The Greyhound (na mapě je to pozice číslo 10), z nádraží se vydáte okolo trati severovýchodním směrem, první odbočkou doleva překonáte trať po mostu a jste tam. Hezká, pestře ale útulně zařízená hospoda anglického střihu.

Na mostě - pán si asi bez aku nezafotí

Veřejný dům Greyhound

Přisedli jsme si k dřevěnému stolu blízko baru a pokusili se objednat nějaká piva. I přes velmi špatně srozumitelný jihoafrický dialekt obsluhy byla domluva možná a tak jsme mohli spokojeně ukojit žízeň pintou Woodforde's Wherry cask 3,8 % alkoholu. Poznačil jsem si, že se asi jedná o bitter, servírovaný po anglicku, bez pěny, bez řízu, tedy ploché, nikoliv však v chuti. Suché a "zvětralé", přijatelně chmelené, německy jemný citrus, trochu jablíčka, dřevitá hořkost, anglický charakter až skoro do nepatrné nakyslosti. Docela fajn.

Woodforde's Wherry bitta

S druhým pivem jsme si objednali i jídlo. Kolegové si poručili všudypřítomné hamburgery a hranolky k tomu. Sice byly hranolky téměř vždy z brambor a nevypadaly na zamražený pytlíkový polotovar, ale přeci si nebudu dávat německé jídlo, když nejsem v Nemecko. Na tabuli mi okamžitě padla do oka i přes sluneční svářečské brýle specialita s názvem "Lamb shank and mashed sweet potatoes with vegetables" a tu jsem si také spolu s dalším bitterem od Adnams objednal. Adnams Southwold Bitter cask 3,7 % je docela známé pivo. Vonělo o něco lépe a ovocněji než předchozí bitter, bylo kalnější, plnější, zase jsem cítil mokré dřevo, podobný zvětralý charakter, kupodivu něco jako bretts clausenii. Byl komplexnější s výraznějším chmelovým aroma. Snad mi něčím připomínal wit (pomeranče?), citrón. Dvě sklenice byly docela kvasničné, protože už asi byly ze spodní části sudu, jen jedna pinta byla celkem čirá. Ta byla také čistější a ostřejší, lehčí v těle, charakter byla ale stejný.

Adnams bitta

Posléze přistály na stole dva solidní hamburgery a především nádherné jehněčí lýtko, které bylo prostě fantastické. Obvykle si vlastní jídlo v restauracích moc nefotím, ale tentokrát jsem musel udělat výjimku. Bašta, což je myslím jasné i z fotografie.

Lamb shank

Komu to nestačí, nechť další fotografie hledá na googlu, často presentace tohoto jídla vypadá podobně. Třetí pinta stolního slabého pivečka byla od velkého pivovaru Well's and Young's a to konkrétně Young's Bitter cask 3,7 %. Obdobný bitter, tentokrát ale chuťově plošší a přímočarý, hořký, málo voňavý, příjemný ale nevýrazný vanilkovo-marmeládový střed s přípálenou nebo praženou chutí na pozadí. Dá sa.

Young's bitta

Chtěli jsme se podívat i na protější břeh do hospody The Anchor v Rowhedge, jenže byl bohužel odliv, takže převozník nefungoval. Přemístili jsme se tedy do dalšího podniku situovaného na břehu řeky Colne a sice do Rose & Crown (na mapě poz. č. 15). Málem bych se zapomněl zmínit, že jsme ve vlaku zcela nečekaně a náhodou narazili na velkou českou celebritu a tou celebritou nebyl nikdo jiný než sám věhlasný sládek a zakladatel pivovaru Temnor. Vlastně jsme ve Wivenhoe vystoupili hlavně kvůli němu, ale na nádraží se nám zkušeně ztratil.

Odliv

Sládek pivovaru Temnor zabraný tajně z WC teleobjektivem

Teď jsme ho ovšem krásně lapili do sítě, když si v Růžích kupoval pintu Somerset & Dorset Ale 4.4% od Cottage Brewing. Pěkný karamelový a dobře chmelený červený best bitter. Chmel se mi opravdu v pivu líbil a tipoval bych ho na EKG, respektive jsem si byl 100% jistý, ale to by lidé asi nepřijali. Svěží chmelové tóny marmelády doplňoval karamel a neznatelná praženost a snad i ty zpropadené oříšky. Dost dobré. Čerstvý vzduch a západ hvězdy tomu dodaly hezkou atmosféru.


Somerset & Dorset bitta

Další pivo jsem si poznačil jako Maroon Fox 4,4 %, bohužel nic dalšího a dohledat to už nedokážu. Po karamelovém pivu se jevilo jako dost suché až jemně nakyslé, dobře chmelené, nenasyčené a kromě anglického charakteru byla opět cítit jablka.

Nějaký bitta

Začínalo se stmívat, takže jsme se přesunuli i s celebritami do vnitřních prostor hostince The Black Buoy (na mapě poz. č. 1), který byl hned za rohem. Zde jsem si nechal napumpovat další bitter s názvem Thomas Sopwith 4,0 % od Maldon Brewing Co. Byl poměrně teplý, jinak se jednalo o standardní bitter, u kterého jsem si už jen poznamenal, že je v něm nejspíš EKG nebo Fuggle chmel.

Černá bóje

 

Thomas Sopwith bitta

Druhé pivo u bójky byl démonizovaný londýnský Kernel a to rovnou Export India Porter 5,9 %, který jsem chtěl zrovna od tohoto pivovaru okusit. Nepřekvapil, nezklamal. Prostě čistý, dobrý porter, dost tmavý a pražený. Pokud vezmu v potaz, že se jedná asi o historický recept, tak ničím dalším a zvláštním nevynikal.

Kernel EIP


Wivenhoe jsme se už nabažili, takže jsme se rozhodli vydat na cestu zpět. U nádraží jsme ještě zkusili nádražní hospodu s přiléhavým názvem Station (na mapě poz. č. 19), která se setměním docela ožila. Prostředí bylo opět docela fajn, jediná volná místa ale byla u záchodů v koutku s různou veteší. Naštěstí to nijak nevadilo. U dveří navíc někdo poznal znak 3 sester na triku jednoho z nás a tak se s ním dal do řeči. Vyšlo najevo, že je pán původem z ČSSR, konkrétně myslím někde z Ostravska. Byl nadšený, že asi po 25 letech vidí první Čechy a hned nám poručil všem piva dle libosti. Tak jsem si objednal Doom Bar od Sharps, což je polotmavý bitter, docela pitelný, byl samozřejmě bez řízu a tady opět teplejší. Při loučení se s námi pán loučil zvoláním "Soudruzi, čest práci", což nás dosti pobavilo. Upřímné a hezké. Sedli jsme i se sládkem pivovaru Temnor na vlak a ujížděli večerem dál na východ. Celkově nás návštěva Wivenhoe všechny nadchla.

 
Dooms Bar

Soudruh

2 komentáře:

  1. Ty poslední dvě fotky jsou dokonalé. Byla by možnost získat je v rozlišení pro tisk?

    OdpovědětVymazat