Pivní Afrika část 4. - Colchester

Předposlední den mise jsme dorazili konečně zpět do Colchesteru. Pradávné město, jehož historické centrum je obehnané pradávnou zdí. Celá dřívější římská metropole je doslova prošpikována rozličnými hospůdkami, ale to je u zdejších měst zcela běžné. Dorazili jsme dopoledne na nádraží, odkud jsme se přesunuli asi půl tisícemetru k hotýlku Riverside u malého potůčku s názvem Colne, jenž se kousek dál vléval do moře. Ubytování bylo svižné a tak jsme okamžitě mohli začít solit další piva.

Výtah na hlavním nádraží v Colchesteru

V Colchesteru má CAMRA v brožuře popsány všechny zásadní hospody a tato brožura je zadarmo k dostání snad v každém rýl ejlem postiženém zařízení. Právě jedna z nejlepších CAMRA hospod měla být kousek vedle našeho noclehu. Nesla název Victoria Inn.

Seznam CAMRA výčepů

Prošli jsme se ulicí, abychom zjistili, zda si dáme něco na zub, nakonec jsme ale nechali podniky s názvem jako Zázvor & Česnek, Wan Fung House, Pizza Go Go, Yummy nebo Cafe 59 zcela bez povšimnutí a vrátili se zpět k Victoria Inn (na mapě poz. č. 42). Opět pěkná historická budova, příjemné prostory s docela zvláštní zahrádkou vzadu ve dvoře. Pivařů zde bylo i přes časnou polední hodinu opravdu hodně. Jeden vysoký stůl s barovými židlemi jsme ale ještě dokázali obsadit.

 

Zahrádka Victoria Inn - pohled zevnitř

Hned prvním pivem jsem se obrovsky spálil. Bohužel jsem se zatím s úplně špatným pivem v Africe nesetkal a tak mě nenutilo nic k bezplatnému ochutnávání před koupí půl nebo celé pinty. Tak dlouho se chodí s půllitrem pro pivo, až dostanete to nesprávné. Lehký světlý bitter se jmenoval Silver Adder a byl z pivovaru Mauldons ze Suffolku. Vzhled byl opravdu hezký, ve znaku pivovaru byl vyobrazen statný hřebec a proto zřejmě i pivo páchlo jako chlív a koňská podestýlka. Bylo bez řízu a příjemně hořké, díky puchu však nešlo moc pít, takže jsem ho tam demonstrativně nechal celou dobu stát v kompozici, jakou je možné vidět na obrázku níže. Možná tam stojí dodnes a majitelé čekají, až si ho přijdu dopít. Škoda, kdyby bylo pivo v odpovídající kondici, mohlo být asi dost dobré.

Mauldons Silver Adder

Na doporučení jsem si dal tentokrát raději Ameriku s příznačným názvem Victoria IPA, kterou vaří v pivovaru Stringers. Pivo bylo zakalené, ale v chuti čisté, nikoliv kvasničné a hrubé, jak u nás bývá často zvykem. Bylo dosti syčené a také dosti hořké, avšak nikoliv nepříjemně, zároveň subtropikálně ovocné s pralesním štiplavým chmelovým dozníváním. Solidní a dobře pitelný světlý Stout Red Jet Black India Pale Session Ale (pojmy jako třeba Cascadian Black Ale neuznávám, protože moje definice je jednoznačnější, logická, nepřekótovaná a tudíž celkově nejjasnější a nejurozenější).

Stringers Victoria IPA

Vyrazili jsme dál s tím, že se někde naobědváme. V The Marquis (na mapě poz. č. 28) to vypadalo moc hezky, akorát neměli zatím naražené pivo, takže jsme nakonec zvolili The Stockwell (na mapě poz. č. 40). Restaurace v původní staré až nejstarší zástavbě Colchesteru byla uvnitř na můj vkus příliš moderní. Obsluha byla hodně ochotná, později dokonce jeden z vrchních vyzvídal, jak nám chutnalo jedno lahvové pivo, které ještě sám nepil. Vše na mě dělalo spíš snobský dojem a to včetně cen. Taková historická rarita by si asi zasloužila něco důstojnějšího. Dal jsem si k jídlu dost drahý steak, který byl dost děsný, malá porce, tenký plátek, úplně vysušený. Nechápu, proč někdo leze do kuchyně, když je vyučen ševcem. O pivu nemám zapsáno nic, takže jsem měl asi nealko a Dooms Bar, o kterém již byla řeč. Byl to neúspěch, zrovna od této restaurace jsem si sliboval víc - útulnou hospodu s atmosférou.

The Rockwell - No Entry

Prošli jsme ulicí North Hill směrem nahoru a dali se u kostela sv. Petra doprava. Zde jsme narazili na díru ve zdi, kde se nacházela i stejnojmenná hospoda The Hole In The Wall (na mapě poz. č. 21). Byla celkem vylidněná, takže jsme si v klidu dali pár piv a pokochali se vyhlídkou na dopravní ruch. Cornish Pale Ale Tribute od St. Austell byl ovocný, britský, nesycený, bezvadný, čistý, dobře nachmelený a dobře pitelný. Dokonce je to oficiální rugby pivo, takže za mě rozhodně ano.

St. Austell Cornish Pale Ale Tribute

Následoval Best Bitter nejspíše od stejného pivoaru, zápisky jsou bohužel neúplné. Zlatoměděná barva, ovocný, normální, čistý bitter, s dobrým chmelením s dřevitými tóny.

Best Bitter

Při popíjení nám zapadlo sluníčko, takže jsme museli při dalším putování zažehnout pochodně, abychom si dobře posvítili na varovné cedule pro méně inteligentní jedince, kterými jsme právě v těchto chvílích rozhodně již byli. Cedule jsou v Africe naštěstí na každém kroku, takže jsme se cítili opravdu bezpečně. Dali jsme se na jih.

Zřejmě uprchlíci z Evropy

Na jihu jsme narazili na Fat Cat (na mapě poz. č. 14), což byla zjevně zcela stejná hospoda jako v Boltonu. Vynechali jsme ji tedy a zvolili raději Ale House (na mapě poz. č. 3), který byl naproti přes ulici. Uvnitř bylo kupodivu i méně lidí, přestože to byla velice hezká hospůdka s domácí atmosférou. Byla zde znát ruka paní domácí. Jeden z hostů se dokonce tázal, kdo jí tam uklízí, že je vše jako ze škatulky a stoly nejsou ulepené jako u konkurence. Paní domácí hrdě odvětila, že ona sama. Dal jsem si nějaké pivo nebo možná cider, to však zjistím až po hypnóze, protože moje mozková papírová protéza tuto informaci neobsahuje. Začal jsem si fotit zakřivené křivky chodby, přičemž jsem si dovolil odsunout pár dokonale srovnaných prospektů, co zavazely na vedlejším nábytku čočce ve výhledu. Paní domácí mě uzřela zrovna ve chvíli, kdy jsem je rovnal zpět na značky. V přátelském duchu vyjádřila údiv nad tím, že jí přeskupuju výzdobu a pak mě upozorňovala na původní historický kousek vidrovek, co visel na stěně, že si jej musím rozhodně také vyfotit. Tak jsem si lopatu vyfotil a šel s ní k baru pro další pivo. S paní domácí, nikoliv s lopatou.

Něco na pití

Pokřivená chodba

Prastarý nástroj

Koupil jsem si A Drop Of Nelson's Blood od Farmer's Ales vařený v Maldon Brewing. Polotemné až temné ejl, s chutí tmavého karamelu bez sladké chuti. Kdyby to mělo jiný chmel, bylo by to podobné altbieru z Düsseldorfu. Nejlepší bitter jižní Anglie pro rok 2008. Sympatická věc.

A Drop Of Nelson's Blood

Bylo zde příjemně a tak jsem si dal ještě jedno, tentokrát něco místního z pivovaru Colchester, golden ejl s názvem Metropolis. Jen jemně hořké, nesyčené, čisté, zrno, decentně chmel, bez přehnaně výrazného aroma, možná trochu minerální.

Colchester Metropolis

Bar v Ale House

Po golden ejlu jsme se přesunuli do další nedaleké CAMRA putiky The New Inn (na mapě poz. č. 29). Byl zde společný bar mezi přední a zadní místností, který vlastně tvořil bary dva, protože byl oddělený zdí tak, že nebylo vidět z jedné místnosti do druhé. Měli velký výběr Whisky kořalek a to za velmi diskontní ceny. Bohužel nebo spíš bohudík jsme je po třech dalších vypitých pivech zapomněli ochutnat.

Zadní bar

Eagle IPA od Wells byla lehce kontaminovaná, takže sladový octík. Špatně pitelné. Bitter Harrier mi připadal celkem jablečný a moc mi nechutnal. Blackberry porter od Mauldons byl překvapivě černý jako porter. Základ byl dobrý, slušně ovocný, hodně navoněný ostružinami až skoro uměle, ale to nijak příliš nevadilo.

Wells Eagle IPA

Cotleigh Harrier

Mauldons Blackberry Porter

Na závěr jsme chtěli ještě navšívit hospodu River Lodge hned u našeho hotelu, ale bylo zde stále plno díky nějaké oslavě, takže jsme zkusili štěstí dál na sever v The Norflok (na mapě poz. č. 31). Hrála zde hlasitá hudba, automaty byly opravdu všude, snad jsem na jednom i seděl, obsluha byla nevhodná, výběr piva byl úzký. IPA od Greene King nepotřebuje již komentář. To byl konec dne. Z Londýna mezitím přicházely zprávy o velké pivní bídě a v případě Kernellu se prý dokonce kvůli velkému malému davu k pivu nešlo ani protlačit.

Druhý den jsme ještě před odletem okusili Colchester #1 tmavší bitter, který byl opět velice obstojný a Colchester Oscar Wild s praženými tóny, byl znovu zcela v pořádku, i když byl teplejší. Colchester bude zřejmě dobrý pivovar. A jedna rada na závěr, pokud někdy navštívíte místní park, dávejte si pozor na hladové agresivní hlodavce. Jeden takový zaútočil na pana JJ, když se bleskurychlým šplhem dostal až do jeho slabin, kde nejspíš spatřil něco jako ořechy.

Vzhůru na letiště