Pivní Afrika část 3. - Notlob

Druhý den ráno jsme mohutně africky posnídali, sbalili si věci a šli se podívat po pobřeží, kde jsme to vlastně včera byli. Hned naproti Hvězdici bylo zábavní molo a za rohem pak ulička hanby s několika podniky, kde si mohli zařádit jak dospělí, tak i děti na všudypřítomných automatech. Tady těch blikajících nesmyslů byla opravdu veliká koncentrace, vskutku magické místo. Z pobřeží bohužel nebyl vidět vzhledem k horšímu počasí Madagaskar, takže nás tu už nic nedrželo a proto jsme se vypravili raději na nádraží.

Moon and Starfish ve dne

Při cestě na nádraží pro jistotu odkládáme svoje skejty

Už ani nevím, na jakou kolej nám přijel vlak, ale vše potom vzalo rychlý spád. Stačil jeden přestup v Colchesteru a už jsme byli v Boltonu. Sládek z pivovaru Temnor neustále trval na návštěvě dvou minipivovarů, z nichž jeden byl na Dove Street blízko centra. Vyrazili jsme tedy z nádraží na obhlídku centra a jelikož bylo Dove Street ještě jednou tak daleko, zapluli jsme do první CAMRA hospody, co se nám připletla do cesty. Nejsem si teď jistý, ale myslím, že to byla St Jude's Brewery Tavern. Ono na tom nakonec ani tak nesejde, CAMRA hospod a restaurací, kde se servíruje real ale, jsou zde totiž opravdu mraky. Stačí se podívat na mapku třeba ZDE nebo ZDE. Poručili jsme si smažená jídla a ochutnali několik piv. Hardys & Hansons Olde Trip (vlastní již Greene King) tmavé to pivo, které jsem nazval větrákem. Bylo hrubější (asi kvasnice, polyfenoly), mělo anglický bukét s příjemným aroma chmelu. Sládek z pivovaru Temnor na místě potvrdil, že to byl větrák. Další byla Greene King IPA, která byla naprosto odlišná od lahvové podoby, která se u nás prodává. Říz byl nulový, chuť nakyslá a hořká, do sucha a zase hořká. Navětralé, kalné, s chutí sladu a možná i sladiny s divnou pachutí, ale nebyl to žádný děsivý zážitek, i když znovu bych si to asi nedal. Velké části českého obyvatelstva by tohle připadalo odporné, to jsem si jistý. Poslední pivo bylo 5% Autumn Stout od St. Peter's, který nebyl suchý, ale spíš sladší, mírně pražený, čokoládový a ovocně vinný. U odborníka degustačního panelu pivovaru Temnor mám poznámku "nejlepší", takže mu asi velice chutnal.

Olde Trip

Greene King IPA a Autumn Stout

 

Po uspokojení žaludků jsme vzorně odpochodovali k Temnorem vytouženému pikopivovaru na Dove Street. K našemu překvapení zde byl mimo baru i domovařičský obchod. Ve stísněných prostorách jsme se nemotorně promotali k pultíku, kde seděl postarší chlapík. Laboratorní technik pivovaru Temnor zde nakoupil několik kmenů pivovarských sušených kvasnic a já jsem se domáhal nerezového provzdušňovacího kamene. Prodavač mi sdělil, že ví, co mám na mysli, ale že tohle nevede a ať zkusím akvaristické potřeby ve zverimexu ulicí zpět do centra. Do žádného zverimexu jsme samozřejmě nešli, TYHLE povedené Boltonské petšopáky moc dobře známe, nakonec by nám tvrdil, že nejsme v Boltonu ale v Ipswichi. Místo toho jsme nastoupili rovnou další šichtu v hospodě naproti. Prostornou místnost s barem jsme nejdříve prošli a obhlídli jsme si zadní část, která měla velice nízké staré stropy a byla úplně prázdná. Okny byla vidět vnitřní malá zahrádka. Rozhodli jsme se, že raději půjdeme mezi místní a usadili jsme se u stolku naproti baru hned vedle vstupu. Několik staříků a lidí kolem středního věku popíjelo u baru různé nápoje a občas nás po očku se zvědavostí pozorovali. Obchoďákovi z pivovaru Temnor se nějak mezitím podařilo ošetřit prohlídku pivovárku. Fotky jsem ani nedělal, protože to bylo na úrovni domovárku (leckterý hradovarník má u nás větší varnu, sic nelegálně samozřejmě), navíc bylo vše velice stísněné. Chlapík vypadal poloudržovaně a stejně na tom bylo i jeho poloplesnivé vybavení pivovaru. Jsem rád, že jeho pivo nakonec v hospodě neměli, dokonce dělali, jako by tam žádný pivovar snad nikdy nebyl. Temnoří zklamání bylo velké. Samotná hospůdka to ale vynahradila. První pivečko, co jsme si zde dali, uvařil opět St. Peter's a tentokrát to byl jejich Mild. Hodně ovocné a dost temné pivo, velmi chutné a to tak, že sládek zapomněl v mžiku na domovarníkovu sluj a vdechl do sebe bez chumelení 3 tato piva. Pokud narazíte někde v Africe nebo třeba přímo v Anglii na pivní styl Mild, rozhodně ho doporučuji ochutnat. Moc často se nevidí, zvláště pak u nás.

Nalevo homebrew shop, naproti Dove Street Inn

Tetování, automaty a pejsci - velká africká móda

St. Peter's Mild

Potřeboval jsem pauzu, protože už mi začínalo lézt pivo ušima a navíc jsem chtěl trochu přibrzdit s alkoholem. Tak jsem se rozhodl, že si dám pár lehkých, osvěžujících ciderů. Bohužel, žádný alkoholově lehký neměli, snad jen nějaké sladké, jenže ty nejsou osvěžující a taky je nemám rád, stejně jako třeba sladké sekty a plzeňské ležáky. Tedy jsem na slečnu vznesl požadevek ve zcela plynulé angličtině s dokonalým místním přízvukem, zda by mi nenaservírovala ten výtečný cider vyzrávaný v sudu po rumu. Přesně nevím, kdo to vyráběl, ale rotovalo to tam v nabídce na malé obrazovce. Slečna na chvíli zmizela za lítacími dveřmi skladu, pak se vrátila a sdělila mi, že ne. Nic dalšího po rumu už neměli, takže celá peripetie s vybíráním mohla začít znovu. Naštěstí ke mě přiskotačil místní stařešina, který nás už delší dobu z hloučku svých přátel při debatě o ciderech pozoroval. Nadšeně pronesl, že některé místní cidery jsou opravdu vynikající a pak se ptal v průběhu běžné opilecké konverzace, jaký tip cideru bych preferoval. Jako suchý mi doporučil několik kousků z nabídky a já jsem si dal hned jeho první tip. Bohužel mi ujela ústa a objednal jsem si celou pintu. Ne že by byl špatný, ale měl pouhých 7,3 % alkoholu, což mi poněkud zbořilo moji koncepci o neopití se, kterou jsem si před pár okamžiky naplánoval. Cider vyrábí Westons, zřejmě se dle popisu a síly jedná o Budgens Our Kitchen Vintage Dry Cider nebo něco podobného. Byl hodně světlý a kalný, což mě překvapilo asi stejně jako fakt, že byl i dost sladký. Nejspíš by po úplném prokvašení dosáhl na sílu běžného bílého vína. Byl hezky funky, nakysle kyselkavě kyselý, trochu podobný mému domácímu výtvoru, ještě před tím, než mi explodoval ve spíži. I přes sladší chuť, máslovost, obilnost a obilné slupky mi tento cider vyhovoval. Kvůli velké síle jsem se ho raději snažil popíjet delší dobu - tak nějak usrkávat, znáte to. Mezitím se sládek z pivovaru Temnor snažil na baru při objednávání dalších piv marně štamgastům vysvětlit, že opravdu není Velšan. Po skolení jablečného blonďáka jsem vsadil na další tip, tentokrát to byl slabší Tumbledown Dry od Snailsbank s circa 5 %. Ten byl hodně tmavý a lehounkou octovou kyselostí připomínal ještě více vlámské hnědé či červené, byl opět polosladký s vůní evokující červená jablíčka. O chuti a aroma oblilí, obilných slupek a másla nikdo asi nepochybuje, ale přesto je zmíním. Bylo to tam. Zdejší real cidery jsou opravdu jinde, než některé komerční lahvové napodobeniny z UK nebo třeba ČR. Měl jsem jen pár kvalitních ciderů z ČR, ale připadalo mi, že se spíš charakterem kloní k těm francouzským, které mám nakonec přeci asi raději.

Westons Vintage Dry Cider

Snailsbank Dry Cider

Dále jsme pokračovali do hospody Fat Cat, do které jsme si museli proklestit cestu dál na východ hustým pralesním porostem. Jedná se nejspíš o nějaký komerční řetězový potrefený projekt, protože to nebylo jediné město, kde jsme tuto hospodu potkali. Piv zde měli opravdu spoustu a spousta jich také měla něco společného s USA, některá piva méně, některá více a některá naštěstí vůbec. Interiér byl hezky vyzdobený starými cedulemi, hned u baru byl cask room, vzadu pak malá zahrádka na které bylo zrovna uskladněno v chládku a na dešti pár sudů. My jsme seděli hned vedle nich, v jakémsi přístavku, který disponoval lacině vyhlížející plastovou střechou. Stejně tu bylo docela útulno.

 

Nechal jsem si napumpovat Bibble z pivovaru Wild Bear. Co vám mám vykládat, hodně chmelené, americky tropikální manga. Nevím, proč jsem si to dával, v Africe jsem tohle pít opravdu nechtěl, ale celkem to asi šlo.

Bibble

Pak jsem si dal Flood Tide z Norwich, jenže jsem si to asi špatně opsal a byl to Harwich. Byl to kontaminovaný tmavý kyseláč. Kyselý tak, jako bývají silné Old Ale, ale tohle měl být Bitter. Docela jsem si to v dobrém užíval.

Flood Tide

Následoval typický Bitter od Green Jack na zapití. Jelikož mi vyhládlo, což se moc často nestává, začal jsem se shánět po něčem k snědku. Měli bohužel pouze nějaké zamražené polotovary. Zda byly vlastní výroby nebo ze supermarketu, již nevím. Jestli mě paměť zase a znovu neklame, koupil jsem si nějaké maso v těstíčku, k němuž jsem si odvážně dal i místní ostrou hořčici. Technickému řediteli z pivovaru Temnor se zde asi líbilo, ale stejně už nás popoháněl k návštěvě dalšího pivovaru.

Green Jack Best Bitter

Pivovar Briarbank se nachází na jih od Dove Street prakticky vedle universitního kampusu. Má vlastní hospodu, která je v patře přímo nad pivovarem. Vchod je za budovou, měli jsme menší problém s otevřením dveří, ale nic obtížného to nakonec nebylo. Vzadu se nachází také větší prostranství, kde je nejspíše za pěkného počasí v provozu  zahrádka. Některé z nás ovšem zajímalo především vybavení pivovaru, takže jsme se okolo sebe moc nerozhlíželi a raději jsme zírali na nerez. Pod nátlakem jsem musel vyfotit celou technologii včetně nátrubků a všech popisků, naštěstí jsem tohle riziko ustál.

 

Technický ředitel pivovaru Temnor při špionáži

Nahoře v moderní restauraci si někdo pospal a jiní si dali trpký Bitter a místní specialitku Port Porter servírovanou ve vymražené sklenici. Porter to byl dobrý, akorát by nemusel být takto nejapně servírovaný, ale co už. Měl být nachucený ročníkovým portským, přestože jsem se ho snažil aspoň trochu ohřát, cítil jsem jen lehce ovoce a pražený slad. Dobrý, ale teplejší by možná byl ještě lepší. Hodili jsme za bar ještě pár zlatek pro chudé africké domorodce a šli jsme naproti do Adnams Inn. 

Port Porter

Adnams už znám a mám tento větší pivovar docela rád. Tmavé Old Ale mě potěšilo svým charakterem kyselosti ala Rodenbach, takový komplexnější a silnější Strong Suffolk z lahve. Mmch, Strong Suffolk si v průběhu naší výpravy někdo též objednal a pivo bylo úplně světlé a lehké. Zřejmě se jednalo pouze o mladší složku této směsky nebo chybu v matrixu. Explorer bylo světlé, hořké pivo, hezky ovocné, evidentně opět s americkým chmelem. Povedené. Později jsem se dočetl, že obsahuje Columbus a Chinook z oblasti Yakima Valley. Chinook je asi můj nejoblíbenější chmel, snad jeden z mála, co ještě hojně používám. Není divu, že mi pivo vyhovovalo.

Adnams Old Ale

Adnams Explorer

Připozdívalo se a tak jsme se vydali postupně raději na kutě. Temnor pomalu vymizel i se svým doprovodem. Je čekal trapný Londýn (ten je samozřejmě potom pivně zklamal), zatímco my jsme se chtěli konečně pořádně projít historicky prvním hlavním městem Colchesterem. Šli jsme tedy rovněž bydlet, resp. provést booking. Ubytoval nás Turek či Arab, který vládl ukázkovou BBC angličtinou bez přízvuku, což mě docela překvapilo, protože takhle na nás doposud nikdo nepromluvil. Vyfasovali jsme vynikající lehce plesnivý evakuační pokoj. Naše vstupní dveře byly požární nouzový východ a okno u mé postele sloužilo ke stejnému účelu, takže nad ním stále svítilo zelené světlo. Naštěstí nikdo nechtěl unikat, takže jsme se prospali.

Stalker v Adnams Inn

Ještě se musím rozhodně na závěr dnešního povídání zmínit, že Temnorův doprovod byl hrozně vtipný chlapík, taky velice chytrý a především ukázkově chrabrý a vůbec byl celkově nejvýznámnější. Takže se omlouvám za jeho opomíjení, ale bral jsem to jako samozřejmost.