Pivo obecné, české ležáky a Prazdroj

Jak již mnoha chytrým bylo napovězeno, řeč psaná bude o pivě. O pivě, které jsem za poslední dobu ochutnal a o českých ležácích, které mi přišly zajímavé. Pak přijde na pranýř nejznámější Pilsener z Plsně. Pojďmě k věci. Dost často chválím německá a převážně pak bavorská piva. Neznamená to však, že by všechna piva s nálepkou Nemecko byla dobrá. V Mestii jsem měl možnost ochutnat pivo Herzog von Bavaria, a dalo by se říct, že se jedná o nejhorší bavorské pivo hned po Landskron Pupen-Schultzes Schwarzes. Jenže chyba, na rozdíl od příšerného Landskronu, se v tomto případě o Německé pivo nejedná, i když k tomu svádí název a navíc je vařeno podle německého zákona o čistotě piva. Před Landskronem se vyvarujte, Herzogovi se raději také vyhněte.

V Gruzii jsou i o moc lepší piva

V kontrastu bych chtěl vypíchnout hit roku 2014 a tím je pro mě jednoznačně nejlepší český ležák posledních dob, Svatováclavský ležák z Břevnova. První sud byl v Ochutnávkové pivnici bez řízu, takže se jednalo spíše o obdobu nezašpuntovaných německých ležáků. Nižší říz vůbec nevadil, pivo mělo krásně jemné chmelové aroma, oproti Benediktovi bylo v chuti velice čisté, chmelové a kořenité, perfektní. Další sud si nechali hospodští trochu dosytit, aby byl stravitelnější i pro českého Honzu Nováka. Bylo také výborné. Pivo jsme si dával před i po ochutnávce německých hornofranckých hněddých piv a musím říct, že Břevnov byl nej. Dávám páčik (palec hore).

Břevnov první velký

Břevnov první malý

Další solidní ležák byl Albrecht 12, alespoň tedy, když jsem ho pil před nějakým tím měsícem. Albrecht 11 už byl průměr. Brněnský pivovar Hauskrecht zrobil dobré černé, dosti pražené, ale ušlo. Jeho pokusy o světlé pivo zatím troskotají, ale jsou ve fázi ladění. Do jedné várky se jim přimíchal prý slad ze scezovačky po Fleku, takže byla tmavší. Další várka byla příšerně ostře hořká, na místě jsem měl potom opět něpříjemně hořkou 11, ale 12 se zdála být o dost lepší. Vsadil bych na chmel Premiant, problém může však být i jinde. Pivovar je to hezký, v krásném areálu, je tam know how a páni mají snahu, takže věřím, že se vše rozjede správným směrem.

Tolik k dobrým pivům, ostatní nestojí za řeč, neb jsou špatná a nebo jsem je nepil. Přesuňme se do známé brněnské pivnice Hluchá Zmije I. Místní číšník mě již dlouho zneklidňuje svými zvrhlými představami o točení piva v tradiční české krčmě. Kupříkladu mi tuhle na podzim bez mrknutí oka naservíroval jakýsi duotón z dvou průměrných ležáků, aby mi posléze prezentoval pěnu utvořenou ze sotva chutného Meisel Weisse v litrovém skle, tzv. tupláku. Skutečnost, že jen skákal, jak jsem pískal, na věci nic nemění. Tohle se nedělá.

Svoje skandální chování potom završil bezplatnou degustací pět let starého piva Bush Noël, které bylo sice slušné, lehce nasládlé s náznakem belgických mydlinek, ale hlavně bylo prošlé. Fuj. Drzost některých vrchních nezná hranice.

Bush Noël 2010

Na závěr slíbená malá útočná úvaha o českém tradičním molochu. S Plseňským Prazdrojem je to těžké. Tvrdí, že je vše jako v dávných časech. A to mi opravdu vadí, protože je to nesmysl, neřku-li lež. Pan Berka samozřejmě recept neprozradí a povařoval by prý v dekokční posedlosti snad i pivo po stočení. Paní průvodčí na prohlídce pivovaru zase při výkladu na dekokce zapomněla úplně. Plseň jede klamavý marketing, kde protlačuje svoje polopravdy, že je pivo jako dřív, jak mají perfektní přírodní vodu a v zahraničí se presentují jako pivovar, co používá staré měděné varny, dřevěné kádě a sudy při primáru i sekundáru. O nerez fabrice nad povrchem padne zmínka jen občas. Kolují debaty o vodě, zejména jejím množství, které musí spotřebovat takový gigant. Její kvalita se může měnit, i když je to hlubinný vrt a určitě nebudou používat ten původní z 19. století. Takový pivovar musí mít navíc úpravnu vody, takže si ji můžou stejně doladit, jak potřebují. Proč tedy plseňskou vodu tolik démonizovat. Dále se kvalita ŽPČ v průběhu minulého století dost zhoršila, proto muselo dojít k postupnému ozdravování jeho klonů, ale i tak nejsou poměry kyselin na stejné úrovni. V PU navíc evidentně dávno nepoužívají hlávkový chmel a tuším v tom plave i nějaký ten extrakt. Kvalita obilí bude taky velice problematická, půdní fond v ČR dostává zabrat, výskyt plísní je podstatně vyšší a nevím, zda se vůbec pěstují staré pivovarské odrůdy ječmene. PU se chlubí, že používají originální kvasničný kmen, který vždy namnoží z jedné buňky z banky v jejich laboratoři. Kvasnice nemůžou používat původní, protože by z toho byla břečka, musí to být jiný kmen, nebo kmen přizpůsobený velkokapacitní CKT výrobě, kde navíc kvasinky pravděpodobně nebudou mít takový přístup ke kyslíku, jako v otevřené kádi. Vysmolené dřevo už věky na ležení nepoužívají, není tedy kontakt piva s pryskyřicí a určitě tedy bude i odlišný kontakt piva se vzdušným kyslíkem. Pokud vím, tak se pivo dříve nefiltrovalo a nepasterizovalo, dnes je tomu naopak a věřte, že tyhle procesy chuť piva opravdu mění. Vše jsou to jen obchodní bláboly, pročež je nemůžu brát z technologického hlediska v ničem vážně. Když jsme byli nedávno v původních sklepích, pivo tam kvasilo v dřevěných kádích, z ležáckého sudu nám potom natočili dost kalnou věc. Zajímalo by mě, za jak dlouho toho dřevěného obra dole vytočí. Pivo by mělo ležet 3 měsíce, kdyby ho točili další měsíc, tak bude asi už staré, navíc by ho museli dopouštět inertním plynem, aby neoxidovalo. Původní Plseň byla ceněna i kvůli svojí čirosti a tohle od čirého a čistého piva mělo daleko. Jestlipak v atrapě sudu není jen ocelové potrubí, které je svedeno z CKT výroby? Přes to přese všechno je moderní PU docela dobré tovární pivo, ale z podstaty věci nemůže být jako původní produkt.