Šalom všem příznivcům dobré íranské whisky. Jistě jste si povšimli určité kratší odmlky mého báječného slovokladu. Tato přestávka letos nebyla způsobena mým úprkem před vánočními svátky na Západní břeh Jordánu jako v minulosti, ale pouze mohutnou sportovní přípravou, kterou jsem se jistě dostal několik kroků před svoje nešťastné soupeře. Den ode dne roste, ba dokonce kyne, zástup článků, které by chtěly být napsány a byla by Felicia, kdyby nebyly. Jelikož automobily nemám moc v lásce, zkusím s tím něco udělat. Na řadě jsou poslední kousky z dávné legendární modřické ochutnávky archivních piv, kde se čerstvého vzduchu v nevětraném pokoji nadechl i kriek M.P. od Boona, kriek od Cantillonu, tripel Het Kapittel a jedno nemilé překvapení od rozporuplného pivovaru zaměřeného především na marketing.
Jak titulek napovídá, respektive kope, další na řadě byla asi nejdražší běžná produkce krieku od pivovaru Boon. Jednalo se o mladý kousek, ale krieky mi stejně připadají lepší čerstvé. Pivo bylo zatuchlejší než stařená verze "Dokonalého Spojení" bez višní, peckovitost a mandlová hořkost nebyla tak znát. Navíc byly v chuti samozřejmě přítomny višně a připadalo mi to celkově sušší. Dobré, ale musím se přiznat, že bych si dal raději čisté Mariage Parfait Geuze nebo Oude Kriek. Ještě doplním, že se k pivům Geuze přikusoval lahodný čerstvý kozí sýr z Francie. Ke kriekům byla k dispozici bohužel jen baklava a zabíjačkové jelito či plechovka příšerně nevýrazných a tradičně neosolených ančoviček. To nám mírně usnadňovalo volbu. Ančovičky s prejtem.
Žádné komentáře:
Okomentovat