Sweet Heat, vegetable dreams

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: U.S.
EPM: max 666
C2H5OH: 4,9 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,56826 l - DMT ??.??.????

Piva jsem nabyl darem. Vzhledem k tomu, že je moje pivní orientace čistě heterácká - klasická piva jako pils, keller, altbier a kolínská, tak by se mohl jevit dar jako nevhodný. Avšak já jsem byl za něj rád, protože bych si ho sám nikdy nekoupil. Pokud se podíváte na papírové parametry tohoto autsajdra, tak vám bude jasné, že se jedná o dobrovolný samo knock out. Obsahuje meruňkové pjuré a kýbl papriček druhu "Skotský klobouk". V České republice by si to koupil asi jen šílený sebemrskač, co má slamník vycpaný bankovkami. V USA samozřejmě vyrábí i mnohem šílenější věci, ale nic není šílenějšího než užívání imperiálních jednotek. Proto ten vymazlený objem, za což se nám Amerika omlouvá. Datum minimální trvanlivosti si nepamatuji a nemusí nás trápit, tohle pivo určitě nestárne.

Sierra Nevada Pale Ale

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: U.S.
EPM: max 20
C2H5OH: 5,6 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,355 l - DMT 20.08.2016
 

Tak je to konečně zde. Neskutečný počet lidí se na mě obracelo s otázkou, kdy konečně ochutnám a zveřejním recenzi na americké pivo Sierra Nevada Pale Ale, aby si ho tedy případně mohli v hospodě dát, jelikož na mě dají. A když už někdo dává, tak má koukat, aby dal a já, jak tomu mnohdy je, nedám, takže si ho budou muset koupit sami. Pivo jsem koupil velice levně a lacino, tedy ve srovnání s jinou méně průmyslovou "Amerikou". Aby měl experiment co možná největší vypovídací hodnotu, věnoval jsem přípravám maximální pozornost a vychladil jsem pivo přirozenou cestou - v mrazáku. To je velmi důležité, protože způsob a rychlost vychlazení má, dle mého dobrého známého, na chuť zásadní vliv. Ke správnému rozehřátí senzoriky jsem zvolil metodu vyvinutou nejznámějšími českými ochutnavači. Adresa blogu mi teď vypadla, ale když vlezete na internety, tak na ně určitě ve spojitosti s pivem hned narazíte. Jimi inspirovaná senzorická rozcvička spočívala v propláchnutí úst pořádně kyselým a slaným ovocným perským pivem Timmermans Oude Kriek, dále jsem pozřel několik deci mocnářského stoutu, který byl stařen na kafrovém dřevě a nakonec jsem se nabudil silnějším dvojitým IPA s chmelem Citra a přídavkem chilli. Pivo v mrazáku se zatím dostalo na svoji provozní teplotu, takže jsem rychle dopil půl lahve mé nejoblíbenější karamelové rašelinové whisky (mimochodem je sladká) a mohlo se jít na věc.

Pivo jsem si nalil do špičkové výběrové sklenice, kterou mi k těmto účelům zapůjčila firma CIPELF a která se mi při mých sommelierských dobrodružstvích osvědčila nejlépe. Pěna je krásná, smetanová a hebká jako šála značky Silk&Cotton, vyrobená ze 100% polyesteru. Její trvanlivost je docela obstojná, i když to z fotografie příliš nevypadá. Opadla totiž při pořizování onoho beerfíčka, ale s tím dnešní výrobci prostě musí počítat a přidat ji pár minut života navíc. Chuť piva je čistá, vůně evokuje sladkost, karamelové slady jsou znát, vše je hezky provoněné decentním chmelem Cascade. Hořkost je dobře vyvážená, jako Brněnská přehrada, když do ní vylijete půl litru piva Hektor. Zbytek piva ze sklenice s úsadou kvasnic je mírně trpký a nakyslý. Kupte si to, je to fajn.

Lucky Bastard v novém kabátě

Brděndský pivovar Lucky Bastard (německy Lauge Bräu) sice ještě nový provoz na výrobu piva nerozjel, ale za to rozběhl nový výčep, kde může točit svoje výtvory. Pivnice se jmenuje Lucky Bastard Beer House (německy Lauge Bräu Bierstube) a nachází se blízko vyhlášené Bláhovky dále směrem od centra města. Pánové z iMakers se opět drží hipsterského hesla "ležák v Čechách nechceme" a "spodní kvašení ne", takže je výčep zaměřen čistě na svrchně kvašené blafy, do kterých se zbláznil, stejně jako do tetování, každý jedinec slabé vůle. Já naštěstí módním trendům nepodléhám, tudíž vám mohu bez tetování zprostředkovat zcela nestranně a totálně objektivně svoje směroplatné dojmy. Fotografií, kterou můžete spatřit níže, bych mohl celý článek ukončit. To však neudělám, půjdu ještě dál.

Neuvěřitelné

Lucky Bastard - Honey

Před časem mě oslovil sládek a zakladatel hrncovaru Lucky Bastard, jestli bych se nechtěl podílet na sestavení receptu ejlu ze speciálního medového sladu z Kanady. Pivo to mělo být lehčí a méně chmelené, aby v něm vynikl právě zmiňovaný medový slad. Vedle dvou základních sladů se v sýpání objevil malý podíl sladu medového. Bohužel nebyl čas na domácí experiment v menším měřítku a zkušenosti nebyly žádné, takže jsme museli věřit internetům. Dnes bych zkusil přysypat medového sladu asi více. Do chmelovaru šlo přiměřené množství Simcoe, který má velmi dobrý poměr hořkých kyselin a kohomulonu a na aroma pak můj oblíbenec Cascade.

Pivo jsem pil pouze v lahvové podobě. Na pohled bylo kalné, vonělo docela hezky a v ústech bylo lehké. Bohužel, jak to často u různých druhů Pale Ale z Lucky Bastarda bývá, bylo svíravě hrubě kvasničné a těžko jsem tak mohl vnímat více chmel natož medovost. Asi bych nechal pivo déle odležet a uzrát nebo raději použil úplně jiné kvasnice. Možná je taky problém v lahvování a z KEGu by pivo chutnalo čistěj.

Veni, vidi Orval

A hned desetkrát. Před nějakým časem jsme se známými popíjeli pár lahví belgického piva Orval. Nakoupil jsem nějaké kusy v jistém velkoobchodě, přičemž některé lahve byly podle data stočení poměrně uleželé. Byly mezi nimi dvě lahve se stejným datem stočení. Po otevření chutnalo pivo úplně obyčejně, zapomněli do něj zjevně dát divoké kvasnice Brettanomyce Bruxelensis. Za tohle by mi sběratelé utrhli obě ruce, ale my jsme se rozhodli, že si druhou lahev dáme v rámci větší degustace, která měla proběhnout po překročení data minimální trvanlivosti jednoho z Orvalů koupeného v roce 2010 v Belgii. S časem jsem ještě postupně dokoupil aktuální ročníky, takže se nám nakonec sešlo na ochutnávce v únoru 2015 celkem deset lahví tohoto skvělého piva.

EIPA 19. století - konzumace

O tomhle pivu jsem již psal dříve, tenkrát bylo opravdu čerstvé. Uvařil jsem ho na jaře 2013, v kyvetě si poleželo asi 8 měsíců a pak šlo do lahví, kde leželo různě dlouhou dobu. Když bylo staré asi rok a čtvrt, vybral jsem dvě lahve uzavřené korkem. Jednu z nich jsem přemístil ze sklepa hned do lednice a druhou jsem zabalil do černého igelitového pytle, dal do krabice a krabici vystavil na dva měsíce na balkón, který je orientovaný na jižní stranu, takže zde svítí slunce skoro celý den. Asi tři týdny byla opravdu ukrutná vedra, takže si pivo prošlo podobnými podmínkami, jako na lodi, jen jsem s nimi bohužel netřepal. Po dvou měsících jsem piva nechal vychladit na stejnou teplotu a obě jsme zaráz ochutnali s jedním zkušeným degustátorem z potravinářsko-sedlácké inspekce.

IPA ve skle na pilc

Pivní Afrika část 4. - Colchester

Předposlední den mise jsme dorazili konečně zpět do Colchesteru. Pradávné město, jehož historické centrum je obehnané pradávnou zdí. Celá dřívější římská metropole je doslova prošpikována rozličnými hospůdkami, ale to je u zdejších měst zcela běžné. Dorazili jsme dopoledne na nádraží, odkud jsme se přesunuli asi půl tisícemetru k hotýlku Riverside u malého potůčku s názvem Colne, jenž se kousek dál vléval do moře. Ubytování bylo svižné a tak jsme okamžitě mohli začít solit další piva.

Výtah na hlavním nádraží v Colchesteru

V Colchesteru má CAMRA v brožuře popsány všechny zásadní hospody a tato brožura je zadarmo k dostání snad v každém rýl ejlem postiženém zařízení. Právě jedna z nejlepších CAMRA hospod měla být kousek vedle našeho noclehu. Nesla název Victoria Inn.

Seznam CAMRA výčepů

Pivní Afrika část 3. - Notlob

Druhý den ráno jsme mohutně africky posnídali, sbalili si věci a šli se podívat po pobřeží, kde jsme to vlastně včera byli. Hned naproti Hvězdici bylo zábavní molo a za rohem pak ulička hanby s několika podniky, kde si mohli zařádit jak dospělí, tak i děti na všudypřítomných automatech. Tady těch blikajících nesmyslů byla opravdu veliká koncentrace, vskutku magické místo. Z pobřeží bohužel nebyl vidět vzhledem k horšímu počasí Madagaskar, takže nás tu už nic nedrželo a proto jsme se vypravili raději na nádraží.

Moon and Starfish ve dne

Pivní Afrika část 2. - Clacton on Sea

Do Clactonu on Sea jsme dorazili z Wivenhoe sice již po tmě, ale noc byla ještě mladá. Po zajištění perimetru jsme si dali kebap u Turka blízko nádraží, ten můj jehněčí byl opravdu skvostný. Dohodli jsme se, že se ubytujeme a pak se sejdeme v putyce, kterou nejvíce doporučovala skupina CAMRA. Podnik se jmenoval Old Lifeboat.

Dali jsme si zde pivo Betty Stogs z pivovaru Skinner's a myslím něco z pivovaru Flipside. Piva byla asi fajn, jenže zážitek byl pokažen silným chemickým puchem citrónu a desinfekce, který se táhl celou hospodou. Prostředí bylo navíc takové "nonstopové". Plno zde tedy nebylo a nikdo z nás se tomu moc nedivil.

Betty Stogs doplněná vůní tablety do pissoiru

Pivní Afrika část 1. - Wivenhoe

Na podzim jsme se rozhodli prozkoumat pivní stránku černého kontinentu. Po příletu do Essexu jsme neotáleli a sedli na nejbližší autobusový spoj, který nás zavezl do Colchesteru, kde jsme přesedali na vlakový spoj ujíždějící na východní pobřeží.

V Africe asi nikoho nepřekvapí velké množství černochů, úplná svoboda v hajlování a obrovské množství cedulí, které upozorňují méně inteligentní obyvatelstvo na zcela zřejmé věci. Při cestě na východní pobřeží, jsme si udělali krátkou zastávku na jídlo v malém městečku nebo spíše dědině s názvem Wivenhoe. Již zde jsme narazili na zařízení, která provozují téměř výhradně bílí kolonisté z Anglie. Většina těchto podniků je zaštítěna organizací, která si říká CAMRA (CAMpaign for Restaurants in Africa). Jejich hlavním cílem by mělo být nakrmení celého hladového kontinentu. Mám ale pocit, že se ve skutečnosti spíše pokouší zničit poslední zbytky morálky a zlomit vůli domorodého obyvatelstva prodejem alkoholických nápojů. V tomhle jsou mi sympatičtější Francouzi, kteří svůj skutečný záměr při rozjíždění podobného projektu CHAMPA (CHAMPagne for Afrika) za nic neschovávají. Možná, že se vám moje úvahy o snaze CAMRA vypěstovat u místních obyvatel návyk na alkohol zdají být paranoidní a někdo by je snad označil i za přehnanou až šílenou konspirační teorii. Proto jsem vše řádně a pečlivě dokumentoval a jednotlivé důkazy uvedu v následujících odstavcích. Pro přehlednost zde uvedu i schematickou mapku místa, kde moje vyšetřování začalo. A sice právě v oné malebné vensici Wivenhoe, která leží na řece Colne ústící nedaleko této vesnice do moře.

Zase to Německo - Ein

Na to, že bydlím v chatrči na úpatí Lysé Hory v Kyjevě, jsem se letos vyskytoval v Německu až moc často. A když jsem nejel za německým pivem já, přišlo nesčetněkrát samo za mnou v podobě tuctů lahví a samospádových soudků. Pivu jsem se bohužel nevyhnul ani při poslední návštěvě okolí Bamberga a Forchheimu. Do těchto lokalit jsem byl nečekaně odvlečen bandou největších pivních brněnských aktivistů (Lucky Prdela a Vlasta Silon), jimž velel samotný sládek pivovaru Pegas (Čeněk Jiřka). Vyrazili jsme zánovním SuperB, které ještě mělo, na rozdíl od novodobých modelů, parametry limuzíny, takže jsem si mohl bez obtíží v zadní části vozu nacvičovat oblíbená prostná. Čeněk nám již v Brně zapadl někam pod sedadlo a do návratu do Brna se již neobjevil. Později jsem ho zahlédl v jedné hospodě, takže se asi našel. Plán cesty určil tedy Vlasta Silon, který převzal velení. Do Bambergu se jelo severní cestou. Hned první zastávka v krásnobrněnském pivovaru Lang Bräu stála za to. Nejdříve jsme obdivovali místní německou, mechem chmelenou IPU a potom jsme si v přilehlé hospodě dali něco k snědku (šneky plus lanýže) a pár piveček, včetně podivného erotického kousku s velmi lacinou etiketou.

Německá IPA

První vlaštovky

V Krně se objevily první real ejly, zcela nečekány a nezvány. Narazili je hned ve stejný den ve Zmiji a v Ochutnávkové pivnici. V OP zvolili jako první kousek London Pride. Krásně voněl, ale měl jistou kvasničnou vadu, což mu značně ubíralo na pitelnosti. Měl jsem však první pivo z bečky, takže se to mohlo později vyčistit. Stihl jsem i první, vlastně druhé pivo v Hluché Zmiji. Byl to Chiswick Bitter a byl o poznání čistější v chuti a povedlo se ho také servírovat zcela bez zákalu. Zlotřilá dávka chmelu, trávové tóny po studeném chmelení, dřevitost, která pocházela asi z kvasnic, zajímavé, celkem pitelné. Obě piva bez řízu. Těším se na HSB, což mají v obou hospodách a v OP navíc bude ještě sud ESB. V Anglii jsem měl sice lepší, ale i tak zajímavé. Jen houšť. Adnams by bodl mnohem víc. Mmch, pro to triko bych zabíjel, jestli můžu ještě něco více než Toma Waitse, tak je to právě John Coltrane. Jednou bude moje...

Fullerův London Pride v OP

Dvě speciální od Cantillon Brouwerij

Koncem října jsem měl možnost odcestovat se známými do Brusselu na pouť za kyselými pivy, což se nedalo odmítnout. O samotné cestě snad někdy jindy (diskuse s Armandem Debelderem byla velice poučná, tamní lidé příjemní a piva velice chutná). Po návratu jsem byl přizván do sklípku k degustaci pár lahví dovezených speciálů a jednoho archivního ryzlinku.

Rozhodnutí o odšpuntování padlo nejdříve na cenný kousek Lou Pepe Kriek. Název zkušenějšímu pivaři napovídá, že by mohlo jít o ovocné pivo. Ale pozor, je tomu opravdu tak. Stavebním kamenem piva je lambic, resp. směs dva roky starých lambiců, stařených v sudech po víně z Bordeaux. Do směsi je navíc přidáno 300 g višní na litr piva, což je o 100 g více než do běžného krieku z tohoto pivovaru. Na místo mladého lambicu, který se přidává na zrání v lahvi u piva géz, je u Lou Pepe doplněn do lahve expediční likér (dosage) jako třeba u šumivých vín z Champagne. Kriek je to skutečně skvostný, výrazné aroma višní doplňuje uhlazenou chuť s vinnými tóny. Kyseliny jsou na Cantillon opravdu nízké, příčinou je kvašení v sudech po víně s jinou mikroflórou než u jejich běžných lambiců. Pivo začíná mohutně sladkou vůní a končí pěkným suchým dojezdem. Poměrně drahý špás, ale stojí za to. U mě asi zatím nejlepší kriek, co jsem pil.

Lou Pepe

Pirate Loot a Pirate Booty - Lucky Bastard

Je to necelé dva roky, co jsem porodil svoji Echt Englich IPA. O porovnání posledních dvou lahví s tímto pivem, které dopadlo docela překvapivě, se rozepíši v samostatném článku. Vycházel jsem z historického receptu a mých znalostí o daném stylu. Knihy, internety, koule a kávová sedlina, znáte to. Dle dostupných pramenů se k napodobení white malt sypání zdá být nejvhodnější v našich končinách humnový plseňský slad. Sice asi většinou nebude z prastarých anglických odrůd, ale výrobní technologii se český sládek naučil kdysi od sládků anglických a ti pomocí ní vyráběli právě white malt. Obávám se, že moderní tmavý Maris Otter s oříškem nebude navzdory nespokojeným hlasům úplně to pravé ořechové. Chmel jsem použil Goldings z východního Kentu a kvasnice Danstar Nottingham, které prokváší docela uspokojivě. Vlasta Silon si na základě ochutnané havle řekl o uměleckou tvorbu receptu na podobné pivo, jež chtěl uvařit pro svoji hospodu.

3 Fonteinen Doesjel

Styl: pivo (různé kvasinky a další MO)
Výrobce: Armand Debelder
EPM: ?,? %
C2H5OH: 6,0 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,375 l - DMT 10.12.2019

Potřeboval jsem uvolnit místo v lednici, tak jsem postupně začal pouštět žilou železným zásobám nakoupeným při poslední návštěvě v Belgii. Doesjel je mix lambiků o stáří 1, 2 a 3 let. Název v překladu znamená něco jako "spáč". Mikroorganismy z nejmladšího lambicu po smíchání provedou nejspíš svoji práci již v sudu a usadí se (usnou - odtud název piva) u dna. Nedochází tedy k takové sekundární fermentaci jako u Geuze a pivo je tak bez řízu jako čistý nemíchaný starý lambik. Doposud jsem jej nepil, takže nebylo ani moc žádoucí, abych jej sušil v archívu. První slovo má příjemná kyselinka. Na 3 Fonteinen je té kyselosti opravdu hodně. Pak se ozývá jemná hořkost, funky vůně. Pivo sice není tak svěží a pitelné jako Géz, ale je zase komplexnější. Vystupují výrazné dřevité tóny a taniny. Ve vůni se hodně prosazují bretanomyces, vzpomínka na Orval. Výtečné pivo.

Shepherd Neame India Pale Ale

Bristký polotmavý indián ve "špinavé" sklenici. Pro znalce a novopečené odborníky s dvouletou praxí pití piva natočeného na hladinku předesílám, že je sklenice na fotografii relativně čistá. Mytím a leštěním sklenic se sice neživím, ale myslím, že mohu bezpěčně prohlásit, že je na tom sklo na fotografii o moc lépe, než v řadě renomovaných hospod, kde sice pivo krásně kroužkuje a bublinky se nikde nedělají, ale čistota skla je ve skutečnosti často na nule. Tady za bubliny na skle může pravděpodobně uhličitanová tvrdost vody (můj tip) nebo malá vlákna z utěrky.

Pivo bez Čechmánka a fekální závoz z Beskyd

O víkendu 28.6. jsem si po roční pauze opět zaskočil na Velký pivní festival v Padochově. Organizátoři slibovali zahájení za účasti majitele zlínského minipivovaru Romana Čechmánka. "1x vítěz zimních olympijských her, 3x vítěz mistrovství světa v ledním hokeji, 1x mistr československé extraligy, 5x mistr české extraligy, 1x nejlepší brankař mistrovství světa v ledním hokeji a člen all-star teamu, držitel William M. Jennings Trophy, 5x nejlepší brankař české extraligy, 1x nejlepší hráč play-off české extraligy," psali. O jeho pivních schopnostech nic. Asi si to rychle odbyl a stejně rychle zmizel, protože my jsme ho krátce po začátku akce již nezastihli. Je ale pravděpodobné, že se ten den na Brněnsku vůbec neukázal. Za krátkou chvíli nastoupila na pódium kapela a začala dle zvyklostí hrát na "plný pecky". Tentokrát to nebyla parádní skupina Sok.Hustej.Net, ale těleso s názvem Epic Fail, což k hlukem rozbourané atmosféře opět docela sedělo. Nezachránil to později ani dobře hrající Dixieland z Ivančic, protože vše stále zvučil člověk s evidentním sluchovým postižením. Je prokázáno, že dlouhodobá zátěž sluchového ústrojí vede k jeho postupnému poškození i přes užívání ochranných prostředků, takže se není čemu divit. Škoda.

Franken, Brussel, Düsseldorf, Köln, Franken část 3.

Po cestě z Bruselu jsme zastavili na jednodenní odpočinek v Düsseldorfu. Zde jsme se ubytovali a odjeli nejbližším možným vlakovým spojením do Kolína. V Kolíně z nás opět byli všichni sice u vytržení, ale oblékat se do všemožných nemožných kostýmů opravdu kvůli nám nemuseli. Katedrála byla v obležení čumilů a vše velmi vkusně doprovázel svojí tradiční jamajskou perkusní hudbou jakysí rastafariánec. Kousek vedle měli mítynk nějací komouši a na druhé straně monstrózní kaple pro změnu protestovali za něco Kolumbijci. Vůbec nechápu, že Němci povolují lidské shromažďování jinde než v hospodách u piva. V samotném kostele nikdo naštěstí neprotestoval ani nepředváděl žádný mongolský hrdelní zpěv nebo něco podobně vhodného.

Multivitamín na hotelovém pokoji - toffee,
karamel, oříšky, chlebová kůrka, grepy.

Lindemans Gueuze Cuvée René

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Belgie
EPM: ano
C2H5OH: 5,5 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,375 l - lahvováno 27.09.2013
 
Celkem dobře pitelné Géz. Patřičně nasycené, zlatavé, výraznější starobný nádech, příjemně citrónově kyselé, avšak ne mnoho, minerální, mírně hořký konec s rozvíjející se trpkou chutí. Pokud naleváte opatrně, je pivo naprosto čiré. Pivo je živé, neusmercené. Fajné. Takový středně náročný lambic. Zatím je to zdaleka nejlepší věc, co jsem od Lindemans měl. Rozhodně důstojný kousek k zapití včerejších narozenin spisovatele Michaela Jacksona. Povinný údaj o trvanlivosti tvrdí, že po žních v roce 2019 pivo končí a jde k Turkovi, ale ono to tak horké nebude.

Hardy's Ale 1967 parti-gyle

Jedná se o domácí pivo, které vzniklo jako "druhák" po uvaření Hardy's Ale 1967. Již jsem se o něm zmínil dříve. Hardy's Ale je samo o sobě velice silné ječné vínečko, které jsme po uvaření jako bonus nechali zrát na dubovém dřevě po francouzkém merlotu a poté stočili do havlí v ochranné atmosféře. Na takového siláka jsme spotřebovali opravdu hodně zrna (ostrovní i kontinentální světlý slad, Crystal 150 plus pšeničné vločky) a bylo nám líto mláto vyhodit, když z toho pořád tekla 16. Nachytali jsme tedy asi 12 až 14 litrů mladiny o konečné stupňovitosti circa 13 EPM. Do chmelovaru přišell zbytek EKG a od oka německý Tettnanger. Bohužel jsem si uvědomil až později, že jsem použil sypání na 20 litrovou várku dobře chmeleného piva. Pivo jsme narazili po návratu z posledního pivního výletu a ikdyž na první ochutnání bylo přechmelené, brzy jsme si zvykli. Naštěstí to tedy nebylo tolik. U silných piv se rozhodně vyplatí propláchnout mláto a vyždímat z něj další slabší dobrotu. Je to starší technika, kterou některé pivovary stále praktikují. Drobná a dobrá rada na závěr, nikdy nepoužívejte po uzavření lahví tvrdý vinařský vosk. Špatně se do nich dostává a vosk prakticky nejde očistit.

ELP Hardy's Ale 1967 s voskem na zátkách

ELP Hardy's Ale 1967 - parti-gyle