Ochutnávka perského piva I

V dávných urdobách, kdy ještě hlavním městem Perské říše byla metropole s názvem Lambic, vzniklo pradávné a prazvláštní pivo se stejnojmenným názvem. Přesné údaje o vzniku piva Lambic však dosud nikdo nedohledal. Nicméně je obecně známo, že jeho pití bylo z počátku výsadou králů, kteří jej popíjeli při příležitosti svých vítězství. V průběhu islamizace východu postupně výroba upadala a dnes zde již prakticky neexistuje. Naštěstí mnoho potomků původních obyvatel Perské říše přesídlilo do Brusselu a společně s nimi se tak dochovalo toto vzácné a jedinečné pivo až do dnešní doby, kdy zažívá v poslední dekádě obrovský bum. Více o historii můžete jistě najít na blogu Rona Cukety - Shut up about Barclay Perkins.

Veni, vidi Orval

A hned desetkrát. Před nějakým časem jsme se známými popíjeli pár lahví belgického piva Orval. Nakoupil jsem nějaké kusy v jistém velkoobchodě, přičemž některé lahve byly podle data stočení poměrně uleželé. Byly mezi nimi dvě lahve se stejným datem stočení. Po otevření chutnalo pivo úplně obyčejně, zapomněli do něj zjevně dát divoké kvasnice Brettanomyce Bruxelensis. Za tohle by mi sběratelé utrhli obě ruce, ale my jsme se rozhodli, že si druhou lahev dáme v rámci větší degustace, která měla proběhnout po překročení data minimální trvanlivosti jednoho z Orvalů koupeného v roce 2010 v Belgii. S časem jsem ještě postupně dokoupil aktuální ročníky, takže se nám nakonec sešlo na ochutnávce v únoru 2015 celkem deset lahví tohoto skvělého piva.

Rok staré Pirate Loot EIPA

Před 14 dny jsme si nechali soukromě narazit v jakési hospodě jeden soudek piva Keesmann Bamberger Herren Pils, který jsme si přivezli po cestě z Dieseldorfu, města naftových motorů. Jedná se o světle zlatý německý pilsener s mohuntým voňavým chmelením, jež může občas někomu připomínat konopí. Byl jako obvykle vynikající, i když byl dost vychlazený. Nejspíš to byl v tu chvíli nejlepší pilsener a asi i ležák v ČR. 

Pirate Loot Vintage 2014

Po tomto klenotu byl ještě naražen poslední soudek piva Pirate Loot, o kterém již byla na tomto blogu řeč. A to bylo zase nejlepší pivo, které se uvařilo v zatím nejmenším brněnském pivovaru Lucky Bastard. I po roce vonělo krásně čerstvě po EKG, bylo naprosto vyčiřené, jako po filtraci. Bylo ještě lepší než před rokem, hezky dozrálo a získalo perfektně vyváženou chuť. Po mírné ulepenosti ani stopa, naopak vystoupila velice příjemná hořkost doprovázená výraznou mineralitou. Byl jsem nadšen, tohle se nám povedlo. Pilo se i přes úporné vedro docela snadno a dokážu tak pochopit, že měla podobná piva v indickém vedru takový úspěch.

EIPA 19. století - konzumace

O tomhle pivu jsem již psal dříve, tenkrát bylo opravdu čerstvé. Uvařil jsem ho na jaře 2013, v kyvetě si poleželo asi 8 měsíců a pak šlo do lahví, kde leželo různě dlouhou dobu. Když bylo staré asi rok a čtvrt, vybral jsem dvě lahve uzavřené korkem. Jednu z nich jsem přemístil ze sklepa hned do lednice a druhou jsem zabalil do černého igelitového pytle, dal do krabice a krabici vystavil na dva měsíce na balkón, který je orientovaný na jižní stranu, takže zde svítí slunce skoro celý den. Asi tři týdny byla opravdu ukrutná vedra, takže si pivo prošlo podobnými podmínkami, jako na lodi, jen jsem s nimi bohužel netřepal. Po dvou měsících jsem piva nechal vychladit na stejnou teplotu a obě jsme zaráz ochutnali s jedním zkušeným degustátorem z potravinářsko-sedlácké inspekce.

IPA ve skle na pilc

Pivní Afrika část 3. - Notlob

Druhý den ráno jsme mohutně africky posnídali, sbalili si věci a šli se podívat po pobřeží, kde jsme to vlastně včera byli. Hned naproti Hvězdici bylo zábavní molo a za rohem pak ulička hanby s několika podniky, kde si mohli zařádit jak dospělí, tak i děti na všudypřítomných automatech. Tady těch blikajících nesmyslů byla opravdu veliká koncentrace, vskutku magické místo. Z pobřeží bohužel nebyl vidět vzhledem k horšímu počasí Madagaskar, takže nás tu už nic nedrželo a proto jsme se vypravili raději na nádraží.

Moon and Starfish ve dne

Pivní Afrika část 2. - Clacton on Sea

Do Clactonu on Sea jsme dorazili z Wivenhoe sice již po tmě, ale noc byla ještě mladá. Po zajištění perimetru jsme si dali kebap u Turka blízko nádraží, ten můj jehněčí byl opravdu skvostný. Dohodli jsme se, že se ubytujeme a pak se sejdeme v putyce, kterou nejvíce doporučovala skupina CAMRA. Podnik se jmenoval Old Lifeboat.

Dali jsme si zde pivo Betty Stogs z pivovaru Skinner's a myslím něco z pivovaru Flipside. Piva byla asi fajn, jenže zážitek byl pokažen silným chemickým puchem citrónu a desinfekce, který se táhl celou hospodou. Prostředí bylo navíc takové "nonstopové". Plno zde tedy nebylo a nikdo z nás se tomu moc nedivil.

Betty Stogs doplněná vůní tablety do pissoiru

Pivní Afrika část 1. - Wivenhoe

Na podzim jsme se rozhodli prozkoumat pivní stránku černého kontinentu. Po příletu do Essexu jsme neotáleli a sedli na nejbližší autobusový spoj, který nás zavezl do Colchesteru, kde jsme přesedali na vlakový spoj ujíždějící na východní pobřeží.

V Africe asi nikoho nepřekvapí velké množství černochů, úplná svoboda v hajlování a obrovské množství cedulí, které upozorňují méně inteligentní obyvatelstvo na zcela zřejmé věci. Při cestě na východní pobřeží, jsme si udělali krátkou zastávku na jídlo v malém městečku nebo spíše dědině s názvem Wivenhoe. Již zde jsme narazili na zařízení, která provozují téměř výhradně bílí kolonisté z Anglie. Většina těchto podniků je zaštítěna organizací, která si říká CAMRA (CAMpaign for Restaurants in Africa). Jejich hlavním cílem by mělo být nakrmení celého hladového kontinentu. Mám ale pocit, že se ve skutečnosti spíše pokouší zničit poslední zbytky morálky a zlomit vůli domorodého obyvatelstva prodejem alkoholických nápojů. V tomhle jsou mi sympatičtější Francouzi, kteří svůj skutečný záměr při rozjíždění podobného projektu CHAMPA (CHAMPagne for Afrika) za nic neschovávají. Možná, že se vám moje úvahy o snaze CAMRA vypěstovat u místních obyvatel návyk na alkohol zdají být paranoidní a někdo by je snad označil i za přehnanou až šílenou konspirační teorii. Proto jsem vše řádně a pečlivě dokumentoval a jednotlivé důkazy uvedu v následujících odstavcích. Pro přehlednost zde uvedu i schematickou mapku místa, kde moje vyšetřování začalo. A sice právě v oné malebné vensici Wivenhoe, která leží na řece Colne ústící nedaleko této vesnice do moře.

3 Fonteinen a zpomenuté Zwet.be

Při poslední podzimní návštěvě Belgie se mi poštěstilo prohodit pár slov s Armandem Debelderem. Je to věhlasný hlavní míchač, sládek a majitel belgického tradičního pivovaru 3 Fonteinen v Beersel u Bruselu. Jak je známo, postihla v nedávné minulosti 3 Fonteinen pohroma v podobě výpadku klimatizace. Teploty ve skladu v létě vystoupaly z 16 °C na velmi vysoké hodnoty a většina cenného piva se pokazila. Buď přímo došlo k vytečení, či snad roztržení lahví (3F jsou poměrně sycené) nebo k výrazné oxidaci a lambiky se tak zkazily. Asi 50 000 litrů piva bylo ve velmi špatném stavu, jen pár lahví vykazovalo snesitelné známky oxidace. Špatné lahve byly za pomocí dobrovolníků odzátkovány a použity k výrobě pálenky, což pomohlo vykompenzovat obrovské finanční ztráty (řekněme 7-8 mil. Kč). Master blender Armand Debelder se tak přeorientoval na míchání lambiků (už v minulosti používal ve svých géz podíly složek z pivovaru Boon, Girardin a Lindemans) a hlavně na destilaci. Proto prodal i vybavení pivovaru. Dnes už do svých géz používá i svůj vlastní lambic, protože pivovar začal opět fungovat a hotová piva dozrávají na několika různých místech, ne pouze na jednom.

Zase to Německo - Vier

Po návštěvě oblíbeného pivovaru Knoblach v Schammelsdorfu jsme nepodcenili spánek a dobře jsme si odpočinuli. Druhý den dopoledne bylo potřeba vyrazit do Forchheimu. Vyrazili jsme a taky jsme tam i dorazili, ubytovali se a hned nás neabchadímo čekala další pivní stezka Forchheimem. Jako první jsme navštívili Brauereigaststätte Eichhorn na Bamberger Straße. Doposud jsem měl pouze Kellerbier Eichhorn z Dörfleinsu (Schwarzer Adler?) z lahve a ten byl poměrně dobrý. V téhle Veverce z Forchheimu by ovšem měl sládkovat pan Greif a do všeho se ještě plete Krombacher. Vzhledem ke kvalitě piva v hospodě se mi po tom ani moc nechce pídit. Pivo bylo zklamáním pro všechny, mně kupodivu připadalo odporné asi nejméně. Poznačil jsem si, že se jedná o průměrné pivo s nepříjemným dojezdem, vonělo mi lépe než chutnalo. Tohle nemá smysl na území Bavorska pít. Vlasta, kterému pivo připadalo nepitelné, šel pod záminkou kouřové přestávky vylít zbylý obsah sklenice na ulici do kanálu. No nevím, to by totiž musel vylít asi 80-90 % ležáků, co se točí různě po Krně. Respektive by rovnou mohl svést pivní potrubí do kanalizace. Ještě, že si ho neporučil celý máz.

Nedobrý Eichhorn Forchheim

Zase to Německo - Drei

Inu po dlouhé době dorazili jsme konečně v Bamberg. Ubytovali jsme se v blízkosti pivnice Zum Spezial, takže nebylo co řešit. Šel jsem na jednu Fässličku. Dobrá nešel, dali jsme si se sládkem nejmenšího brděndského pivovaru Účko u uzenářů naproti, zatímco Vlasta si poručil hned dvě a pak je do sebe z postu vyprahlého řidiče obrátil rovnou na ex. Možná tam padlo ještě nějaké to pivo navíc, ale my dva jsme už byli lehce při zemi (nikolv však ještě pod stolem). Po uklidnění situace jsme hromadně nabrali směr Wunderburg str. ke Keesmannovi a k Mahr's bräu. Bohužel, bez úspěchu, pivo nám už nedali. Přestože u Keesmanna mělo být jěště otevřeno, nebylo. Slušně jsme bušili, ale dámy nám přes zavřená vrata sdělily, že už mají padla. Naproti v Mahr's to bylo podobné, došlo pivo a pomalu zavírali. Ona to taky byla noc před pracovním dnem, takže jsme to s pokorou akceptovali a vydali se zpět. Po pár dalších pokusech u pivovarské hospody Heller-Bräu jsme samozřejmě skončili u Fässly. Konečně, sláva trpaslíkům. Lager byl, pils byl, pánové odmítali uznat, že je to nejlepší pivo na světě, ale přiznali, že to není vůbec zlé. Druhé ráno jsme ihned spěchali na jeden Herren Pils ke Keesmannovi.

Hospůdka u Keesmannů

Zase to Německo - Zwei

Konečně je tu druhý díl a s ním i slíbené pivovary, které jsme v rychlosti navštívili po cestě do legendárního Bambergu. Jako první jsme zkusili štěstí v pivovaru Schnupp. V pivovarské hospodě, která je součástí hotelu, nikdo nebyl. Po chvilce se odkudsi vynořil číšník. Řekli jsme si o pivo a že půjdeme na zahrádku za hotelem. Dozvěděli jsme se, že pivovar už nevaří. Místo piva Schnupp jsem si dal tedy Nickel Vollbier. Čekal jsem tmavší záležitost. Bylo to světlé a bohužel plné sladiny či mladiny, ale pít se to ještě dalo, možná proto, že bylo perfektně teplé. Ostatní piva jsem raději snad ani nechutnal, ale byla prý ještě horší a to tak, že by to ani v Lucky Bastardovi nepili.

  

Z komína se nekouří, bedýnky zejí prázdnotou.

Dvě speciální od Cantillon Brouwerij

Koncem října jsem měl možnost odcestovat se známými do Brusselu na pouť za kyselými pivy, což se nedalo odmítnout. O samotné cestě snad někdy jindy (diskuse s Armandem Debelderem byla velice poučná, tamní lidé příjemní a piva velice chutná). Po návratu jsem byl přizván do sklípku k degustaci pár lahví dovezených speciálů a jednoho archivního ryzlinku.

Rozhodnutí o odšpuntování padlo nejdříve na cenný kousek Lou Pepe Kriek. Název zkušenějšímu pivaři napovídá, že by mohlo jít o ovocné pivo. Ale pozor, je tomu opravdu tak. Stavebním kamenem piva je lambic, resp. směs dva roky starých lambiců, stařených v sudech po víně z Bordeaux. Do směsi je navíc přidáno 300 g višní na litr piva, což je o 100 g více než do běžného krieku z tohoto pivovaru. Na místo mladého lambicu, který se přidává na zrání v lahvi u piva géz, je u Lou Pepe doplněn do lahve expediční likér (dosage) jako třeba u šumivých vín z Champagne. Kriek je to skutečně skvostný, výrazné aroma višní doplňuje uhlazenou chuť s vinnými tóny. Kyseliny jsou na Cantillon opravdu nízké, příčinou je kvašení v sudech po víně s jinou mikroflórou než u jejich běžných lambiců. Pivo začíná mohutně sladkou vůní a končí pěkným suchým dojezdem. Poměrně drahý špás, ale stojí za to. U mě asi zatím nejlepší kriek, co jsem pil.

Lou Pepe

Girardin Gueuze filtrované

Pivo má přijemně nakyslou funky vůni. Chuť je kyselá jen velmi zlehka a snoubí se skvěle s mírnou hořkostí citrónových slupek. Jsou cítit divoké brettanomyces jako v Orvalu a k tomu se přidává hezky navoněné dřevo. Sušší lehce tupý dojezd. Skvěle pitelné, nenáročné. Má dost bublin, ovšem malých a hladkých, které nedráždí. Pěna je bohatší, trvanlivá, řádně kroužkující.

Doporučuju neználkům, kteří by chtěli přivonět k lambicům, tento zástupce je opravdu kamarádský. I v krněnském PivuNaEx přešli nedávno z Němců, právě na tento styl, který podle Armanda Debeldera z 3 Fonteinen není pro každého a pije se hlavně pri zvláštních přiležitostech.

Mnichov na kole II.

Druhý den po výletu do Kaltenbergu a navštěvě centra Mnichova jsme vstávali svěží jako rybičky. Posnídali jsme tradiční speciality, které náš hostitel před pár dny dovezl přímo z Arménie. Marlenka to nebyla. Nýbrž placky, sušené kořeněné maso, sýry, vejce moře bylinek, případně další indegrience, vše zabalit a slupnout. Jelikož byl Jaromír stále bezduchý, kola jsme nechali napospas sídlištním gengům a vydali se pěšky na S-blát vagzal. Najali jsme si za směšný poplatek na celý den kočího vlaku a nechali se dovézt za město do vesnice Aying. Skupinový lístek stál na celý den s možností využití i regionálního BOBu něco málo přes 100 Kč. V ceně byla i přeprava kola. V Ayingu jsme asi na 5 vteřin zaváhali, ale domorodkyně nám naznačila směr naší poutě. Jako první se nám do cesty postavila pivovarská hospoda. Bylo docela sychravo, takže bylo zázemí na zahrádce zavřené. Uvnitř bylo naštěstí volno. Hospoda by měla být po rekonstrukci, prostředí bylo čisté a pěkné. Jako první jsme si nechali servírovat jídlo a místní helles.

První Helles z KEGu

Mnichov na kole I.

Dnešní povídání se bude týkat mojí poslední návštěvy mnichovského pivního pralesa a ačkoliv se to někomu bude zdát leckdy nepravděpodobné nebo dokonce nepravdivé, vše se stalo přesně tak, jak napíši.

Čekám na příjezd pelotonu

Fuller's HSB

Horndean Special Bitter, vlajková loď pivovaru Horndean's Gales, byl poprvé uvařen v roce 1959. V roce 2005 byl pivovar pohlcen britským ekvivalentem Staropramenu, pivovarem Fuller's. Produkce se tedy přesunula, ale indegrience, včetně původních kvasnic, by měly být stejné. Pivo má barvu tmavě měděnou až hnědou, pěna odpdovídá vyššímu syčení, které nijak zvlášť nevadí, protože na Moravě umíme štěrchat. Někteří naleznou výrazné aroma chlebové kůrky, ovoce, tmavý karamel s náznaky upražených kakaových bobů. Chmel si nedává načas, nastupuje téměř okamžitě a jak by řekli vinaři certifikáti, má to délku, neřkuli rozlohu. Chmele vyšperkované, bez agresivity. V čemsi mi připomíná alt z Düsseldorfu. Je to hněddé, dobbré a pittelné.

3 Fonteinen Doesjel

Styl: pivo (různé kvasinky a další MO)
Výrobce: Armand Debelder
EPM: ?,? %
C2H5OH: 6,0 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,375 l - DMT 10.12.2019

Potřeboval jsem uvolnit místo v lednici, tak jsem postupně začal pouštět žilou železným zásobám nakoupeným při poslední návštěvě v Belgii. Doesjel je mix lambiků o stáří 1, 2 a 3 let. Název v překladu znamená něco jako "spáč". Mikroorganismy z nejmladšího lambicu po smíchání provedou nejspíš svoji práci již v sudu a usadí se (usnou - odtud název piva) u dna. Nedochází tedy k takové sekundární fermentaci jako u Geuze a pivo je tak bez řízu jako čistý nemíchaný starý lambik. Doposud jsem jej nepil, takže nebylo ani moc žádoucí, abych jej sušil v archívu. První slovo má příjemná kyselinka. Na 3 Fonteinen je té kyselosti opravdu hodně. Pak se ozývá jemná hořkost, funky vůně. Pivo sice není tak svěží a pitelné jako Géz, ale je zase komplexnější. Vystupují výrazné dřevité tóny a taniny. Ve vůni se hodně prosazují bretanomyces, vzpomínka na Orval. Výtečné pivo.

Oberfranken košt

Koncem května tohoto roku známý opět přivezl nějaké havle z Frank, sudy z Schammelsdorfu a partysoudky z Heckenhofu a Buttenheimu. První šel na řadu party soudek z pivovaru Kathi Bräu v Heckenhofu. Při poslední cestě po severních Francích nám chybělo jen málo, abychom tento pivovar navštívili, bohužel se nám to nepovedlo. Byl to pro mě tedy první kontakt. Pivo je to poměrně tmavé, zdá se zakalené, ale pohled proti světlu prokazuje velmi dobrou čirost. Jedná se o vrstevnatý a hodně chmelený dunkel. Dle mého názoru je pivo na dunkel až zbytečně hrubé, nicméně pořád celkem dobře pitelné. Podobně "ostrý" dunkel mají třeba i v Schammelsdorfu, ten je snad ještě chmelenější.

Rothaus Pils Tannen Zäpfle

Styl: pivo (spodní kvasinky)
Výrobce: Deutschland
EPM: 12,4 %
C2H5OH: 5,1 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,330 l - DMT 15.11.2014

Basu těchto piv jsme si koupili letos v červnu v jednom z malých Getränkemarktů v Mnichově. Již je celá vypita. Pěna je na filtorvaný pils velice slušná, při správném servírování vytvoří centimetrovou vrstvu, která drží až do konce konzumace a na stěnách sklenice po ní zůstává souvislý bílý povlak. Proto ode mě pivo dostává celkovou známku 10 z 10. Zpět od známek k pivu. Barva je hezky zlatavě žlutá, vůně pivní (slad a chmel). Tělo je středně plné, oxid uhličitý je na pivo dobře vázán a tvoří tak velice malé bublinky, takže je říz sice vyšší ale přitom sametově jemný. Naprosto dokonale vyvážené, osvěžující s příjemnou nevtíravou a neulpívající hořkou tečkou (32 IBU). V průběhu konzumace postupně lehce přibývá chmelové chuti v celých ústech, je cítit květinový lehce kořeněný chmel a dobře utajená citronová kůra. Pivo s výraznou chutí, přitom decentní a vybalancované. Skvěle pitelné. V pivovaru používají při výrobě na úpravu hořkosti chmelový extrakt a na finální chmelení německé chmele z Hallertau a Tettnagu. Sídlí na jihovýchodě Bavorska na zalesněném pohoří Schwarzwald. Jihobavorský pils jsem považoval za nudnější variantu pilseneru, ale poslední návštěva Německa mě vyvedla z omylu.

Březen lahvové pijem

Byla přesně polovina března. V lesíku Lužánky, nejstarším brňáckém parku, můžete tou dobou zažít spoustu zábavy. Zrovna jsem z okřídlených dělal lezoucí hmyz, když mi najednou někdo zaklepal na rameno. Otočil jsem se a hned jsem je poznal. Byli to ti dva podivíni, co si před nedávnem ve Zmiji narazili vlastní soudek z Schammelsdorfu. Obchodní cestující a námořník. Povídají, prý jestli s nimi nezajdu na pivo, že dovezli čerstvou várku z jižního Bavorska. 80, 82, 83 a 85, což jsou směrovací čísla oblastí, jak mi bylo vysvětleno. Já na to, že prý ano. Tak jsme šli. Nebylo to daleko. První mi na stole přistál, přímo z lahve točený, Augustiner helles. Dobře ho znám, vozili jsme jej pravidelně. Pivům helles jsem nikdy moc neholdoval, na chuť jim přicházím postupně až v poslední době. Ze sudu na místě je to trochu o něčem jiném, ale když tohle bylo před chvílí vyrváno sládkovi z ruky akorát při stáčení, tak jsem šel směle do toho. Augustiner Lagerbier Hell má dosti světlou barvu, je průzračný, v chuti obilný, bez známek výraznějšího chmelení (narozdíl od pilseneru by neměl být chmel v tomto stylu moc cítit) a pH mi připadalo lehce nižší (pivo mírně kyselé).

Augustiner helles jak vidno