Pivní Afrika část 4. - Colchester

Předposlední den mise jsme dorazili konečně zpět do Colchesteru. Pradávné město, jehož historické centrum je obehnané pradávnou zdí. Celá dřívější římská metropole je doslova prošpikována rozličnými hospůdkami, ale to je u zdejších měst zcela běžné. Dorazili jsme dopoledne na nádraží, odkud jsme se přesunuli asi půl tisícemetru k hotýlku Riverside u malého potůčku s názvem Colne, jenž se kousek dál vléval do moře. Ubytování bylo svižné a tak jsme okamžitě mohli začít solit další piva.

Výtah na hlavním nádraží v Colchesteru

V Colchesteru má CAMRA v brožuře popsány všechny zásadní hospody a tato brožura je zadarmo k dostání snad v každém rýl ejlem postiženém zařízení. Právě jedna z nejlepších CAMRA hospod měla být kousek vedle našeho noclehu. Nesla název Victoria Inn.

Seznam CAMRA výčepů

Pivní Afrika část 3. - Notlob

Druhý den ráno jsme mohutně africky posnídali, sbalili si věci a šli se podívat po pobřeží, kde jsme to vlastně včera byli. Hned naproti Hvězdici bylo zábavní molo a za rohem pak ulička hanby s několika podniky, kde si mohli zařádit jak dospělí, tak i děti na všudypřítomných automatech. Tady těch blikajících nesmyslů byla opravdu veliká koncentrace, vskutku magické místo. Z pobřeží bohužel nebyl vidět vzhledem k horšímu počasí Madagaskar, takže nás tu už nic nedrželo a proto jsme se vypravili raději na nádraží.

Moon and Starfish ve dne

Pivní Afrika část 2. - Clacton on Sea

Do Clactonu on Sea jsme dorazili z Wivenhoe sice již po tmě, ale noc byla ještě mladá. Po zajištění perimetru jsme si dali kebap u Turka blízko nádraží, ten můj jehněčí byl opravdu skvostný. Dohodli jsme se, že se ubytujeme a pak se sejdeme v putyce, kterou nejvíce doporučovala skupina CAMRA. Podnik se jmenoval Old Lifeboat.

Dali jsme si zde pivo Betty Stogs z pivovaru Skinner's a myslím něco z pivovaru Flipside. Piva byla asi fajn, jenže zážitek byl pokažen silným chemickým puchem citrónu a desinfekce, který se táhl celou hospodou. Prostředí bylo navíc takové "nonstopové". Plno zde tedy nebylo a nikdo z nás se tomu moc nedivil.

Betty Stogs doplněná vůní tablety do pissoiru

Pivní Afrika část 1. - Wivenhoe

Na podzim jsme se rozhodli prozkoumat pivní stránku černého kontinentu. Po příletu do Essexu jsme neotáleli a sedli na nejbližší autobusový spoj, který nás zavezl do Colchesteru, kde jsme přesedali na vlakový spoj ujíždějící na východní pobřeží.

V Africe asi nikoho nepřekvapí velké množství černochů, úplná svoboda v hajlování a obrovské množství cedulí, které upozorňují méně inteligentní obyvatelstvo na zcela zřejmé věci. Při cestě na východní pobřeží, jsme si udělali krátkou zastávku na jídlo v malém městečku nebo spíše dědině s názvem Wivenhoe. Již zde jsme narazili na zařízení, která provozují téměř výhradně bílí kolonisté z Anglie. Většina těchto podniků je zaštítěna organizací, která si říká CAMRA (CAMpaign for Restaurants in Africa). Jejich hlavním cílem by mělo být nakrmení celého hladového kontinentu. Mám ale pocit, že se ve skutečnosti spíše pokouší zničit poslední zbytky morálky a zlomit vůli domorodého obyvatelstva prodejem alkoholických nápojů. V tomhle jsou mi sympatičtější Francouzi, kteří svůj skutečný záměr při rozjíždění podobného projektu CHAMPA (CHAMPagne for Afrika) za nic neschovávají. Možná, že se vám moje úvahy o snaze CAMRA vypěstovat u místních obyvatel návyk na alkohol zdají být paranoidní a někdo by je snad označil i za přehnanou až šílenou konspirační teorii. Proto jsem vše řádně a pečlivě dokumentoval a jednotlivé důkazy uvedu v následujících odstavcích. Pro přehlednost zde uvedu i schematickou mapku místa, kde moje vyšetřování začalo. A sice právě v oné malebné vensici Wivenhoe, která leží na řece Colne ústící nedaleko této vesnice do moře.

První vlaštovky

V Krně se objevily první real ejly, zcela nečekány a nezvány. Narazili je hned ve stejný den ve Zmiji a v Ochutnávkové pivnici. V OP zvolili jako první kousek London Pride. Krásně voněl, ale měl jistou kvasničnou vadu, což mu značně ubíralo na pitelnosti. Měl jsem však první pivo z bečky, takže se to mohlo později vyčistit. Stihl jsem i první, vlastně druhé pivo v Hluché Zmiji. Byl to Chiswick Bitter a byl o poznání čistější v chuti a povedlo se ho také servírovat zcela bez zákalu. Zlotřilá dávka chmelu, trávové tóny po studeném chmelení, dřevitost, která pocházela asi z kvasnic, zajímavé, celkem pitelné. Obě piva bez řízu. Těším se na HSB, což mají v obou hospodách a v OP navíc bude ještě sud ESB. V Anglii jsem měl sice lepší, ale i tak zajímavé. Jen houšť. Adnams by bodl mnohem víc. Mmch, pro to triko bych zabíjel, jestli můžu ještě něco více než Toma Waitse, tak je to právě John Coltrane. Jednou bude moje...

Fullerův London Pride v OP

Fuller's HSB

Horndean Special Bitter, vlajková loď pivovaru Horndean's Gales, byl poprvé uvařen v roce 1959. V roce 2005 byl pivovar pohlcen britským ekvivalentem Staropramenu, pivovarem Fuller's. Produkce se tedy přesunula, ale indegrience, včetně původních kvasnic, by měly být stejné. Pivo má barvu tmavě měděnou až hnědou, pěna odpdovídá vyššímu syčení, které nijak zvlášť nevadí, protože na Moravě umíme štěrchat. Někteří naleznou výrazné aroma chlebové kůrky, ovoce, tmavý karamel s náznaky upražených kakaových bobů. Chmel si nedává načas, nastupuje téměř okamžitě a jak by řekli vinaři certifikáti, má to délku, neřkuli rozlohu. Chmele vyšperkované, bez agresivity. V čemsi mi připomíná alt z Düsseldorfu. Je to hněddé, dobbré a pittelné.

Barva pivní pěny

„Zbarvení pěny záleží na složení sypání. Pokud do sypání přidáme pražené žito, pěna bude hnědá. Pokud vaříme pouze ze sladu, pěna bude bílá nebo jen s nepatrným zabarvením. To je jeden z rozdílů mezi našimi tmavými ležáky a irskými stouty.“ 

Zdroj: http://pivnirecenze.cz/18824-1-selsky-pivovarek-vyhlaseni-vyhercu 

Tohle je odpověď pana sládka z Kroměžíže na soutěžní otázku, kterou sám před časem vymyslel. Ptal se, proč je někdy barva pěny u tmavého piva bílá a jindy v různých odstínech hnědé.

Shepherd Neame India Pale Ale

Bristký polotmavý indián ve "špinavé" sklenici. Pro znalce a novopečené odborníky s dvouletou praxí pití piva natočeného na hladinku předesílám, že je sklenice na fotografii relativně čistá. Mytím a leštěním sklenic se sice neživím, ale myslím, že mohu bezpěčně prohlásit, že je na tom sklo na fotografii o moc lépe, než v řadě renomovaných hospod, kde sice pivo krásně kroužkuje a bublinky se nikde nedělají, ale čistota skla je ve skutečnosti často na nule. Tady za bubliny na skle může pravděpodobně uhličitanová tvrdost vody (můj tip) nebo malá vlákna z utěrky.

Eldridge Pope Thomas Hardy’s Ale Vintage 1999

Tenhle skvost jsem dostal od známého jako dárek k Vánocům v rámci nečekané belgické ochutnávky, o které jsem psal před nedávnem. Tímto mu ještě jednou děkuji. Jedná se opravdu o vzácnost. A to nejen proto, že po zásahu skvělé neviditelné ruky trhu tento výborný a legendární pivovar přestal v roce 2003 existovat. První várku uvařili v roce 1967 ke 40. výročí smrti Thomase Hardyho. Tato verze byla o něco slabší a po proběhnutí primárního kvašení byla při zbytkovém cukru, na kterém začíná kvasit běžná dvanáctka, stočena do sudů po sherry. O rok později se pivo začalo oficiálně prodávat, ale už tuším v pozměněné verzi, ještě silnější, nepatrně tmavší a stařené v jiných sudech. Chutě sherry tak prý vystřídaly chutě portského. Pivovar přestal Hardyho ejl vařit v roce 1999, a právě poslední ročník 1999 koupil kdysi onen známý v brněnském Carrefouru. A nekoupil naštěstí jen jeden. Pivovar O'Hanlon's zkusil v roce 2003 produkci oživit, ale Klausem popisovaná a uctívaná tržní hamižná ruka ho opět v roce 2008 usmrtila. Výroba takového ejlu opravdu není nic jednoduchého, navíc pivovar doporučoval pivo otevřít nejlépe až po 25 letech a tuším ne dřív jak po 3 nebo 5 letech. Ale ta námaha trpělivost stojí za to. Nyní již máte dostatek indicií a můžeme přejít k ochutnávce samotné.

Dog A

Jednalo se o slepou ochutnávku. Takové překvapení nakonec. Stylově toto pivo vůbec do těch předešlých nezapadlo a byl to pořádný hřeb do rakve, řekl bych přímo kůl na upíry. Rok lahvování nemám poznamenaný. Po ochutnání jsem okamžitě reagoval tipem značky na Brew Dog a měl jsem pravdu. Moje podroušené poznámky se zmiňují o kávě, pak o kávě a nakonec o výrazně hřejivém alkoholu, který štípe napříč celou trubicí až do žaludku. Pokud píšu v hodnocení chuti kávu, tak se jedná skutečně o kávu a ne o praženou chuť sladu, obilí, pneumatik nebo čehokoliv, co mají lidé tendenci zaměňovat za kávovou chuť. Guinness není kávový. Vůči pachu kávovníku jsem si vypěstoval slušnou citlivost a averzi. Obzvláště, pokud je v říji. Tak či tak do toho prý opravdu kávu sypou spolu s kakaem a k našemu úžasu i Nagu, jednu z nejpálivějších papriček. To by člověk neřekl. V ústech totiž štiplavé pálení nebylo moc znát, ale vysvětluje to ten nezvykle ostrý projev alkoholu v hrdle, což vlastně alkohol ani nebyl.

Vichřice a pivo v Kodani část 3.

Třetí den měl být náš poslední. Chtěli jsme stihnout návštěvu pivovarské hospody Kodaň a pak se v klidu přesunout do prověřeného Charlie's baru, kde jsme chtěli dočkat vhodného času k transportu na letiště.

Kodaň brewpub vypadala průměrně, nic vyloženě útulného ani příliš luxusního. Piva se tvářila slibně. Byl zde slušný výběr místní produkce a pak nějaké další drobnosti jako jablečný kydr a limo. Piva by se dala dělit na americké typy a anglické typy v poměru půl na půl. To vypadalo docela sympaticky. Po ochutnání několika kousků bylo ale jasné, že tady dlouho nezůstaneme. Sám jsem si koupil dvě pivečka a ochutnal ještě další vzorky, co přistály na náš stůl. Většinou měly piva slabší chuť, ale hlavně něpříjemné pachutě. Tentokrát to nevadilo pouze mojí maličkosti, ale i ostatním. Tenhle podnik klidně kdykoliv vynechám. Jediné plus bylo, že jsme tu konečně potkali řádně vyparáděného moderního pseudohypstera. Téměř filmovým trikem jsme se octli v Charlie's. Přední část obsadili nějací opálení cizinci, takže jsme opět usedli na naše místa v zadní části.

Před vstupem do Charlie's.

Vichřice a pivo v Kodani část 2.

Druhý den proběhl o poznání lépe než první. Taky jsem měl o poznání více sil na bytí, které mě tolik vyčerpává. A to i přesto, že spánek neměl svoji kvalitu. Po probuzení a hygieně jsme se vymotali z našeho mikropokoje a protáhli se skrze dlouhé hotelové chodby, lemované stovkami unifikovaných kabin. Venku bylo celkem hezky, sice pod mrakem, ale občas vysvitlo nevtíravé a příjemné Slunce. Z hotelu jsme zamířili rovnou k blízkým promenádám, kde se nacházela jedna z pivoték, které jsme měli v záznamech. Byla zavřená. Nakoupil jsem aspoň nějaké portery/stouty v samoosbluze, kterou jsme objevili v ulici za rohem. Sladová piva tady bohužel neměli, resp. bohudík, jelikož v době psaní těchto vět jsem už jedno tradiční sladové pivo ochutnal. Po nákupu jsme překročili lávku, která nás dovedla k nákupnímu domu na druhé straně řeky. Ve zdejším supermarketu jsme zkontrolovali produkty s tím, že se ještě zítra vrátíme. Já jsem si koupil imperial porter od Carlsbergu v plechovce, americká piva mě nechávala klidným. Ikdyž Anchor Liberty Ale, Sirra Nevada Pale Ale a Torpedo patří rozhodně k těm, co mi chutnají a nenesou stopy nevyvážených, tropických, nefiltrovaných zběsilostí. Po nákupu se rozhodujeme vyrazit pěšmo do nějakých barů. Což takhle Fermentoren a Mikkeler bar, jsou totiž kousek od sebe. Po krátkém chaotickém kličkování a přesném navigování našeho hlavního geodeta jsme stanuli před barem Fermentoren.

Architektura

Meantime London Porter

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: GB
EPM: neuveden
C2H5OH: 6,5 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: málo čitelné a nepodstatné

P od meantime je pivo, které by se dalo přirovnat k černému Kozlu z Velkých Popovic, akorát je úplně jiné. Barva je růžová, pěna červená, čtyři palce vysoká. Voní po zapařených kopřivách, má konzistenci medu a stejně jako med je i sladké. Ideální způsob servírování je, dle výrobce, ve vojenské holínce. Je to velice slušný a dobře pitelný představitel londýnského porteru, dal bych si ho kdykoliv znovu. Škoda jen poměrně vysoké ceny.

Meantime IPA

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: GB
EPM: neuveden
C2H5OH: 7,4 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: málo čitelné a nepodstatné

V poslední době jsem si dopřálval opravdu velmi dobrá piva a na ta špatná jsem neměl tolik štěstí. Meantime India Pale Ale je skvělý představitel anglického IPA ze starých časů. Barva je o něco tmavší než bych čekal, pěna hezká s průměrnou trvanlivostí. Tělo je středně plné, sycení příjemné, nevtíravé. Vůně a chuť je především o chmelu Goldings, marmeláda ze směsi evropského ovoce (nejspíš hlavně meruňky). Jak je známo, v pravé marmeládě by měly být i citrusy a ty v pivu najdeme samořejmě též. Cítit je i ryzí chmelovost a lehká zemitost. Tato hra vůní a chutí propůjčuje pivu zajímavý, vyvážený, marmeládově nasládlý charakter, přestože pivo není rozhodně sladké, to spíše naopak. Opravdu povedené, komplexní, ale přitom osvěžující pivo. Nadšenci do českých napodobenin amerického stylu ale asi jásat nebudou. Jarovo-borovicové, agresivní chmelové orgie nebo multivitamínové mango exploze od tohoto piva nečekejte. Tohle je noblesnější počin. Ve srovnání s dalšími představiteli blízkých historické klasice, jako je Brooklyn East India Pale Ale nebo Fuller's India Pale Ale, mi IPA od Meantime vyhovuje asi nejvíce.