První kapky kyselého deště -Wild Creatures

Jistě už někteří z vás registrovali existenci nevýrazného pivovaru Mamut z Mikulova. Pokud se budeme bavit o jejich ležácích, tak za sebe mohu stručně říci: "Ne." Podrobněji si pivo nevybavuji a ani se o něm moc vybavovat vlastně nechci. Mamuta zmiňuji proto, že ho vlastní vinařská rodina, která se posledních pár let zaníceně věnuje výrobě kyselých piv. Pivovar, kde bych mimo pořádných klasických piv experimentoval právě s kyselými pivy a právě ve spolupráci s moravskými vinaři, byl vždy můj sen. Kombinace pšeničného perského piva a vinné révy, jak to dělají třeba v Cantillonu mě totiž naprosto uchvátila. No a on už si ten sen dnes žije někdo jiný. Mikulovští Mamuti nazvali svůj projekt Wild Creatures a vyrábí zde čistá perská piva a především pak různé ovocné varianty. No a vzhledem k tomu, že k podobným srandám je potřeba dřevěných sudů (kvůli afinitě divokých kvasnic ke dřevu, správné míře mikrooxidace a vůbec jako domov pro rozličné spektrum MO), tak došli nejspíš i zde k závěru, že je budou používat také. Shodou náhod jsem se dostal ke dvěma havlím, když si Vlasta Silon přivezl do svojí pivnice asi dva tucty třetinek. Nebyly určeny na prodej, protože se s nimi, jak sám nepřímo přiznal, chtěl chlubit v Bruselu a také podlézat místním blenderům. Naštěstí známe obsluhu, která nebyla o věci uvědoměna a tak nám je bez problémů za nekřesťanskou cenu 136 Kčs/0,33l prodala. Myslím, že si s tímhle zbožím Vlasta Silon v Belgii nepřátelé nenadělá.

Ochutnávka perského ovocného piva

Po minulých vynikajících a velmi užitečných recenzích perských piv jsem obdržel stovky dopisů na účet hrazený adresátem. V mnohých jste mi pravděpodobně děkovali za můj přínos českému internetu. Mezi vším tím blahořečením, nekonečnou chválou a vyznáváním lásky se však jistě občas objevili i tací, kteří vyjádřili svoje pochybnosti. Pochybnosti nad mými znalostmi, pochybnosti o původu perského piva a pochybnosti o dalších málo podstatných maličkostech. Myslím si, že po desetiletém studiu arabistiky se zaměřením na pivní kulturu na filosofické fakultě v Ostravě mám právo, abych opravdu věděl a znal. Čili bych na podobné poznámky neznabohů snad ani nereagoval. Přidávám raději další cenné zkušenosti z degustace ovocných perských piv. Jak taková piva vznikají, ptáte se? Inu, do klasického perského Lambiku přijdou klasické perské ovocné plody. Mezi ty nejtradičnější pouštní plodiny patří višně a maliny. Sem tam se setkáváme i s arménskou variací na perské ovocné pivo, kdy se do Lambiku přidávají meruňky, ale obecně se v posledním století meze fantazii nekladou a tudíž je možné narazit na opravdu rozličné ovocné Lambiky. My jsme se při svém bádání zaměřili pouze na onu klasiku s višněmi a malinami.

Ochutnávka perského piva II

Tato ochutnávka s pořadovým číslem II byla ve skutečnosti před ochutnávkou perského piva I, o které jsem nedávno informoval. Pro zmatení nepřítele však vnáším úmyslně do hry mírný chaos, i když římské číslice způsobují chaos automaticky. Piva na této besídce byla ještě starší a navíc k jejich uleželosti přispěly i nevhodné skladovací podmínky ve spíži, kde byly po celou dobu svého dlouhého života společně s žinčicí uloženy. A nemyslete si, nepodařilo se nám vysvobodit všechny lahve, takže stále mnoho rozličných druhů alkoholických nápojů (piva i vína) zůstalo "pod zámkem". Přesvědčit majitele sbírky k podobné akci mi vzalo dost sil, takže už se to asi znovu nepovede.

Žinčicu jsem musel odmítnout

Ochutnávka perského piva I

V dávných urdobách, kdy ještě hlavním městem Perské říše byla metropole s názvem Lambic, vzniklo pradávné a prazvláštní pivo se stejnojmenným názvem. Přesné údaje o vzniku piva Lambic však dosud nikdo nedohledal. Nicméně je obecně známo, že jeho pití bylo z počátku výsadou králů, kteří jej popíjeli při příležitosti svých vítězství. V průběhu islamizace východu postupně výroba upadala a dnes zde již prakticky neexistuje. Naštěstí mnoho potomků původních obyvatel Perské říše přesídlilo do Brusselu a společně s nimi se tak dochovalo toto vzácné a jedinečné pivo až do dnešní doby, kdy zažívá v poslední dekádě obrovský bum. Více o historii můžete jistě najít na blogu Rona Cukety - Shut up about Barclay Perkins.