První kapky kyselého deště -Wild Creatures

Jistě už někteří z vás registrovali existenci nevýrazného pivovaru Mamut z Mikulova. Pokud se budeme bavit o jejich ležácích, tak za sebe mohu stručně říci: "Ne." Podrobněji si pivo nevybavuji a ani se o něm moc vybavovat vlastně nechci. Mamuta zmiňuji proto, že ho vlastní vinařská rodina, která se posledních pár let zaníceně věnuje výrobě kyselých piv. Pivovar, kde bych mimo pořádných klasických piv experimentoval právě s kyselými pivy a právě ve spolupráci s moravskými vinaři, byl vždy můj sen. Kombinace pšeničného perského piva a vinné révy, jak to dělají třeba v Cantillonu mě totiž naprosto uchvátila. No a on už si ten sen dnes žije někdo jiný. Mikulovští Mamuti nazvali svůj projekt Wild Creatures a vyrábí zde čistá perská piva a především pak různé ovocné varianty. No a vzhledem k tomu, že k podobným srandám je potřeba dřevěných sudů (kvůli afinitě divokých kvasnic ke dřevu, správné míře mikrooxidace a vůbec jako domov pro rozličné spektrum MO), tak došli nejspíš i zde k závěru, že je budou používat také. Shodou náhod jsem se dostal ke dvěma havlím, když si Vlasta Silon přivezl do svojí pivnice asi dva tucty třetinek. Nebyly určeny na prodej, protože se s nimi, jak sám nepřímo přiznal, chtěl chlubit v Bruselu a také podlézat místním blenderům. Naštěstí známe obsluhu, která nebyla o věci uvědoměna a tak nám je bez problémů za nekřesťanskou cenu 136 Kčs/0,33l prodala. Myslím, že si s tímhle zbožím Vlasta Silon v Belgii nepřátelé nenadělá.

Ochutnávka perského ovocného piva

Po minulých vynikajících a velmi užitečných recenzích perských piv jsem obdržel stovky dopisů na účet hrazený adresátem. V mnohých jste mi pravděpodobně děkovali za můj přínos českému internetu. Mezi vším tím blahořečením, nekonečnou chválou a vyznáváním lásky se však jistě občas objevili i tací, kteří vyjádřili svoje pochybnosti. Pochybnosti nad mými znalostmi, pochybnosti o původu perského piva a pochybnosti o dalších málo podstatných maličkostech. Myslím si, že po desetiletém studiu arabistiky se zaměřením na pivní kulturu na filosofické fakultě v Ostravě mám právo, abych opravdu věděl a znal. Čili bych na podobné poznámky neznabohů snad ani nereagoval. Přidávám raději další cenné zkušenosti z degustace ovocných perských piv. Jak taková piva vznikají, ptáte se? Inu, do klasického perského Lambiku přijdou klasické perské ovocné plody. Mezi ty nejtradičnější pouštní plodiny patří višně a maliny. Sem tam se setkáváme i s arménskou variací na perské ovocné pivo, kdy se do Lambiku přidávají meruňky, ale obecně se v posledním století meze fantazii nekladou a tudíž je možné narazit na opravdu rozličné ovocné Lambiky. My jsme se při svém bádání zaměřili pouze na onu klasiku s višněmi a malinami.

Ochutnávka perského piva II

Tato ochutnávka s pořadovým číslem II byla ve skutečnosti před ochutnávkou perského piva I, o které jsem nedávno informoval. Pro zmatení nepřítele však vnáším úmyslně do hry mírný chaos, i když římské číslice způsobují chaos automaticky. Piva na této besídce byla ještě starší a navíc k jejich uleželosti přispěly i nevhodné skladovací podmínky ve spíži, kde byly po celou dobu svého dlouhého života společně s žinčicí uloženy. A nemyslete si, nepodařilo se nám vysvobodit všechny lahve, takže stále mnoho rozličných druhů alkoholických nápojů (piva i vína) zůstalo "pod zámkem". Přesvědčit majitele sbírky k podobné akci mi vzalo dost sil, takže už se to asi znovu nepovede.

Žinčicu jsem musel odmítnout

Ochutnávka perského piva I

V dávných urdobách, kdy ještě hlavním městem Perské říše byla metropole s názvem Lambic, vzniklo pradávné a prazvláštní pivo se stejnojmenným názvem. Přesné údaje o vzniku piva Lambic však dosud nikdo nedohledal. Nicméně je obecně známo, že jeho pití bylo z počátku výsadou králů, kteří jej popíjeli při příležitosti svých vítězství. V průběhu islamizace východu postupně výroba upadala a dnes zde již prakticky neexistuje. Naštěstí mnoho potomků původních obyvatel Perské říše přesídlilo do Brusselu a společně s nimi se tak dochovalo toto vzácné a jedinečné pivo až do dnešní doby, kdy zažívá v poslední dekádě obrovský bum. Více o historii můžete jistě najít na blogu Rona Cukety - Shut up about Barclay Perkins.

Veni, vidi Orval

A hned desetkrát. Před nějakým časem jsme se známými popíjeli pár lahví belgického piva Orval. Nakoupil jsem nějaké kusy v jistém velkoobchodě, přičemž některé lahve byly podle data stočení poměrně uleželé. Byly mezi nimi dvě lahve se stejným datem stočení. Po otevření chutnalo pivo úplně obyčejně, zapomněli do něj zjevně dát divoké kvasnice Brettanomyce Bruxelensis. Za tohle by mi sběratelé utrhli obě ruce, ale my jsme se rozhodli, že si druhou lahev dáme v rámci větší degustace, která měla proběhnout po překročení data minimální trvanlivosti jednoho z Orvalů koupeného v roce 2010 v Belgii. S časem jsem ještě postupně dokoupil aktuální ročníky, takže se nám nakonec sešlo na ochutnávce v únoru 2015 celkem deset lahví tohoto skvělého piva.

3 Fonteinen a zpomenuté Zwet.be

Při poslední podzimní návštěvě Belgie se mi poštěstilo prohodit pár slov s Armandem Debelderem. Je to věhlasný hlavní míchač, sládek a majitel belgického tradičního pivovaru 3 Fonteinen v Beersel u Bruselu. Jak je známo, postihla v nedávné minulosti 3 Fonteinen pohroma v podobě výpadku klimatizace. Teploty ve skladu v létě vystoupaly z 16 °C na velmi vysoké hodnoty a většina cenného piva se pokazila. Buď přímo došlo k vytečení, či snad roztržení lahví (3F jsou poměrně sycené) nebo k výrazné oxidaci a lambiky se tak zkazily. Asi 50 000 litrů piva bylo ve velmi špatném stavu, jen pár lahví vykazovalo snesitelné známky oxidace. Špatné lahve byly za pomocí dobrovolníků odzátkovány a použity k výrobě pálenky, což pomohlo vykompenzovat obrovské finanční ztráty (řekněme 7-8 mil. Kč). Master blender Armand Debelder se tak přeorientoval na míchání lambiků (už v minulosti používal ve svých géz podíly složek z pivovaru Boon, Girardin a Lindemans) a hlavně na destilaci. Proto prodal i vybavení pivovaru. Dnes už do svých géz používá i svůj vlastní lambic, protože pivovar začal opět fungovat a hotová piva dozrávají na několika různých místech, ne pouze na jednom.

Dvě speciální od Cantillon Brouwerij

Koncem října jsem měl možnost odcestovat se známými do Brusselu na pouť za kyselými pivy, což se nedalo odmítnout. O samotné cestě snad někdy jindy (diskuse s Armandem Debelderem byla velice poučná, tamní lidé příjemní a piva velice chutná). Po návratu jsem byl přizván do sklípku k degustaci pár lahví dovezených speciálů a jednoho archivního ryzlinku.

Rozhodnutí o odšpuntování padlo nejdříve na cenný kousek Lou Pepe Kriek. Název zkušenějšímu pivaři napovídá, že by mohlo jít o ovocné pivo. Ale pozor, je tomu opravdu tak. Stavebním kamenem piva je lambic, resp. směs dva roky starých lambiců, stařených v sudech po víně z Bordeaux. Do směsi je navíc přidáno 300 g višní na litr piva, což je o 100 g více než do běžného krieku z tohoto pivovaru. Na místo mladého lambicu, který se přidává na zrání v lahvi u piva géz, je u Lou Pepe doplněn do lahve expediční likér (dosage) jako třeba u šumivých vín z Champagne. Kriek je to skutečně skvostný, výrazné aroma višní doplňuje uhlazenou chuť s vinnými tóny. Kyseliny jsou na Cantillon opravdu nízké, příčinou je kvašení v sudech po víně s jinou mikroflórou než u jejich běžných lambiců. Pivo začíná mohutně sladkou vůní a končí pěkným suchým dojezdem. Poměrně drahý špás, ale stojí za to. U mě asi zatím nejlepší kriek, co jsem pil.

Lou Pepe

Girardin Gueuze filtrované

Pivo má přijemně nakyslou funky vůni. Chuť je kyselá jen velmi zlehka a snoubí se skvěle s mírnou hořkostí citrónových slupek. Jsou cítit divoké brettanomyces jako v Orvalu a k tomu se přidává hezky navoněné dřevo. Sušší lehce tupý dojezd. Skvěle pitelné, nenáročné. Má dost bublin, ovšem malých a hladkých, které nedráždí. Pěna je bohatší, trvanlivá, řádně kroužkující.

Doporučuju neználkům, kteří by chtěli přivonět k lambicům, tento zástupce je opravdu kamarádský. I v krněnském PivuNaEx přešli nedávno z Němců, právě na tento styl, který podle Armanda Debeldera z 3 Fonteinen není pro každého a pije se hlavně pri zvláštních přiležitostech.

3 Fonteinen Doesjel

Styl: pivo (různé kvasinky a další MO)
Výrobce: Armand Debelder
EPM: ?,? %
C2H5OH: 6,0 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,375 l - DMT 10.12.2019

Potřeboval jsem uvolnit místo v lednici, tak jsem postupně začal pouštět žilou železným zásobám nakoupeným při poslední návštěvě v Belgii. Doesjel je mix lambiků o stáří 1, 2 a 3 let. Název v překladu znamená něco jako "spáč". Mikroorganismy z nejmladšího lambicu po smíchání provedou nejspíš svoji práci již v sudu a usadí se (usnou - odtud název piva) u dna. Nedochází tedy k takové sekundární fermentaci jako u Geuze a pivo je tak bez řízu jako čistý nemíchaný starý lambik. Doposud jsem jej nepil, takže nebylo ani moc žádoucí, abych jej sušil v archívu. První slovo má příjemná kyselinka. Na 3 Fonteinen je té kyselosti opravdu hodně. Pak se ozývá jemná hořkost, funky vůně. Pivo sice není tak svěží a pitelné jako Géz, ale je zase komplexnější. Vystupují výrazné dřevité tóny a taniny. Ve vůni se hodně prosazují bretanomyces, vzpomínka na Orval. Výtečné pivo.

Franken, Brussel, Düsseldorf, Köln, Franken část 2. - Brasserie Cantillon Brouwerij

V Brusselu to za moc nestálo. Předraženo, přeturistováno, hodně Čechů, ale naštěstí slušných. Bydleli jsme ve čtvrti, která ve mně vyvolala vzpomínku na vánoční výlet do Amánu. Přemísťovali jsme se většinou pěšmo. V kentru bylo plno krávovin, jako třeba Růžový slon. O ničem, na maloměstskou nebo vesnickou atmosféru alla Frank Boon zapomeňte. V růžových hospodách točí převážně moderní blbinky, je zde přelidněno a hraje zde hlasitá hudba. Píp je asi 1000 a to je pro pivní kulturu určitě maximální přínos. V dalších patrech Slona jsme ani nebyli. I když o spodní jsme se marně pokoušeli, leč schylovalo se tam ke koncertu, takže bychom se ani nevešli. V ulicích řádily patnáctileté děti, občas si některé z nich odvezla skupina čítající asi 40 po zuby ozbrojených policitstů obrněným transportérem na služebnu za doprovodu celé letky vojenských vrtulníků. Zlatý, zlatý, zlatý, často kritizovaný Bamberg. Jedna Vaflička s jednou jahodou a šlehačkou ve spreji za 800 Kčs. Hospůdka u čurajíciho výrostka nebyla zase tak zlá, útulné, žádné čtyřiceti pípy, pár piv na čepu, zbytek havle. Chez Moeder Lambic Fontainas byl docela fajn, ale poněkud seversky moderní a ceny samozřejmě opět patřičně nahoněné. V minulosti jsme spíše okupovali Hasselt, kde se mimojiné nacházel příjemný a útulný nonstop s levným pivem Chouffe a hlavně pivárna s pivy jako Orval ze sudu a pětisty cenově dostupnými pivy v lahvi. To byla paráda. Brussel byl vždy jen čokoládová zastávka na jídlo v nejstarší hranolkárně města. I tentokrát jsme brambory okusili. Místní hamburger lze považovat za gastronomický zločin, odporná záležitost, hranolky jsou však výborné. Velká porce je pro normálního smrtelníka příliš, čerstvě naporcovaných a nadvakrát usmažených brambor si dejte rozhodně menší množství.

Hospůdka v blízkosti močící sochy

Franken, Brussel, Düsseldorf, Köln, Franken část 1.

Po dlouhých letech jsme se konečně odhodlali vyrazit opět do Belgie. Tentokrát jsme nevyužili leteckých služeb nízkonákladových aerolinií a vydali se na cestu vázaní hroudou. Jako nejlepší pozemní prostředek se nám jevil osobní automobil. Cesta je dlouhá a tak jsme si naplánovali několik zastávek při cestě tam i zpět. Nástup v Brně, což je někde poblíž města Kijev, rozjet to po panelovce co to dá, přeskočit s despektem Prahu a už jsme v Merkendorfu. Místní lidé byli nadšení a nadšeně nás také vítali. Sice to na sobě nedali vůbec znát, ale všude na naši počest rozvěsili konfety, balónky a další rozličnou slavnostní výzdobu.

Lindemans Gueuze Cuvée René

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Belgie
EPM: ano
C2H5OH: 5,5 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,375 l - lahvováno 27.09.2013
 
Celkem dobře pitelné Géz. Patřičně nasycené, zlatavé, výraznější starobný nádech, příjemně citrónově kyselé, avšak ne mnoho, minerální, mírně hořký konec s rozvíjející se trpkou chutí. Pokud naleváte opatrně, je pivo naprosto čiré. Pivo je živé, neusmercené. Fajné. Takový středně náročný lambic. Zatím je to zdaleka nejlepší věc, co jsem od Lindemans měl. Rozhodně důstojný kousek k zapití včerejších narozenin spisovatele Michaela Jacksona. Povinný údaj o trvanlivosti tvrdí, že po žních v roce 2019 pivo končí a jde k Turkovi, ale ono to tak horké nebude.

Tuverbol 2012 - 3 Fonteinen?

Třetinku moku jsem koupil v Lovani za 4,40 Euro. Tuším mě na něj upozronil známý, jinak bych si ho asi v záplavě skvělých piv nevšiml. Proč nás zaujal. Špuntík byl s logem Fontán a na etiketě bylo taky cosi vzpomenuto. Vzhledem k tomu, že Fotnány vyrábí moje nejoblíběnější géz, nemusel jsem při nákupu dlouho přemýšlet. Příslušnost tohoto piva nebyla úplně zřejmá, jak jsem později zjistil, měl by se Tuverbol míchat z 3 Fonteinen Géz a silného světlého ejlu z pivovaru Loterbol. Díky bakteriím v lambiku původní pivo prokvasí daleko hlouběji a nabyde na síle.

Timmermans Oude Kriek Limited Edition

Voní naprosto typicky višňově, kysele, divoce až zatuchle. Kyselost uchvátí a nepustí už při prvním doušku. Višně mají být tradičně z oblasti Shaerbeek a jejich chuť z piva opravdu výrazně vystupuje. Připadá mi dost slané. Možná je jen příliš kyselé (ne octově), ale po chvíli mi zkrátka bylo, jako bych pil slanou vodu. Ústa, hrdlo, žaludek, vše protestovalo. Tohle pivo na mě kouše až moc. Škoda, kdyby tu višňovou zavařeninu nepřesolili, bylo by to jistě skvělé pití. Po lehkém vyschnutí zbytku piva byl ze sklenice cítit vánoční perník, ačkoliv bych neřekl, že se do piva přidává nějaké koření. Summa summarum, nebýt kyselosti potažmo salinity, určitě bych si pochutnal. Takhle se mi na tom líbí jen vůně a to i ta perníčková.

Cantillon Rosé De Gambrinus

Aroma i chuť je jednoznačně v režii poctivých malin. Pokud jste zvyklí na chemické sirupy či klasické malinové limo, tak tohle raději nepijte, mohli byste zemřít na šok. Pivo je hodně suché, na Cantillon méně kyselé a lehce hořké až trpké v doznívání. Stodola je patrná již po prvním přivonění, ale neznalý člověk ji nejspíše odhalí až při polknutí doušku, kdy začíná být intenzivnější a nepřehlédnutelná. U stolu se hovořilo o čekání na sladkou explozi, bublinu cukru, která nikdy nepraskne, sladkost tedy nepřichází a místo ní nastupuje příjemná hořkost, následovaná lehkou zatuchlinkou. Opravdu dobré malinové.

Cantillon Saint Lamvinus

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Belgie
EPM: rozumně
C2H5OH: 5,0 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0,750 l - lahvováno 30.10.2013

Svělto se láme a odráží v poměru, který je vhodný pro tmavě rubínovou barvu. Zákal ubírá trochu na jeho prostupnosti kapalinou. Do okolí samovolně přestupují látky, evokující ovocně kyselou chuť a víno merlot. Zásadité pivo asi nebude, což je znát i na lidském jazyku. Kyselinky jsou dost znatelné, představoval bych si jich méně, ale zase tolik neobtěžují. Přítomny jsou i další chuťové vady, které by se daly americky popsat slovem "funky". Vše dohromady je velice příjemné a vyšperkované, jako životní zápas Honzy Kollera za pražskou Spartu. V průběhu dalšího opíjení se začínají vinné tóny postupně přebírat otěže. Taniny nejsou příliš znát. Jedná se o pivo, kde je standardní Kantyjon profil doplněn o další úroveň. Označil bych ho za nějpříjemnější. Druhá lahev chvíli spočne.

 

Dle výrobce se jedná vlastně o takový pivně vinný sekt. Do Bordeaux sudu je stočen 2 až 3 letý lambic a do něj jsou vpraveny vinné boboule odrůdy merlot a cabernet-franc z francouzské oblasti Libourne. V sudu se nechá vše pěkně prokvasit a dále se tahle směs už nemíchá. Pouze se stočí do lahví s přídavkem likéru, který zajistí další fermentaci v lahvi a tím se pivo nasytí na požadouvanou šumivost. Nakoupil jsem v pivovaru Cantillon za 8 euro po 0.75 l.

Oude Gueuze Tilquin à L'Ancienne

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Belgie
EPM: tak určitě
C2H5OH: 6,4 % objemových
Místo, způsob konzumace: Tajné místo, havlované 0.375 l - DMT 11.03.2023

Hodně sycené, voní úplně standardně, prostě géz jak vyšité. Barva zlatá, taková jako je u Plzničky. Nakyslé, citróny, jemná hořkost. Velice dobře pitelné. Opravdu dobré, osvžující, vyvážené géz. Doporučuji. Aniž bych masturboval na webech, je zjevné, že se jedná pouze o blendery. Pivo tedy nevaří, ale míchají z různých koupených sudů. A podle mého nejlepšího a jediného platného názoru to dělají docela obstojně.

  

Houblon Chouffe

Styl: pivo (svrchní kvasinky)
Výrobce: Belgie
EPM: vím já?
C2H5OH: 9 % objemových
Místo, způsob konzumace: na samotě, havlované - DMT: 08 2016

Vše, co potřebujete vědět je, že jsem ho koupil v ABS u Lovaně za 4,16 euro. Ano, opravdu to nebylo 300 dollarů jako v Krně.

Dříve mi tento styl chutnal a tohle byl jeho nejlepší představitel. Dnes mi ty pachutě z kvasnic vadí stejnou mírou, jako je tomu u weizenů. Ale ještě se to dá snést. Někdo to má rád, Troll ne. Pokud chcete pitelnější obdobu s větším množstvím belgického chmele a s lepším kvasničným profilem, doporučuji Hommel Popperings. Z tohoto piva jsou cítit ryby, mušle opražené na másle, mořské řasy, asijská obilnina s octem, wasabi, sojovka a celý ten zmatek zakončuje zázvor a rohlík. Samozřejmě nechybí sušenky, toasty, topinky, broskve ani louh sodný.

Cantillon Grand Cru Bruocsella Lambic Bio 2010

První týden v lednu ke mně dorazily z Bruselu kromě Chimay Blue i tři lahve kyselých belgických piv. Dvakrát Oude Geuze od 3 Fonteinen a poslední sedmička byla z pivovaru Cantillon. 3 Fonteinen jsem již znal, ale Bruocsella Lambic nikoliv. Našel jsem si na internetech pouze cenu, abych věděl, jak moc je to v centrálních bruselských pivotékách drahé. Sice levnější než v Brně, ale drahé to tedy je značně. Geuze od 3 Fonteinen bylo plněno až skoro po zátku a navíc bylo dost sycené, takže mi zátka lehce vyskočila do dlaně a pivo po vteřině ejakulovalo na linku a dlažbu v kuchyni. Cantillon byl tradičně uzavřen neaglomerovanou korkovou zátkou, která byla ukrytá pod běžným korunkovým uzávěrem. Tentokrát jsem pivo otvíral s připravenou sklenicí a patřičným respektem. Zbytečným respektem, protože jsem musel zátku páčit vývrtkou, jako z běžného vína.

Chimay Grande Réserve

Už to tak vypadá, že se mi v polovině ledna na stole objevily dvě nádoby tohoto vánočního piva a hned ve velkém tři čtvrtě litrovém balení. Jednu lahev jsem si nechal narychlo přivézt z Brusselu, protože i v předraženém Templu pro turisty v centru ho mají levnější než v Brně (v Makru mají momentálně jen červený). Druhou přinesl můj známý, říkejme mu třeba Vladimír U. Ostatně, právě on si koupi čerstvé sedmičky vyžádal, ta jeho už totiž měla před časem páté narozeniny. Data minimální spotřeby byla 2013 a 2018. Když už bylo pivo na stole, tak jsme ho otevřeli.

Nalevo ročník 2008, napravo 2013