Bohužel se mi smazal nějakou příjemnou chybou v kódu celý koncept příspěvku, takže nevím, zda budu mít dost sil napsat tento příspěvěk znovu zcela plnohodnotně, nehledě na to, že už si vlatstně ani nepamatuji, o čem jsem přesně psal. Ve zkratce to bylo něco o neschopnosti pivovaru BrewDog vařit klasiku, protože uvařit dobré, vyvážené, skvěle pitelné a nenásilné, přitom poměrně komplexní pivo, není až tak jednoduché. Ale jejich konkurence z Velké Británie to rozhodně dokáže. Koncept BrewDogu kopíruje americké pivovary z 90. let, které si ve svalnatém marketingu libovaly a dodnes libují. Stejně tak v BrewDogu kopírují a napodobují i jejich pivní portfolio s tím, že fetišistická stránka skotských pánů sahá ještě mnohem dál a tak vznikají hraniční výstřednosti až hlouposti. Ale ty nejsou mnohdy úplně zlé. Je také dobré zmínit jejich sérii piv s různým chmelem, kdy byla piva zcela totožná a měnila se jen použitá chmelová odrůda. Člověk tak mohl poznat chuť a vůni jednotlivých odrůd, ikdyž se tyto vlastnsoti mohou měnit v závislosti na sklizni (místo, počasí,...) a taky s technologickým postupem při přípravě mladiny. Mladí Skoti po této specialní edici vymysleli akční balíček za neakční ceny, který se zaměřuje na kvasnice. To jest stejné pivo, mění se jen kvasná kultura. Tahle piva jsem dostal jako dárek, sám bych si je nikdy nekoupil, ale právě proto jsem za ně rád. Chválit je však nebudu, to spíš naopak.
Myšlenka samotná není až tak špatná, pes je zahrabaný a pohřbený v samotném provedení. Pojmenování piv je vskutnku úderné a ambiciósní. Plzeňský ležák, Bavorský weizen, Belgický trapista a ten poslední. První tři piva už od letmého poheldu nemohou být brána vážně. Síla piva je totiž 6,3 % alkoholu, jsou v něm slady Maris Otter, Crystal Malt, Caramalt; chmely Centennial a Amarijo, IBU 45. Jednotlivé názvy potom nemohou ani náhodou stylům odpovídat. Rozebru včil piva v bodech konrétních:
