středa 2. července 2014

Pivo bez Čechmánka a fekální závoz z Beskyd

O víkendu 28.6. jsem si po roční pauze opět zaskočil na Velký pivní festival v Padochově. Organizátoři slibovali zahájení za účasti majitele zlínského minipivovaru Romana Čechmánka. "1x vítěz zimních olympijských her, 3x vítěz mistrovství světa v ledním hokeji, 1x mistr československé extraligy, 5x mistr české extraligy, 1x nejlepší brankař mistrovství světa v ledním hokeji a člen all-star teamu, držitel William M. Jennings Trophy, 5x nejlepší brankař české extraligy, 1x nejlepší hráč play-off české extraligy," psali. O jeho pivních schopnostech nic. Asi si to rychle odbyl a stejně rychle zmizel, protože my jsme ho krátce po začátku akce již nezastihli. Je ale pravděpodobné, že se ten den na Brněnsku vůbec neukázal. Za krátkou chvíli nastoupila na pódium kapela a začala dle zvyklostí hrát na "plný pecky". Tentokrát to nebyla parádní skupina Sok.Hustej.Net, ale těleso s názvem Epic Fail, což k hlukem rozbourané atmosféře opět docela sedělo. Nezachránil to později ani dobře hrající Dixieland z Ivančic, protože vše stále zvučil člověk s evidentním sluchovým postižením. Je prokázáno, že dlouhodobá zátěž sluchového ústrojí vede k jeho postupnému poškození i přes užívání ochranných prostředků, takže se není čemu divit. Škoda.


S pivem jsem začal u stánku z Oslavan. Nově vařené pivo rozhodně nepřipomínalo starého dobrého Komtura, Templáře nebo Františka, či jak se vlastně ta piva dříve jmenovala. Původní pivovar byl nucen změnit recepturu a později změnil i místo působiště, když se přestěhoval z Oslavan do Bratčic. Na místě vznikl nyní další pivovar, jehož pivo jsem před nějakým měsícem ochutnal přímo pod komínem. Pivo bylo tehdy dost hrozné, což mohlo být i jeho ošetřením. Tentokrát bylo rozhodně lepší, ale žádná velká sláva. Společným jmenovatelem ležáků na festivalu bylo něco jako DMS nebo podobná nepříjemná chuť, možná něco z chmele či sladu. Občas se k chutím a vůním přidalo i pár dalších nepatřičností. A to jsem vynechal zaručené propadáky, u kterých mi potom známí potvrdili moji dlouhodobě negativní zkušenost. Příkladem je třeba "chycené" mladinové z Chýně. Zkusil jsem ještě něco ze Slavkova, ochutnal od někoho ze sklenice podivnosti od Lišáka a rychle jsem na vše raději zapomněl. V paměti mi lehce utkvěl jen brown ejl se zjevným dry hoppingem, který se dal pít, ikdyž to nejspíš nebyl úplně brown ejl. Koupě oatmeal stoutu z pivovaru Pegas byla velice příjemným přerušením předlouhé šňůry divných a často špatně pitelných piv. Ještě mě docela potěšila (možná protože si ji koupil někdo jiný) kontaminovaná pšenice ala lambic vařená pro pivovar Padochov kdesi jinde, lenost mi nedovoluje zjistit kde. Škoda.

Vypadalo to, že se Čechmánek opravdu neukáže, tak jsme si na závěr dali jeho světlý ležáček bez něj. Již jsem s tímto pivem měl tu čest v Brně a nebyla to dobrota. Díky úplné chuťové otravě mi už vše připadalo stejně špatné, ale podle reakcí ostatních bylo tohle hodně nedobré, přestože to byl asi poměrně čerstvé hrnec. Spíše hrneček, protože festivalové sklo bylo tentokrát jen o objemu 0,3 litru, jiné alternativy byly už z plastu. Festival by byl fajn, kdyby se zvuková produkce omezila na hlasitost, která neohrožuje lidské zdraví a kdyby se u nás konečně začala vařit pořádná česká tradiční piva. Jídlo v pořádku, záchody jednoznačně lepší než v předchozích ročnících. Jen slunečního světla bylo mnoho a slunečníků bylo naopak málo. Škoda.

Bylo mi divné, že by všechna spodně kvašená piva měla podobnou vadu a tak jsem si nechal po návratu do Brna natočit do luxusního kelímku Břevnovský ležák. Ani ten mi kupodivu tentokrát nevyhovoval. Že bych si pokazil něčím na festivalu senzoriku? Zkusil jsem tedy filtrovanou Poličku a ta byla úplně normální. Později jsem ještě zkusil bavorský lahvový Rothaus pils a ten byl opět velice čistý. Vzpomněl jsem si na Všeradice (točené) a Permonovský ležák (nádoba z PET), měl jsem u nich vlastně stejný problém jako u festivalových piv. Na vině bude několika měsíční pauza, kdy jsem pil převážně bavorská piva a zkazil jsem si tím úplně chuť? Ta jejich posedlost po čistotě ať už v pivu nebo jiných oblastech je zjevně neprospěšná! Škoda.

Benedict Světlá 12

V Brně mi ještě pan spodní výčepní vnutil ostravický Summer Day Ale. Výborné, to nemohu říct. Kravín, septik, možná nějaká sloučenina síry. První doušek byl neskutečným zážitkem, ještě lepším než u vůně. Kovově hořké. Po dalším hltu je cítit snahu něčeho jako citrónové kůry, jenže ten citrón je shnilý. Tělo lehké až vodové, což by u letního pití nemuselo tolik vadit. Než jsem se stačil po nadýchání svěžího alergenního vzduchu, proudícího směrem od botanické zahrady, napít potřetí, tak se to nějak převrhlo do dřezu. Bohužel. V pondělí ho měli i v Ochutnávkové pivnici, kde jsem jen s nedůvěrou začenichal u sklenice a bylo to velice podobné. Zda-li by pan sládek něco takového pustil do prodeje? Nemyslím si. Asi jim ten závoz při cestě přes Mendlák chytil nějakou brněnštinu. Škoda.

Summer Day Ale

5 komentářů:

  1. Ano kanálová piva, laicky splašková piva zaživají v poslední době skutečný boom a těší se nemalé oblibě. Osobně jsem si k nim zatím nenašel cestu, ale to se časem jistě poddá. Chyba je ve mě, to je zřejmé a jsem o tom ubezpečován i 11 z Ochutnávkové pivnice (snad nej propágátor nového Kanal stylu, kdykoliv se stavím je na čepu cca 5 ze 7 Kanál Beeru), kdy mi je vždy vysvětleno, že pivo nemá žádné chuťové vady. Že se mi z něj chce zvracet, to není chuťová vada, to jsou jen mé chuťové buňky vystrašené z pocitévého piva. Kanálová piva (hovorově Kanálníci), si našli skupinu obdivovatelů a brzy se objeví jako nová kategorie piv.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ted nevím, zda používat termín Kanálníci nebo piva Kalužová (ohledně příšerného zakalení kvasnic. Podobně, jako je tomu při šlápnutí do kaluže, kde je na dně bahno a rozvíří se - stejně tak vypadají skoro všechna CZ piva z mini). Nebo spojit tyto termíny v jeden: Kanálník Kalužový (lidově bahňák)? Vyhlašuji anketu o nej název pro piva z CZ minipivovarů)

      Vymazat
    2. Nej název je jednoznačně Český Křišťál.

      Vymazat
  2. Smutnou skutečností dle mého názoru je, že Europivo začíná být menším zlem než převážná část produkce miniprovarů. To, že je dnes každý přesvědčen, že "umí" uvařit pivo (o čemž svědčí skutečnost, že minipivovarů utěšeně přibývá), bohužel průměrnou kvalitu sráží. Z téhož důvodu si myslím, že dnešní zájem o "řemeslná" piva, který těží ještě z doby, kdy pivo vařili převážně lidé, kteří to uměli, poklesne. Při pohledu na produkci některých menších puivovarů to navíc vypadá, že je dnes nejdůležitější umět "namíchat" alespoň 50 pivních stylů (samozřejmě s výjimkou ležáku), takže šance, že by se něco naučili dělat dobře není velká. Doufám, že mě v brzké době alespoň pobaví nějakým double imperial rauch lambicem:).
    Osifikovaný Troll

    OdpovědětVymazat
  3. Rauch lambic uvařím na podzim já, jakmile seženu sud po tuzemáku. Slad nakuřovaný nad sírným knotem, dryhopping mokrým chmelem Citra a Galaxy z aljašských chmelnic. Co se týče případného prosazení na trhu, tak přívlastky "imperial" a "IPA" perfektně fungují, ať už znamenají cokoliv.

    OdpovědětVymazat