Nevidomá ochutnávka číslo 1 - Stout a Porter

Slepou ochutnávku už jsem párkrát podstoupil, vždy to však byly ležáky z České republiky nebo z Bavorska. Bavorská piva jsme dokázali všechna dokonale přiřadit a taky suverénně porazila ta česká, ve kterých jsme navíc měli dost zmatek. Ke všemu jako nejlepší z českých piv vyšlo z jedné ochutnávky podezřele dobré Starobrno 12. Při druhé ochutnávce výhradně českých ležáků nižší stupňovitosti to byly zase Svijany 10, které poměrně jednoznačně zvítězily i v konkurenci "jedenáctek". Tentokrát jsem ochutnávku pořádal ve svém příbytku já a jako téma jsem zvolil stout a porter, jelikož se v Británii stejně tyto dva styly často zaměňují a navíc jsou si dost podobné i v moderním pojetí.

Pivnice u Čápa

Není to tak dlouho, co mi kamarád popisoval svoji nepříjemnou zkušenost z restaurace Pivnice u Čápa v Brně na Obilním trhu. Zahrádka byla ještě v provozu, tak se zde se svojí samicí usadil. Pro urychlení věcí šel kamarád dovnitř do pivnice, kde číšník zrovna žertoval na úkor vyděšených hostů na téma, že jejich rezervace byla zrušena, přestože přišli včas. Objednal si zde dvě piva a poprosil o jídelní lístek. Obsluha se ho obratem zeptala, co by si tak dal. On na to, že vůbec neví, že by se nejdřív podíval do jídelního lístku. Bylo to ovšem jako mluvit do dubu, situace se po dalších pár větách nehla z místa ani o píď. Mezitím výčepní položil někam na bar dvě natočené či načepované Plzně. Těžko soudit, zda byly pro kamaráda, protože nikdo z personálu nedal nic najevo. Tak se prostě otočil na podpatku a odešel nepotěšen a rozčarován.

Boon Geuze Mariage Parfait (2005)

Základní Geuze a Kriek od Boon není nic neznámého a pokud mohu psát za sebe, tak ani nic zvlášť dobrého. V poslední době jsou v ČR běžně k dostání i jejich lepší old style verze a jejich Mariage Parfait Geuze i Kriek. Pivovar si svoje piva na míchání sám vaří a patří mezi velké výrobce lambiců, možná snad největší v Belgii. Geuze Mariage Parfait jsem letos pil několikrát a rozhodně je to moje nejoblíbenější čisté geuze od pivovaru Boon. Na ochutnávce jsme měli možnost okusit uleželý ročník 2005. Toto pivo s 8 % alkoholu se míchá ze směsí lambiců z 90 % stařených minimálně 3 roky a z 10 % mladého jednoletého piva. Přesné datum spotřeby jsem si nezaznamenal, ale dle ročníku umíchání ho odhaduji na rok 2028. Trvanlivost piva v lahvi je potom 20 let, takže bylo datum lahvování nejspíš 2008. Ve sklepě na Moravě tedy spalo 4 až 5 let.

Oud Beersel Oude Geuze Vieille

Další pivo, které se odšpuntovalo v Modřicích ve stejný den a ze stejného zdroje, byl opět lambic. Tentokrát to byl Oud Beersel. Pivovar před nějakým časem údajně předal stařešina mladým nadšencům i včetně svého know how. Bohužel jsem tuto původní verzi piva v minulosti nikdy nepil, takže jsem se setkal až s novou verzí. Ta byla zjevně podle vyprávění jiná než původní mok ze staré školy, který měl být výraznější a komplexnější.

3 Fonteinen Oude Geuze

Máme tu další pivo z modřické ochutnávky. Je to druh, který jsem poměrně dlouho zatracoval. Pil jsem však jen pár profláknutých produktů od větších výrobců. Navíc byly dlouho stařené v lahvi a nejspíš ne úplně dobrým způsobem. Můj odměřený přístup se změnil právě po ochutnání tohoto skvostu. Jedná se o alkoholický nápoj míchaný z několika várek od několika pivovarů. Pro ležení jednotlivých složek jsou použity většinou sudy, které se zrodily pod rukama plzeňských bednářů. Geuze je směs piv lambického stylu různých ročníků. Toto konkrétní cuveé je pravděpodobně mix od výrobců Lindemans, Boon, asi vlastní várky z 3 Fonteinen a pravděpodobně piv dalších kumštýřů. Armand Debelder, sládek a míchač pivovaru, o tomto stylu tvrdošíjně tvrdí, že se nevaří ale míchá, blenduje. Projev tohoto piva je i v naší pivně konzervativní zemi lehce znám. Jistě si ho každý spojí s výraznou kyselostí, ale ona často není zase tak výrazná.

Náš kousek několik let spočíval v podzemí, byl to ročník lahvování 2008 konkrétně 15. května. Bylo tedy stařené v lahvi 5,5 let, slovy pět a půl roku. A to si před stočením a smícháním navíc jednotlivé složky hezkých pár let hověly v dubových sudech. Pivo naprosto překonalo moje očekávání, skoro mi to vyrazilo dech a to nemyslím jeho stáří, protože o tom jsem zatím neměl ani potuchy.

Typické sklo na geuze.

Vichřice a pivo v Kodani část 3.

Třetí den měl být náš poslední. Chtěli jsme stihnout návštěvu pivovarské hospody Kodaň a pak se v klidu přesunout do prověřeného Charlie's baru, kde jsme chtěli dočkat vhodného času k transportu na letiště.

Kodaň brewpub vypadala průměrně, nic vyloženě útulného ani příliš luxusního. Piva se tvářila slibně. Byl zde slušný výběr místní produkce a pak nějaké další drobnosti jako jablečný kydr a limo. Piva by se dala dělit na americké typy a anglické typy v poměru půl na půl. To vypadalo docela sympaticky. Po ochutnání několika kousků bylo ale jasné, že tady dlouho nezůstaneme. Sám jsem si koupil dvě pivečka a ochutnal ještě další vzorky, co přistály na náš stůl. Většinou měly piva slabší chuť, ale hlavně něpříjemné pachutě. Tentokrát to nevadilo pouze mojí maličkosti, ale i ostatním. Tenhle podnik klidně kdykoliv vynechám. Jediné plus bylo, že jsme tu konečně potkali řádně vyparáděného moderního pseudohypstera. Téměř filmovým trikem jsme se octli v Charlie's. Přední část obsadili nějací opálení cizinci, takže jsme opět usedli na naše místa v zadní části.

Před vstupem do Charlie's.