Po stopách Klostermannových

Na Moravu přišla zpráva, že pivo Klostermann vládne celé Šumavě a proto jsme se tam ihned rozjeli. A je tomu opravdu tak. Tomuto halbdunkelu, jak ho místní označují, je zasvěcena řada míst, jako jsou potoky, mosty, chaty a staví zde dokonce i muzea. Okolo těchto památek jsme si udělali malý okruh. V obci Lipka nás majitel místního penzionu ubezpečil, že se 100 km v těchto drsných horách ujít jednoduše nedá. Půjčili jsme si tedy čtyřkolky a vyrazili devastovat tamní přírodu v sedě obkročmo na pořádně silném motoru.

Trasa

Po cestě nás čekaly různé nástrahy jako překvapivě dobré pivo z Prazdroje a Gambrinus 10. V restauraci Nové Údolí to byla desítka z Budvaru označovaná za Cvikl.  Výborné pivo na žízeň, hezky čiré a jednoduché. V Brně je občas také k vidění, objevuje se ovšem nešvar s úmyslným rozvířením kalů ze dna obalu a to pivo dost znehodnotí. Také je docela náchylné na podmínky skladování, takže jsem se setkal i s kyselou variantou. Ale zpět ke Klostermannovi, jehož chuť nemusím popisovat, protože ji všichni znají a uznávají. Toho jsem poprvé ochutnal na zahrádce Turnerovy chaty, kde se objednávání u baru trestá smrtí. Ceny jsou zde jako v Düsseldorfu a točí zde i dudáckého Krále Šumáka Estera. Šumák sice není až tolik tragické pivo, ale ve srovnání s dříve jmenovanými je to opravdu Hell, jak píší v nápojovém lístku. Vzhledem k jeho síle to navíc není moc letní pití.

Halbdunkel Klostermann

Halbdunkel kocour

Hell

Hýčkají zde zvěř, děti konzumují.

Jakmile jsme se posilnili několika královskými Šumáky a pochutnali si na mázu Klostrmanna, sedli jsme na čtyřkolky a uháněli do Modravy, která přecijen vyhovuje lépe našemu šosáckému stylu než jedna osamělá bouda kdesi v lese. Zde jsme narazili na pivovar Lyer, který má ambice být jednou tak úspěšný jako Klostermann. Nemyslím si však, že by jim k tomu napomohla pouze reklama v podobě nelegálního označení obce. Sice možná způsobí zmatek v řadách ruských tanků, až opět přijedou na přátelskou návštěvu, ale pivo to lepším neudělá. To zvládne jen to české poctivé srdíčko a tradiční doba ležení, což je minimálně tři dny na primáru a ani den v ležáckém tanku.

Piva byla takový lepší minipivovarský průměr. Desítka byla poměrně kalná a bylo to cítit. Jako třeba u Holendra v době, kdy jsem ho přestal pít, ale Lyer 10 byl v tomto ohledu pitelnější. Navíc se ale projevovala nějaká umělá ovocná chuť (asi maliny nebo jahody) a to už nepůsobilo moc dobře. S Plzní nebo nedejbože s Klostermannem srovnatelně horší.

Lyer 10

Lyer 12 byl méně kalný, nicméně hrubý v chuti byl také. Jelikož chyběl ovocný doprovod, pivo by se dalo i přes hrubost a trpkost (asi kaly a polyfenoly) vypít. Nejednalo se o tragédii, ale o těžký průměr.

Lyer 12

Poslední pivo bylo tmavé. Nepoznamenal jsem si, co to bylo zač, takže ho budeme pro jednoduchost nazývat Imperial Jupiter Porter Magma Aged. Můžete si k tomu domyslet vlastní legendu. Například něco jako, že byl uvařen ze zplynované žhavé lávy z hornin mimozemského tělesa nebo podobnou klaunovinu pro slabomyslné popíječe. Kupodivu zde nebyla nejvýraznější chuť roztavené ruly, ale pražený slad. Pivo lehce trpké, ale jinak celkem v pořádku ležák.

Lyer Imperial Jupiter Porter Magma Aged

Číslo na účtu zdůrazňuje český název pivovaru

Tekutiny jsme po namáhavé cestě doplnili, takže jsme se jeli ubytovat do blízkého hotýlku, který měl v názvu něco s kukačkami. Místní lidé byli přijemní vysoko nad brněnský standard, vařili zde výborné jídlo i v otevřené kuchyni na zahrádce a dokonce se pokoušeli o nějakou pivní kulturu. Jen Klostermanna bohužel neměli, takže jsme si museli odskočit do vedlejší chaty, která hrdě nesla Klostermanna ve svém názvu. Sice zde pobývali zrovna nějací členové motocyklistického sdružení, ale obsluha byla příjemná, čili nás nic nemohlo odradit od toho, abychom si vychutnali nejlepší český halbdunkel.

Halbdunkel v halblitru

Začínalo být chladno. Dali jsme si tedy několik druhých večeří a já jsem zkusil jedno netradiční pivo Žíznivého medvěda, který byl myslím chmelený Kytrou. Pivo ušlo, americký střih spíš východního stylu - sladovější tělo. Druhý den nás čekala dlouhá cesta do půjčovný čtyřkolek a pak parním vlakem zpět do Předkarpatské Rusi. Tudíž jsme museli jít brzy po úderu druhé hodiny ranní a druhé láhve vodky spát. Buďte dobří a nechť je vaše zóna diskrétní alespoň tak, jako je ta na Šumavě.

Do Klostermannova muzea jsme se žel nedostali