Druhý den po výletu do Kaltenbergu a navštěvě centra Mnichova jsme vstávali svěží jako rybičky. Posnídali jsme tradiční speciality, které náš hostitel před pár dny dovezl přímo z Arménie. Marlenka to nebyla. Nýbrž placky, sušené kořeněné maso, sýry, vejce moře bylinek, případně další indegrience, vše zabalit a slupnout. Jelikož byl Jaromír stále bezduchý, kola jsme nechali napospas sídlištním gengům a vydali se pěšky na S-blát vagzal. Najali jsme si za směšný poplatek na celý den kočího vlaku a nechali se dovézt za město do vesnice Aying. Skupinový lístek stál na celý den s možností využití i regionálního BOBu něco málo přes 100 Kč. V ceně byla i přeprava kola. V Ayingu jsme asi na 5 vteřin zaváhali, ale domorodkyně nám naznačila směr naší poutě. Jako první se nám do cesty postavila pivovarská hospoda. Bylo docela sychravo, takže bylo zázemí na zahrádce zavřené. Uvnitř bylo naštěstí volno. Hospoda by měla být po rekonstrukci, prostředí bylo čisté a pěkné. Jako první jsme si nechali servírovat jídlo a místní helles.
 |
| První Helles z KEGu |
