Rochefort Trappistes 8

Jako první jsem vybral z modřické ochutnávky piv belgický klášterní ejl Rochefort Trappistes 8. Kolega měl ve sklepě jeden kousek, u něhož nastal správný čas konzumace, takže jsem dostal za úkol nakoupit v pivotéce čerstvější kus. Porovnávali jsme je oba zaráz. Novější pivo mělo datum spotřeby 27.12.2017 a to uleželé 25.2.2014. Trvanliost by měla být 5 let. V obou pivech byly přítomny drobné částice. Jednalo se asi o kvasnice. Snažil jsem se přepravit novější kus dost opatrně, ale cesta se na něm určitě trochu podepsala a několik hodin v lednici mu stejně asi nepomohlo. Nicméně, toto pivo nebylo čiré, ani když jsem ho bral z pultu v obchodě. Po nalití do sklenice byl vidět jenoznačný rozdíl v barvě, což není nic zvláštního, ale tady to bylo opravdu výrazné. Starší pivo bylo o dost tmavší. Po přivonění oba kusy překvapily. Mladší osmička voněla nádherně po německém chmelu, připomnělo mi to Franky a chmelené kellerbiery. Řekl bych, že to byl chmel z Halertau (snad Hersbrucker) a nejspíš někomu při latehoppingu dost ujela ruka. Dost nezvyklé. Starší osmička byla hned po nalití cítit nepříjemně hnilobou. Při druhém přivonění nebyla po shnilém ovoci ani stopa, objevily se krásné tóny kvalitní kořalky z trnek, lahodná slivovica. Po napití byl novější vzorek opět dost chmelový a bohužel byla cítit výrazná pachuť na patře, kterou osobně nemám u dubbelů rád, jakási mýdlovost či co. Stařený Rochefort byl dost slušný, po napití je cítit slivovice doplněná příjemnou chutí hořké čokolády, je nepoměrně lepší, archivace tomuto pivu opravdu prospěla. Pokud uvažujete o koupi tohoto piva, doporučuji nechat několik let zrát ve sklípku.

Na etiketách jsou po letech znát drobné rozdíly, např. umístění DMT.

Mladší pivo a obě lahve.

Nalevo ročník 2009 únor, napravo 2012 prosinec.

Champagne 01

S nepřáteli jsme se odhodlali k nejzoufalejšímu kroku vůbec, objednat si šampaňské. Nadhodil jsem téma a to bylo bez námytek odsouhlaseno naprostou prohrávající většinou. Nikdo neznal mapu a nikomu se nechtělo hledat na internetech potřebné informace. Ujal jsem se toho tedy sám samotný spanilý a nejhezčí. Po brouzdání na zahradničních vebech jsem dozrál k šáňu Bollinger. Měla to být velká a dobrá věc. Byla. Neskutečné. Do teď jsme všichni znali jen Bohémku, což je provar. Bolinger předčil všechna naše očekávání. Ovocný náběh, lehce kyselý projev, slušně hořký dojezd v podobě citrusové kůrky. S každým douškem se chuťový zážitek dále rozvíjel. Mocné, pitelné, komplexní, skvělé, byli jsme nadšeni. Srovnání s belgickými Lambicy je na místě, ale ty jsou mnohé daleko komplexnější a často kyselejší. Ta citrusová hořkost tam také je, ale není evidetně z chmele, jak jsme se domnívali. Původně jsem chtěl koupit Dom Perignon, jenže ten byl příliš drahý a aktuální ročníky se ve srovnání se standardem docela provařovaly. Takže jsem zvolil po dlouhém bádání onen Bollinger kyvé brutík. Zahraniční servery ho celkem démonizovaly. Později jsem na stránkách jiznisvah.cz zjistil, že je to současná ofiko bublina Jamese Bonda a že základ má být docela solidní. Je to takměř levné a dostatečně ejakulátní. Šón Konery asi pil lepší, ale tohle plně dostačuje. Co se šáňa týče, tak mě tohle plně přesvědčilo. Už mám objednané další kousky od menších producentů. Nechal jsem si vnutit od Svahů něco od Chapuy a Tarlant. Věřím, že se nerozbrečím.

Someliér a jeho náčiní

Víno mezi šesti pravoúhlými čtyřúhelníky

Môj kamarát urobil videorecenziu: TUNA . Naozaj sa mi páčí, fandím.

Vichřice a pivo v Kodani část 2.

Druhý den proběhl o poznání lépe než první. Taky jsem měl o poznání více sil na bytí, které mě tolik vyčerpává. A to i přesto, že spánek neměl svoji kvalitu. Po probuzení a hygieně jsme se vymotali z našeho mikropokoje a protáhli se skrze dlouhé hotelové chodby, lemované stovkami unifikovaných kabin. Venku bylo celkem hezky, sice pod mrakem, ale občas vysvitlo nevtíravé a příjemné Slunce. Z hotelu jsme zamířili rovnou k blízkým promenádám, kde se nacházela jedna z pivoték, které jsme měli v záznamech. Byla zavřená. Nakoupil jsem aspoň nějaké portery/stouty v samoosbluze, kterou jsme objevili v ulici za rohem. Sladová piva tady bohužel neměli, resp. bohudík, jelikož v době psaní těchto vět jsem už jedno tradiční sladové pivo ochutnal. Po nákupu jsme překročili lávku, která nás dovedla k nákupnímu domu na druhé straně řeky. Ve zdejším supermarketu jsme zkontrolovali produkty s tím, že se ještě zítra vrátíme. Já jsem si koupil imperial porter od Carlsbergu v plechovce, americká piva mě nechávala klidným. Ikdyž Anchor Liberty Ale, Sirra Nevada Pale Ale a Torpedo patří rozhodně k těm, co mi chutnají a nenesou stopy nevyvážených, tropických, nefiltrovaných zběsilostí. Po nákupu se rozhodujeme vyrazit pěšmo do nějakých barů. Což takhle Fermentoren a Mikkeler bar, jsou totiž kousek od sebe. Po krátkém chaotickém kličkování a přesném navigování našeho hlavního geodeta jsme stanuli před barem Fermentoren.

Architektura

Knoblach von Schammelsdorf in Brünn

V pátek 1. listopadu 2013 bylo tajně a utajeně naraženo štěně jednoho nadprůměrně chmeleného AU. Toto ungespundet z pivovaru Knoblach bylo v Brně a celé ČR naraženo pravděpodobně poprvé. Sládek pustil Fass do světa až po delším přesvědčování. Pivo bylo zcela v pořádku a tudíž výborné. Došel jsem úplnnou náhodnou náhodou do jednoho podniku, kde toto pivo teklo. Sud tady soukromě narazili místní podivíni. U stolu jich bylo pár, nikomu nedali ochutnat, přitom neustále chválili vynikající mok. Seděl s nimi také jeden rekordman, který už měl v sobě pět piv, zatímco ostatní dopíjeli druhé. Říkali mu Elf. Krátce po mém příchodu odešel se slovy, že musí jít do práce. Podařilo se mi za pomocí několika chvatů a hmatů, naučenými v lekcích boje z blízka, získat pár plných krugů. Pivo to bylo skutečně luxusní, skvělá kondice, neskutečná pitelnost. Cena byla vzhledem k příjemné nákupce snad i nižší než v samotném Schammelsdorfu. Po chvíli se podivíni opili a začali bezmezně uctívat svého kamaráda. Raději jsem odešel. Atmosféru můžete nasávat z fotografií pod článkem.