Byla přesně polovina března. V lesíku Lužánky, nejstarším brňáckém parku, můžete tou dobou zažít spoustu zábavy. Zrovna jsem z okřídlených dělal lezoucí hmyz, když mi najednou někdo zaklepal na rameno. Otočil jsem se a hned jsem je poznal. Byli to ti dva podivíni, co si před nedávnem ve Zmiji narazili vlastní soudek z Schammelsdorfu. Obchodní cestující a námořník. Povídají, prý jestli s nimi nezajdu na pivo, že dovezli čerstvou várku z jižního Bavorska. 80, 82, 83 a 85, což jsou směrovací čísla oblastí, jak mi bylo vysvětleno. Já na to, že prý ano. Tak jsme šli. Nebylo to daleko. První mi na stole přistál, přímo z lahve točený, Augustiner helles. Dobře ho znám, vozili jsme jej pravidelně. Pivům helles jsem nikdy moc neholdoval, na chuť jim přicházím postupně až v poslední době. Ze sudu na místě je to trochu o něčem jiném, ale když tohle bylo před chvílí vyrváno sládkovi z ruky akorát při stáčení, tak jsem šel směle do toho. Augustiner Lagerbier Hell má dosti světlou barvu, je průzračný, v chuti obilný, bez známek výraznějšího chmelení (narozdíl od pilseneru by neměl být chmel v tomto stylu moc cítit) a pH mi připadalo lehce nižší (pivo mírně kyselé).
Augustiner helles jak vidno |