Po minulých vynikajících a velmi užitečných recenzích perských piv jsem obdržel stovky dopisů na účet hrazený adresátem. V mnohých jste mi pravděpodobně děkovali za můj přínos českému internetu. Mezi vším tím blahořečením, nekonečnou chválou a vyznáváním lásky se však jistě občas objevili i tací, kteří vyjádřili svoje pochybnosti. Pochybnosti nad mými znalostmi, pochybnosti o původu perského piva a pochybnosti o dalších málo podstatných maličkostech. Myslím si, že po desetiletém studiu arabistiky se zaměřením na pivní kulturu na filosofické fakultě v Ostravě mám právo, abych opravdu věděl a znal. Čili bych na podobné poznámky neznabohů snad ani nereagoval. Přidávám raději další cenné zkušenosti z degustace ovocných perských piv. Jak taková piva vznikají, ptáte se? Inu, do klasického perského Lambiku přijdou klasické perské ovocné plody. Mezi ty nejtradičnější pouštní plodiny patří višně a maliny. Sem tam se setkáváme i s arménskou variací na perské ovocné pivo, kdy se do Lambiku přidávají meruňky, ale obecně se v posledním století meze fantazii nekladou a tudíž je možné narazit na opravdu rozličné ovocné Lambiky. My jsme se při svém bádání zaměřili pouze na onu klasiku s višněmi a malinami.
