Výrobou domácího ležáku v duchu německého Ungespundetes Lageru se zabývám již nějaký ten pátek. V několika várkách se mi však nedávno objevila méně příjemná kořeněná chuť připomínající lékořici a badyán. A tak jsem začal experimentovat se sladem, chmelem i kvasným kmenem. Poslední dvě pokusné várky jsem uvařil těsně po sobě. Na první várku jsem použil oblíbené sušené kvasnice W34/70 a na druhou kvasnice, které vznikly jako odpad právě z první várky. Dávka byla přibližně stejná, lišila se jen teplota zakvašení. První za studena (poměrně dost nízká teplota) a druhá za tepla. Sypání se lišilo pouze v základním sladu, kdy první várka obsahovala slad z české sladovny a druhá várka slad z německé sladovny. Výsledná hustota byla dle odečtu z refraktometru skoro stejná u obou várek, něco málo přes 12 EPM.
