Vskutku, musím se omluvit všem mým resp. mému příznivci za svoji vytrvalou nepřítomnost. Ta byla způsobena mým pobytem v arabské buši, kde jsem strávil veškerý čas i jídlo v osamění a meditacích mezi stěnami neveliké, přeneveliké zato vysvěcené sluje. Po pozdějším neúspěšném pokusu o nástup na místo sládka do nově vznikajícího pivovaru v nezdravě sebevědomé moravské metropoli jsem musel z tamního, vedrem zužovaného, prostředí uprchnout do Prahova. V Prace já líná česká člověk chodila do práce, ale pak se dostal do Nemecko a už nemuset nikdy, weil Arbeit frei macht. Zatím tak ve smíchovské bouchárně Staropramen vařím kafe korbám, co denně dřepnou tuny beček (v moderní době se jedná o tlakovou, tenkostěnnou nádobu z potravinářské nerezové oceli o objemu řádově v desítkách litrů). Na pivo s nimi ale na Valentinku nechodím, poněvadž je tam cítit sládkova senkrovňa. Dávám tak občas Pé-Účko na Novecu a pak taky Flecí.
