čtvrtek 7. dubna 2016

Poezie s pěnó v krokodýlím městě

Šalom. Po dlouhé odmlce vám přináším kvasné zvěsti z jarem rozpáleného vídeňského satelitu. Moje nová víra mi dovoluje vypít maximálně dvacet piv denně, takže jsem se přeci jen nemohl ochutnávání a recenzím věnovat tak obšírně, důkladně a svědomitě jako jiné známé presentace nebo chcete-li ziny na internetech a BýBýeSkách. Stejně jsem však pár těch kousků ochutnal a nejlíp mi šmakovalo na skotské vysočině, ale o tom snad jindy. V ČR už je to horší, nicméně pivní situace zdá se býti z pohledu obyvatele Kometa city za posledních pár měsíců celkem příznivá. Je možné doporučit světlá piva českého typu (hanlivě ležáky nebo biofyzikálně zavádějícím výrazem spodně kvašená) ze Slavkova, která mají většinou poměrně vysokou kvalitu. V tomto pivovaru navíc často vaří svoje povedené Šaliny a Pelica investor hospod Albert a Zastávka. Zvláště bych vypíchl slavkovskou 10, kterou údajně mají stabilně v Junk Foodu. Nedávno jsem tuto desítku ochutnal U Tří ocásků, kam občas chodím přednášet o výhodách nacistické ideologie (zdejší OSB deskami obložené toalety jsou k přednáškám jako stvořené). Výraznou obilností připomínala jihobavorský helles, což by mohlo někomu vadit, ale mně chutnala moc. Když už jsme zmínili toho Alberta, tak ten si ve spolupráci s hospodou Schrott nechal od Čeňka Jiřky A/K/A Jirky Čorky uvařit bez dekokcí světlé pivo. Název Helles Bells je údajně inspirovaný písní kapely Tesla/Edison a Čórkař do něj pod taktovkou autora receptu Biru Kudasai nasypal přiměřeně můj oblíbený chmel ze Spaltu (jiný německý chmel prý nebyl k mání). IBU má být myslím okolo 20, bylo použito dost chmele na pozdní chmelení, takže se Splat poměrně dost projevuje v chuti a zároveň není cítit žádná vada, typická pro standardní Pegas piva. Mezi kvalitní piva, která se občas objeví třeba v Ochutnávkové pivnici nebo v Hluché zmiji, patří samozřejmě i klasické počiny (H8, H11) z pivovaru Hendrych. V moderním trendu vlastních piv na zakázku se zhlédla i Hluchá zmije, kde si nechal investor sestavit recept opět Biru Kudasaiem a následně ho poslal do pivovaru Holendr. Synci v Holendru se sice divili, že by měli sypat jen světlý slad, jak to dělají normální lidi, ale nakonec na to přistoupili a pivo uvařili. Pokud si dobře pamatuju, tak šlo ŽPČ do chmelovaru i do tanku (resp. do torpéda).

Hluchá zmije 12

První sudy (8-10?) se vypily bleskově, takže se čeká na stočení dalších sudů a už je prý na cestě várka číslo dvě. Pivo Hluchá zmije 12 se mi zdála zprvu trochu nehotová vzhledem (střední zákal) i chutí, ale pije se přesto skutečně velmi snadno, navíc část piva leží stále v tanku, takže se může vyvíjet dál. Piva z valašského Holednra jsou v poslední době opravdu na slušné úrovni, americké ejly byly výborné již dříve a to dokonce i z PET lahve. U současné 10, 11 a 12 mi trochu vadí ostřejší hořkost, ale líbí se mi čistota, čirost a výrazný jakoby německý chmel (možná i Harmonie?).

Holendr 11

Na závěr si připomeňme trochu fyziky. Při příležitosti zvířecí ochutnávky, které jsem se účastnil, pronesl hostitel myšlenku, že k oxidaci piva v lahvi přes zátku nebo dokonce přes PET stěnu nemůže dojít, protože je přeci uvnitř přetlak a tak se tam nic nedostane. Tomu jsem oponoval a tehdy se mě zastal takřkabývalý učitel fyziky a matematiky. S podobným názorem na toto téma jsem se setkal i v hospodě, kde tlačí pivo vzduchovým kompresorem. Byl jsem upozorněn na blanketing resp., že se nad pivem drží vrstva kysličníku a když se s pivem nehýbe, tak pivo neoxiduje. Možná to bylo jen v mé hlavě, ale mně stejné pivo připadalo trpčí, než tomu bylo minulý den. Tak i tak jsou to odvážné myšlenky. Difúze*. To je ten problém. Prostřednictvím difúze jako následku gradientu koncentrací se fyzika, nebo-li příroda nebo pro některé bůh snaží uvést koncentrace do rovnováhy. Nějaký přetlak ji přitom až tolik nezajímá, zásadní roli však hraje rozhraní, které musí překonat. Propustnost PET lahví je poměrně vysoká, relativně porézní dubový sud je na tom lépe, no a propouští samozřejmě i ta korková zátka. Názorným příkladem je dýchání, kdy přes stěny kapilár v plicích z krve difunduje kysličník uhličitý do plicních sklípků a naopak do krve zase difunduje kyslík, a proto se náš hostitel tenkrát při ochutnávce neudusil.


*Pozn. Trolla: Pojem difúze jsem si osvojil, když jsem narazil na Fickovy zákony při hledání německého porna.

1 komentář:

  1. Glad you're back.I thought you were dead.

    OdpovědětVymazat